The Mothers Of Invention – Freak Out! (1966)

Psal se rok 1966 a já navštěvoval šestou třídu základní školy. V USA rostl odpor k válce ve Vietnamu, začátek hnutí flower power a s tím související hippies, toto vyústilo v léto lásky 1967. V Kalifornii surfovali The Beach Boys a Scott McKenzie nazpíval legendární San Francisco. Do této atmosféry vyšlo debutové dvojalbum Freak Out! skupiny The Mothers Of Invention, za kterou stál šestadvacetiletý Frank Zappa.

Začínat dvojalbem bez singlů se tehdy rovnalo sebevraždě. Několik exemplářů se dostalo do tehdejšího Československa a písně z tohoto alba byly velkou inspirací pro pražskou skupinu Primitives Group a později pro The Plastic People Of The Universe. Z toho plynula popularita Franka Zappy, hlavně v Čechách a na Moravě.

Freak Out! je hodně zajímavé dílo, které je staveno ze dvou naprosto odlišných desek. Na první je jedenáct skladeb, které nevybočují ze standardu doby. Kousky Motherly Love, Wowie Zowie, You Didn’t Try To Call Me a Anyway The Wind Blows jsou až na texty žebříčkové hity. Už v těchto skladbách jsou k dokonalosti dopracovány vokály, normální civilní hlas Ray Collinse doplňuje hluboký hlas Franka Zappy a jako protipól fistule baskytaristy Roye Estrady. Hlas Roye se znovu objevil na desce Zoot Allures. Mně se hodně líbí ještě skladby I’m Not Satisfied, Who Are The Brain Police? a úvodní Hungry Freaks, Daddy. Texty jsou dvojsmyslné a mírně přisprostlé.

Druhá deska je o něčem jiném, úvod obstará ostré blues Trouble Every Day. Tuhle skladbu hrávali hodně dlouho na koncertech, například v losangeleském klubu Roxy. V Help, I’m A Rock se Frank Zappa vyznává ze svého obdivu k hudebnímu skladateli Edgaru Varesovi, jeho jméno je v názvu prostřední věty této skladby. První dvě věty jsou založené na opakování základního těžkého riffu, do kterého hlasy opakují větu „Help, I’m A Rock“, ve druhé větě se přidá pištění Roye Estrady nebo Suzy Creamcheese, závěr skladby je bez hudebního doprovodu a pouze hlasy neustále opakují větu „to by se tady stát nemohlo“. Možná základ nynějšího rapování. Největší peckou na tomto albu je ale závěrečná skladba The Return Of The Son Of Monster Magnet s podtitulem „nedokončený balet o dvou živých obrazech“. V této skladbě se objevuje Suzy Creamcheese, kterou tady hraje (mluví) Jeannie Vassoir.

Freak Out! jsem si poprvé poslechl až šest let po vydání a byla to láska na první poslech, tedy první deska, tu druhou jsem vstřebával trochu déle, ale o to trvalejší dojem zanechala. Jedno z nejzajímavějších alb, které v tom roce vyšlo, hodnocení je pro mě jednoznačné – maximum 5/5.


SKLADBY:
A1. Hungry Freaks, Daddy (3:27)
A2. I Ain’t Got No Heart (2:30)
A3. Who Are The Brain Police? (3:22)
A4. Go Cry On Somebody Else’s Shoulder (3:31)
A5. Motherly Love (2:45)
A6. How Could I Be Such A Fool (2:12)
B1. Wowie Zowie (2:45)
B2. You Didn’t Try To Call Me (3:17)
B3. Any Way The Wind Blows (2:52)
B4. I’m Not Satisfied (2:37)
B5. You’re Probably Wondering Why I’m Here (3:37)
C1. Trouble Every Day (6:16)
C2. Help, I’m A Rock (Suite In Three Movements) (8:37)
C2.1. 1st Movement: Okay To Tap Dance
C2.2. 2nd Movement: In Memoriam, Edgar Varese’
C2.3. 3rd Movement: It Can’t Happen Here
D1. The Return Of The Son Of Monster Magnet (Unfinished Ballet In Two Tableaus) (12:17)
D1.1 I. Ritual Dance Of The Child Killers
D1.2 II. Nullis Pretii (No Commercial Potential)

