Nahrávky 2020 – III. díl

Podaná květina vám může udělat radost, může vás opojit svojí vůní. Nebo také nemusí, a třeba vyvolá i alergii. Každý to máme jinak, dokud nepřivoníš, nevíš. Na rozkvetlé louce se mezi barevnými květy také pár bodláků schovává. Stejně je ale ta louka pro nás symbolem něčeho krásného. Proč si ji neprojít, a nezkusit objevovat další a další právě rozvité květy.

SHAKU – Maku (2020) DR9 46:02

Prvotina šestice mlaďochů z Leedsu. Ačkoli jsou značeni jako prog rock, tak je to směska trhlého energického rocku se různými příbuznými žánry. Netrpí současnými nectnostmi a za to jsem jim nesmírně vděčen. Díky absenci trendy elektronických filtrů, komprese, roubování čehokoli na cokoli, si lze v klidu užít kompaktní hudební sdělení. Současně převelice pestré na to, aby se jeden pobavil. Z osmi stop jsou klasické rockecy hned tři. Jedna čistokrevná bluesová chuťovka. Dvě progresivní skladby, jedna spíše alternativní. A jedna půlminutová hloupost. Vše zahráno i nahráno velice jiskrně. K tomu jako bonus připočtěte snesitelnou délku alba. Hodnocení – lepší trojka.
Mimochodem, u mě hodnocení za tři značí ještě velmi poslechuhodnou muziku. Slaboty mám za 2* a méně. 99% současné hudební produkce hodnotím tak za jedna až nula. Dostat tři hvězdy, to už musí bejt fakt něco..
Bandcamp
***

The UNKNOWN KNOWS – Question The Symmetry (2020) DR11 44:46

Město Gillette, Wyoming, USA. Vskutku překvapivě kvalitní spojení indie rocku s psychedelií, folkem, jazzem a progem. A ještě jakýmsi fluidem, co je v Americe jako doma, a oplývají jím kapely jako PHISH a podobné. Je to těžko zachytitelné, těžko popsatelné, ale významně to ovlivňuje posluchačský zážitek. Z jejich muziky cítím, jak jsou s ní srostlí, a jak ta múza proudí v nich, kolem nich a z nich ke mně. Úplně to chvění hmatatelně vnímám. Jedna z nejlepších věcí letošního roku, kterou se mi podařilo objevit. Ano, slyším tam mírně zastřenou produkci a občasné amatérské zakulhání. Ale to muzice propůjčuje opravdu přírodní krásu. Jasná čtverka, a uvidíme, co z toho bude dál.
****

LAZULI – Le Fantastique Envol De Dieter Bohm (2020) DR9 42:43

Žádné letošní nahrávce jsem zatím absolutní hodnocení neudělil. Vyslechnuty stovky titulů, mnoho odpadu, sem tam bronz a stříbro. Zlatých pět hvězd jsem našel až nyní.
Kapelu sourozenců Leonetti-ových sleduji již dlouho a o pozoruhodnosti materiálu, který od roku 1998 produkují, nemám pochyb. Zpívají francouzsky a zpěvák je muž, ačkoli to občas tak nezní.
Vždycky mne poněkud odrazovala jistá chladnost projevu, jež i přes vnímanou špičkovou kvalitu muziky nedovolila hluboký posluchačský ponor. Až teď. Deska s dlouhým názvem ve francouzštině TO tam má. TO, co vždy hledám, TO je jediným důvodem, proč se přehrabuji starou a novou muzikou.
Z novinky si každým poslechem ukrajuji velikou porci požitků a jde o mimořádný materiál. Z jejich muziky vyvěrá mocný proud emocí, poezie, bohatých hudebních textur, vše je rozprostřené a otevřené k nahlédnutí. Zároveň je v nich jistá tvrdost a drsnost, až tajuplné drama. Je to rock s prvky post, aniž by přecházel v jednotvárnou monotónnost (jak tomu často bývá), je tam art v moderní podobě, je tam ornamentální metal v TOOLovském duchu, ale vzdušnější. Jsou to mistři a kouzelníci melodií, ovšem nejsou v žádném případě ani snadno přístupní, ani v nějakém atraktivním romantickém oparu. Naopak. Originál, jakých je málo. Cesta k nim je dlouhá a je nutno si ji postupně proklestit. Pak dá fantastickou odměnu. Zadře se pod kůži jako pěkně krvavé tetování.
Největší letošní doporučení. Bomba, co má vzrůstající třaskavost.
*****

