Jak jsem si NEkoupil gramofon

O různé veselé zážitky s muzikou a Hi-Fi nemám nouzi, tož tady máte další.

Představa zavést trochu analogového tepla do digitálně chladného příbytku je zřejmě spjata s pra-animální touhou po hřejivém teple domácího krbu. Nebo ještě lépe, s potřebou pořídit si nějakou retro hračku, tentokráte hodně mechanickou. A snad také, dosáhnout větší hudebnosti zvuku, neboť člověk nikdy není zcela spokojen, a tak koumá, kudy vede cestička k vyšším zážitkům. Myšlenka byla dlouhodobá, neodbytná, a rostla. Začalo tedy zkoumání gramofonových možností dostupných všude možně na trhu s novým i starým zbožím.

Jako ve všech lidských zálibách, se i zde dala vysledovat existence různých skupin vyznavačů správného názoru, pokaždé ale naprosto odlišného:
A: Gramofon je jediná dobrá alternativa přehrávání hudby.
B: Gramofon je úplně špatně.
C: Smysl má jedině nový drahý přístroj, ostatní nehrají.
D: Smysl má jedině vintage, nové stroje nehrají.

Čím víc jsem se do problematiky dostával, tím méně jsem toho věděl. Gramofonová alchymie. Elpíčková alchymie. Korekční předzesilovač. Přenoska, ramínko, napájení, talíř, šasi, odpružení, kolísání, praní, písek, vápno, cement, cihly, tvárnice… ééé, kde to jsem? Hlava jde kolem. Dá se koupit oldtimer za padesát, dá se koupit nový přístroj slušného výrobce za deset. Dají se najít stránky gramo fanatiků, kde se dozvíte netušené. Dají se navštívit stránky výrobců a prodejců, další bezedná studna moudrosti. Řekl jsem si, gramofon teda nekoupím, příliš velká pravděpodobnost, že udělám hloupou investici. Ale pořád jsem ho chtěl. Čím dál víc.

Přímo fyzická potřeba gramofonu vedla ke hledání racionálních důvodů. Líp asi hrát nebude, než můj dosavadní digitální zdroj, ale, co kdyby. Současné desky mají lepší DR, budu si moci dělat svoje vlastní ripy. Jo, některé tituly jsou dostupné jen na LP, aha. A bude to hezký, moment, to není racionální.. Zvolil jsem nejsprávnější hifistický přístup. Vyberu si ten přístroj, co se mi bude nejvíce esteticky líbit a spolehnu se na intuici.

Došlo postupně k různým zábavným telefonickým hovorům. Zábavným, protože gramofilové vykazují vždy jisté známky zaslepeného fandovství. V úzkém spektru poskytnou zaručeně jediné správné informace, nedovolí alternativní názor, vše ostatní zavile zamítají, jako nežádoucí herezi. Mluvil jsem s různými lidmi, ale pocit z nich byl takový, že jde o jednoho a téhož člověka.

Namátková kompilace výroků od různých prodejců:
“Gramofon – jedině starý. Nové nehrají. Stará práce je poctivá, tenkrát to uměli, nové jsou ošizené pro zisk. Všechny staré hrají dobře, tam se nemá co pokazit. Když je seřízený, jede na 100%. Přenoska? Stačí obyčejná za patnáct stovek. Ty drahé hrají stejně, jen tahají peníze ze zákazníků. Měl jsem tady blázna, co si objednal přenosku za dvacet, hrála úplně stejně, zkoušel jsem to na sluchátka, fakt žádný rozdíl. Kabely? Nechte tam původní šňůrky, hraje to stejně. Ne, to fakt nemá cenu předělávat. Předzesilovač? Kupte si stavebnici za dvě sta, dražší přístroje jsou zbytečné, hraje to stejně. Představte si, že existují předzesilovače i jako samostatné komponenty, za několik tisíc! Lidi je kupují, to je co.. Pár jich tady mám, ale takovej si koupí jen nějakej blázen, je to zbytečný. Ne, fakt vám je nebudu ukazovat, to je ztráta času…”

Zkusil jsem si zajet do jednoho brněnského obchodu na Josefské. Osobní kontakt je osobní kontakt. Celkem 3x, pokaždé zavřeno. Otvírací doba OK, ale vždy rukou psaný lísteček – otevřeme později, lékař, atd. Hromady gramofonů za sklem. Dalším pokusem byla domluva schůzky s jedním brněnským gramo specialistou. Taky to nevyšlo, neměl opakovaně čas. Neodradilo mě to. Postoj – udělám to po svém a dobře – mě přivedl ke konkrétnímu výrobku. Volba padla na DUAL 5000 CS, v černé barvě, komplet s nějakou přenoskou (volal jsem prodejci, jaká tam vlastně je: “nóó, nějaká tam je, sem se nedíval, si to kdyžtak vyměníte”), za 8 tisíc, včetně dopravy z Budějic. Pro srovnání, v Brně měli tentýž přístroj za třináct bez přenosky. Neberte to.. Předzesilovač Cambridge Audio CA 640P, z druhé ruky, za dva a půl. S oběma prodejci dohoda o víkendu, že v pondělí posílají.