SESTAVA:
FRANK ZAPPA – kytara, harmonika, aranžér, skladatel, dirigent, činely, tamburína, vokál
JIMMY CARL BLACK – perkuse, bicí, zpěv (v jakési neznáme řeči)
RAY COLLINS – kytara, harmonika, činely, zvukové efekty, tamburína, vokál, prstové činely
ROY ESTRADA – baskytara, vokál, guitarron, dětský soprán
ELLIOT INGBER – kytara (s čirým bílým světlem)
+
Neil Le Vang – kytara; John Rotella – klarinet, saxofon; Kurt Reher, Raymond Kelley, Paul Bergstrom, Emmet Sargeant, Joseph Saxon, Edwin V. Beach – cello; Arthur Maebe – tuba, lesní roh; George Price – lesní roh; John Johnson – tuba; Carol Kaye – 12-strunná kytara; Virgil Evans – trubka; David Wells – trombón; Gene Estes, Kenneth Watson – perkuse; Plas Johnson – saxofon, flétna; Carl Franzoni, Vito, Terry Gilliam – hlas; Kim Fowley – hypophone, vokál (Help I’m a rock); Benjamin Barrett – contractor; David Anderle.
+
Motorhead Sherwood – hluky; Paul Butterfield – ?; Les McCann, Eugene Di Novi, Dr. John – piano; Danny Hutton, Cory Wells, Mike Clarke, P.F. Sloane, Bobby Beausoleil – vokály; Jeannie Vassoir – hlas Suzy Creamcheese.

Freak Out! Book Cover Freak Out!
The Mothers Of Invention
Avantgarde, Symphonic Rock, Rhythm & Blues, Psychedelic Rock, Experimental, Parody
Verve Records
1966
2LP
14

2 názory na “The Mothers Of Invention – Freak Out! (1966)”

  1. No, jestli má být skladba The Return Of The Son Of Monster Magnet největší peckou na albu, tak potěš koště 😉 Já v tom slyším jen experimentální hlukovou koláž, složenou z bicích, hvízdání nějakejch frekvenčních generátorů (nebo co to je) a lidských hlasů. A v závěrečné třetině už jenom z těch – různými efekty zdeformovanejch – hlasů…

    Nedalo mi to, album si našel a pustil si ho od začátku. Cítím z toho ironii a nadsázku (aniž bych musel hledat texty), ale poslouchat se to dá. Vokály a melodie v úvodní Hungry Freaks, Daddy mi dokonce připoměly něco od holandskejch Supersister. Jinak, ty základy dnešního hip hopu tam v některých pasážích slyším taky.

    V roce 1966 jsem ještě nebyl na světě, pro mě už je to sakra hlubokej hudební pravěk. Na svoji dobu to bylo asi něco opravdu výjimečného, ale v dnešní době už mi to nic neříká a vracet se k tomu nebudu. Chápu, že ty – kterej jsi ho prvně slyšel někdy ve svých šestnácti, nebo sedmnácti letech – to cítíš jinak.

    1. Ahoj Dane, předně díky za reakci , bylo mi osmnáct. To na vysvětlenou. Ta druhá deska celá je trochu víc bláznivá, ale taková byla doba. Když si poslechneš nějakou skladbu od Edgara Varese, tak to zní podobně. Supersister jsem nějaké slyšel, to je tuším dánská skupina, která Franka Zappu obdivovala, stejně jako nynější belgičtí Humble Grumble, Flat Earth Society a nejznámější anonymní skupina Residents, dalo by se jmenovat mnoho dalších na jedné i druhé straně Atlantiku. máš pravdu, člověk který to poslouchá s odstupem to slyší jinak, než ten, který s tím vyrůstal.

Pridaj komentár