Nahrávky 2020 – II. díl

Hudba odráží tvář i ducha. Jsme to, co v ní slyšíme. Nikoli jen to, co v její vlnění vložil umělec. Jako v rozechvělé vodní hladině vidíme obraz sebe i všeho kolem nás. Jsme takto vyobrazeni ve vlastních hudebních zážitcích.

Tentokráte pár novinek z noblesní a velmi specifické oblasti progrocku. Tedy z jeho načančanější podskupiny, které říkáme symfonický prog rock. Aniž by se v něm nějaký symfoňák nacházel. Jde hlavně o trošku přikrášlenější a velkolepěji prezentovanou muziku, jež si dala za úkol nám trošku bombasticky sdělovat svoje pravdy. Je jen malinkatý krůček od překypující nádhery do marného kýče. Někdo to vybalancuje s grácií, jiný jen tak, tak.

Kimmo Pörsti je finský bubeník, basák, klávesista, příležitostný kytarista. A hlavně skladatel a producent, jenž se významně podepisuje na muzice souborů The SAMURAI OF PROG, PAIDARION a MIST SEASON. Kromě toho dělá další projekty, které pak vydává pod vlastním jménem. Jak mistr symfonického rocku se v jeho epické progresivní formě často odhodlává k vytváření ambiciózních výpravných děl. Další jeho libůstkou je, že si na svoje alba zve množství hostujících muzikantů, a to nejenom z Finska, nýbrž z celé Evropy, USA, a především z Itálie. Proto lze celkem běžně v jeho muzice slyšet vedle sebe vokály v angličtině i italštině.

Letos nám nadělil zatím dvě nahrávky. První pod vlastním jménem jako:

Kimmo Pörsti – Wayfarer (2020) DR10 73:00

Dlouhatánská sága, která na první poslech jednoho může umořit. Nenechal jsem se tím odradit a naštěstí se mi podařilo odhalit, že sobě skrývá mnoho kouzla. Skladatelský um je tu vyzdvižen pomocí velice pestré sestavy hudebních nástrojů a také tu máme možnost slyšet, vedle nosného monumentálního neo progu, i další stylové prolínání a fúze. Počínaje etnickou hudbou, přes různé irské skotačení, jazzrock, náladotvorné romantické mezihry, až po nekompromisní art rockovou jízdu s klávesovými a kytarovými sóly. Občas se zablesknou saxofony s klavírem, to je přímo nádhera.. Vybere si každý milovník melodické a opojně dramaticky vystavěné muziky. Příznivci CAMEL a třeba JETHRO TULL nebudou zklamáni. Jen se nenechat odradit délkou, opakuji. Trocha trpělivosti přináší sladkou odměnu ve formě posluchačských zážitků, například hned tři poslední songy na albu jsou tak art rockově objímavé, až to jednoho skoro sebere.
****

Druhý jeho letošní zápis do hudební historie je prezentován pod názvem:

Bernard and Pörsti – Gulliver (2020) DR9 62:18

Dílo bývá řazeno do diskografie souboru The SAMURAI OF PROG protože Marco Bernard je ve Finsku působící Ital, co má na svědomí jejich založení. Zde je hudebně zpracován známý Gulliverův příběh od Jonathana Swifta. I když je album o trochu kratší, tak jeho hutnost způsobuje, že se poněkud táhne. Což je dojem, který nezmizel ani po vícero poslechových pokusech. Jsou zde hodně zatěžkané plástve kláves, jejichž naléhavost nemůže patřičně vyniknout, protože jsou jejich nálady nacpané skoro všude. Jistě, místy se objevují krásné fragmenty, melodie, harmonie, ale je jich méně, než by bylo žádoucí. Hlavně druhá polovina alba trpí. Na konci jsem vždycky unavený a to je kontrast proti Wayfarer. Takže taková normální slušná trojhvězdičková známka. Ovšem tomu, kdo má symfonickou pompu rád, to může sednout více, než mně.
***

Do třetice trochu toho nazdobenějšího progu odjinud:

LIGHT – The Miracle Of Life (2020) DR8

Symfo prog z Argentiny. Standardní provedení tohoto stylu, zpěv v angličtině. Jsou zde obsaženy všechny očekávatelné hudební prvky, ale málo originální přidané hodnoty. Není to špatná muzika, jen zde postrádám jistou osobitost a vlastní tvář. Asi nejzajímavější fakt na tomto albu je skutečnost, že jako host v jedné skladbě tu vystupuje Derek Sherinian, druhdy DREAM THEATER. Pohodlně poslouchatelná produkce s dosti konzervativními a usedlými aranžemi, které mohou působit zatěžkaně. Ale své fanoušky si určitě najde.
Bandcamp
*** 

5 názorov na “Nahrávky 2020 – II. díl”

  1. Hudobník Kari Riihimäki si všimol prácu nášho kolegu Antonyho a spomenul to na svojom facebookovom profile. To naozaj poteší: “Kimmo Pörsti’s wonderful new album ‘Wayfarer’ is getting a good press all the time. Here are some of the latest reviews from different countries:”

    Progarchives.com:
    https://www.progarchives.com/review.asp?id=2413803

    profilprog.com Web & Radio:
    https://www.profilprog.com/chroniques-rev…/Kimmo-P%C3%B6rsti

    ProgCritique:
    https://progcritique.com/kimmo-porsti-wayfarer/

    Betreutes Proggen:
    https://www.betreutesproggen.de/…/06/kimmo-poersti-wayfarer/

    Mat2020:
    http://athosenrile.blogspot.com/…/kimmo-porsti-wayfarer.html

    Music in Belgium:
    https://www.musicinbelgium.net/revie…/kimmo-porsti-wayfarer/

    ROCKOVICA.com:
    https://rockovica.com/zurnal/nahravky-2020-ii-dil/

  2. Symphonic prog mám rád. Hlavně ten starej, ze sedmdesátek, ale občas mě drapne aj něco novějšího. Stačí mi atmosféra, nebo hřejivej zvuk starého harampádí (Moog, Hammond, Mellotron). Rád bych si poslechl především toho Gullivera, láká mě už kvůli skladbě The Land of the Fools, která se objevila i na desce tebou posledně zmíněných Canvas One a líbila se mi. Nevím jenom, jestli se k tomu dostanu. Projel jsem v rychlosti internet a stream nenašel. V týdnu se podívám pořádně.

    Antony, díky za další pěknej článek a zajímavá doporučení.

      1. Zatím jsem zvládl poslech alba Wayfarer a docela se mi líbilo. Ty Camelovské nálady z něj – místy – cítím taky, překvapilo mě využití prvků keltské hudby. Kupodivu, zpěvu tady moc není. Mám možná mylnej dojem, že v současném prog rocku je tomu spíš naopak, ale mě to nevadí. Instrumentální rock já rád.
        Z mého pohledu jde o mírně nadstandartní neoprog, kterej si svoje posluchače určitě najde, ovšem mě už baví něco trochu jiného.

Pridaj komentár