Plynuly týdny. V mezidobí jsem začal věřit, že Osud nade mnou drží ochrannou ruku, abych gramofon neměl. Jinak to přece není možný. Vždyť já ho vlastně vůbec nepotřebuju. V rámci prostorového minimalismu mám vlastní sbírku mnoha tisíc CD na HDD a hraju po domácí síti. Tak nač desky. Kdepak, nemá to tak bejt. Hotovo. Nejsem hoden, vlastně už ani nechci.

Za tři týdny se ozval prodejce gramofonu. Že prý ho teda pošle. Povídám, když jste se neozýval, rozmyslel jsem si to. Aha. A bylo. Za další týden přišel mail od prodejce předzesu. Zapomněl jsem, chcete ho ještě? Nechci. Konec dobrý, všechno dobré.

To bylo tak přede dvěma léty. Nebo třemi, už ani nevím, a není to podstatné. Dnes zpětně soudím, že gramo je pěkná hračka pro radost. Ale nepotřebuji ho. Mám radost z muziky i bez něj. Občas se na různé přístroje zálibně dívám. Kochám se jimi. Představuji si je u sebe doma. Je to krása veliká. Fakt. I kdybych si nějaký koupil, stejně bych na něj nehrál. Éra desek je pro mne uzavřena, mám však živé pochopení pro každého, kdo ji prožívá. A tak trochu, pozitivně, závidím.

7 názorov na “Jak jsem si NEkoupil gramofon”

  1. Můj první gramofon bylo šasi s krystalovou přenoskou, druhý gramofon byl NC 450 se stroboskopem a antiskatingem, používal jsem se zesilovačem AZS 215. Po přechodu na CD jsem gramofon věnoval synovci a LP za směšnou cenu prodal. Před dvaceti rokama mi dcery řekly “jak to, že nemáme gramofon?”, vrátil jsem se zpět na LP a od kamaráda koupil nový gramofon od ProJectu. Z vinylů i nových to hraje podstatně lépe a poslech je rituál. Poslech z LP má proti CD i další výhodu jeden den si pustím stranu A a druhý den stranu B, u CD hraju jen prvních pět šest skladeb, u LP nehrozí, že bych neslyšel celé LP.

  2. Já měl gramofony dva, oba od tuzemské high-endové kultovky Tesla Litovel. Ten první byl z druhé ruky, se zesíkem, ale pak se mi na něm něco porouchalo a tak jsem si koupil dodnes používanej typ NC 470. S nástupem CD šel z domu aj ten a dneska už bych neměnil. Bydlíme v takové malé pastoušce a neměl bych ho ani kam postavit tak, aby nepřekážel. Vinylové desky jsou pěkné, ovšem cedla jsou skladnější a při běžném (aj hrubším) používání i daleko odolnější a trvanlivější. Na půdě mám pořád ještě bednu s cca padesátkou LP desek z devadesátejch let a když jsem viděl, za kolik se některé z nich prodaly na Aukru, čuměl jsem jak pulec z vazelíny. Až nebudu línej je sundat a nafotit, tak vydělám majlant…

  3. Príma, pobavilo!
    Ten prístup „predajcov“ je na neuverenie. Osobne som nikdy nemal kvalitný gramec a už vôbec nie stereo. Ak sa mi podarilo zhonať LP na nahrávanie, tak som si gramofón požičiaval na víkend od spolužiačky zo strednej školy.

    Pred pár rokmi tu kolega MrKingKong, hudobný archeológ s najväčším krompáčom na Slovensku, spomenul, že si kúpil túto mašinku. Vtedy ma tak trocha lízlo, že ho budem nasledovať, ale nakoniec som od toho odstúpil. Takže, zrejme už navždy zostanem bez stereo gramca.

    Osobne týmto ľuďom fandím a budem fandiť aj naďalej. Spomínam si však na 90. roky, keď som v bazároch na východe Slovenska videl ležať stovky vinylov – doslova pokladov – po 2 koruny za kus. Kto mohol tušiť, že sa to tak obráti…

    Antony, díky!

    1. Desky jsou krásné a v jistém smyslu nenahraditelné. Vyrostl jsem na nich. O to víc si užívám zdigitalizovanou hudbu, neboť jsem si vědom, co mi přináší za výhody. Nemusím mít všechno, jsem takhle spokojený. LP už jen v krásných představách. Splněný sen, ztracený sen. Zachovám jej tedy v rovině představ.

Pridaj komentár