ZIO – Flower Torania (2020) DR8 52:57

Usilovně poslouchám tuto nahrávku už několikátý den. To je vždycky otázka času, než se názor usadí. Osciluji mezi “blbost” a “super”. Chce to časoprostor na ujasnění myšlenek. Tady není vůbec nic jednoduché. Zjednodušeně řečeno – symfo prog metal s různými prvky, co se mi líbí, někdy velmi, a též s těmi, co mi vadí, také někdy velmi.
Kapela je z UK, na svědomí ji má bubeník z KARNATAKA Jimmy Pallagrosi. Obklopil se schopnými hudebníky, všechno pěkně zařezává, o kompoziční překvápka také není nouze. Zpívá Hayley Griffiths, klasicky školená pěvice, vypomáhají jí dva mužské hlasy. Prostě symfo metal, který moc nemusím, neboť je to často klišé, póza, machrování na efekt, a bývá to naprosto neinvenční rutina. U jiných kapel, tedy, dodávám. Zde se zajímavá muzika dostavila a převažuje nad tou tisíckrát slyšenou produkční machou. Problémem je zvuk, ten na dost místech je spresován na hranici mé tolerance, až je mi to nepříjemné do uší. Takže osciluji, jak jsem zmiňoval. Skvělé momenty jsou zaplácnuty zbytečnou muzikantsko-zvukařskou trendy rutinou.
Nicméně, nahrávku doporučuji, protože je docela zábavná, a to i při vědomí zmíněných nectností. Velká část díla má velice dobře zpracovanou atmosféru, až divadelní, je to takový až hypnoticko kyberpunkový koktejl se spoustou kytar, kláves, elektronických efektů, balancující na hranici snesitelnosti.
Lepší trojka, a to je u mne hodně dobrá známka, abyste věděli..
***

5 názorov na “Nahrávky 2020 – III. díl”

  1. Zdarec, díky za další porci tipů a zajímavého čtení. Z toho, co píšeš mě lákají především ti Lazuli a určitě si je poslechnu. Vzhledem k tomu, že je mám v aplikaci s tím nebude problém. Jenom nevím kdy, ty restíky už se mi začínaj nějak hromadit. Ještě jsem se nepopasoval s Gulliverem a šanci jsem chtěl dát i tuzemskému Pro-rocku.

    1. Zdar! Času je málo a proto sem sypu novinky, které zachytily moje radary a vyhodnotily je jako hodné pozornosti. Aby tím ostatní nemuseli ztrácet právě ten drahocenný čas. Na jednu doporučenou nahrávku se mi někde pod stolem válí desítky vyřazených.
      Dávám sem všechno pro radost, nic víc, nic míň. Svět je plný muziky a je otázka náhody, co komu vleze do ucha. Tak té náhodě trochu pomáhám.

      1. Prubnul jsem aspoň album Le fantastique envol de Dieter Bohm od Lazuli a docela mě to – hlavně zezačátku – chytlo. Má takové zvláštní fluidum a tajuplnou atmosféru, umocněnou pěknými vokály ve fránině. Mám dojem, že některé melodie a motivy se tu opakujou (koncepční příběh), jenomže s přibývajícími minutami už mi to začíná znít kapánek jednotvárně…

        Asi by to chtělo pozorněji naslouchat, ale k tomu mi teď chybí potřebnej klid. Jak se tak rozhlížím po virtuálním světě, album sbírá skvělá hodnocení a recenze a tak na něm “něco” bude. Svoje fanoušky a posluchače má a to je dobře.

Pridaj komentár