VAN DER GRAAF GENERATOR – Pawn Hearts (1971)

Existují zážitkové aktivity. To je dneska hodně populární. Zážitková turistika, zážitková gastronomie. Nestačí zážitek z obyčejného cestování, nebo dobrého jídla. Musí být dobaven bonus ve formě nějakého instantního zážitku. V tomto pohledu by taky mohl existovat zážitkový poslech muziky. Pustíš si desku, a někdo kolem tebe bude vrhat nože, aby ses nenudil. Což by se mohlo stát skoro u každé muziky. Nikoli však u muziky VAN DER GRAAF GENERATOR, u nich tohle nepotřebuješ ani náhodou. Při jejich poslechu je takového zážitku až, až. Dalo by se říci, že se jedná o adrenalinový poslech. Ne, teď vidím, že to píšu ne úplně přesně. Dost! Neboť:

Existují adrenalinové aktivity. To je dneska hodně populární. Adrenalinová turistika, adrenalinová gastronomie. Adrenalinové sporty. Nestačí obyčejný zážitek, musí být dobaven bonus ve formě nějakého instatntního adrenalinu. V tomto pohledu by taky mohl existovat adrenalinový poslech muziky. Pustíš si desku, a skáčeš u toho bungee jumping, aby ses nenudil. Nebo plaveš až na hranu Niagarských vodopádů, to je žúžo! Což ale nebudeš ani náhodou potřebovat u takové muziky, jakou předvádějí VAN DER GRAAF GENERATOR. Tam je takového adrenalinu, jako bungee jumping bez lana, jako kraulování mezi krokodýly, jako expedice do nitra aktivní sopky. Protože!

Jsou takzvané chlapské věci. Motorky, ragby, rodeo. Bezvadný klišé, jak drsňáci poslouchají hustou muziku, třeba nějaký fak drsný podvlíkačky, ne vlastně ty, kazajky. Taky ne.. Kabáty, už to mám. Nebo takovýdlety nářezy, ale to už je fakt jako úplně jen pro ty nejukrutnější chlapy, ti poslouchají Motory, nebo Bzíbzí Topi, co mají tááákhle dlouhý fousy, a jsou tak vostří, že by se mohli taky sami vo sebe pořezat. Povím vám, že tito chlapi, fakt bych to chtěl vidět, by určitě a nepochybně velmi rychle vyměkli a zrosolovatěli, kdyby je někdo zavřel s deskami VAN DER GRAAF GENERATOR a donutil je poslouchat furt dokola.

Čím víc poslouchám VAN DEN GRAAF GENERATOR, tím víc toho nemůžu nechat. Zážitek, adrenalin i drsňárna v jednom. Psychoteror. Jak se jmenují nejkrutější mučící nástroje? Saxofóny s Mellotronama a Hammillem! Ti z tebe kolektivně vydřou duši skrze uši. Vydrhnou ti ji kartáčem z ostnatého drátu a zavřou do bedny z rezavýho plechu. Těch beden se v jejich žaláři válí staticíce, milióny. Vrzají, skřípou, štěrchají v nich kosti. Škrábou a skřípají svými drápy po mřížových klecích, po kamenných celách, kde chechot i vzlyky všech duší se dusí v bezedném echu tuhého přítmí. A to jsme teprve v prvním patře sklepení, čekají další, studenější a úzkostí více a šíleněji kvílející hlubiny tohoto bezútěšna.

Peter Hammill s postupujícím časem prohlubuje některé vlastnosti otisknuté do jeho tvorby, jiné naopak pomalu vymazává, vyhlazuje. Pawn Hearts je z hlediska této geneze přelomový počin. Potkávají se tu dvě skladby z minula, s jednou skladbou z budoucna. První dvě kompozice by se mohly klidně nacházet na H To He, Who Am The Only One. Nacházím v nich sice další posun ve vyzrálosti, ovšem jejich emocionální charakter je ze stejného stádečka. Pochodují tu tytéž zástupy vibrací, vyvolávají podobné pocity, podobný škrablavý pocit v hrdle, jako pouštní písek. Ano, správně, není tu žádná pasáž, co by dávala alespoň zdání vlídnosti. Spíše si tu kapela ponechala Killerovský nálev, v němž nechala vylouhovat další musicis ingredients.

Původně plánovali dvojalbum. To jim sice vydavatelství zatrhlo, ale zato na to “uan-el-pí” naložili tolik materiálu, že vydá za několik desek. Po poslechu prvních dvou kompozic jsem vyřízený, ale musím sbírat síly, jelikož jsem dosavadní pouť absolvoval na chatrném prámu teprve několika meandry. Tu pojednou se peřeje v zákrutách objevují, vodní tříšť oslepuje, řev divokého proudu ohlušuje, není úniku, strmé štíty se tyčí na obou březích. To je teprve adrenali! N! Pak jakýmsi zázrakem vyváznu, ležím na břehu moře, kam mne řeka vyvrhnula, a vidím, že jsem u paty majáku, jehož strážci na mne shlíží z dechberoucí výšiny. Tam někde se potkává obzor s nekonečnem, věčnost se vteřinou, a mlžné vzpomínky odnáší hluboké nevědomí…

Takový pocit mám při poslechu každé další desky VAN DER GRAAF GENERATOR. Že zrovna tato jediná je ta nejtěžší. Neproniknutelná. Že tady posluchačsky neuspěju a vzdám to. Třetí opus A Plague of Lighthouse Keepers, desetidílná třiadvacetiminutovka, byla nezdolná. Beznadějná. Jako šplhat na osmitisícovku bez kyslíkového přístroje. Bez jištění, záchytných bodů, bez základního tábora. Vlastně jsem už ani nevěděl, proč tam lezu. Proč? Protože tady je! Strašně dlouho to nešlo. Až se hora podvolila a dala se zmoci. Vydala i vzdala. Od toho zlomového momentu je to jiná skladba, poslouchám ji jako jednu dlouhou katarzi vystavěnou jako katedrálu. Nejvyšší odměna za největší dřinu. Zase tam slyším toho Topola. Tak jest…

Tentokráte vynechávám personálie, příběh, okolnosti, majíce na paměti, že to jediné, oč tu jde, je Hudba. Jedině ta, pro ni a kvůli ní, to má smysl.

Ještě před týdnem s bídou 4. Dnes jasných 5. Přesně dle teorie nepravděpodobnosti.

01. Lemmings (Including Cog) – 11:39
02. Man-Erg – 10:22
03. A Plague Of Lighthouse Keepers – 23:05
– 3a Eyewitness
– 3b Pictures/Lighthouse
– 3c Eyewitness
– 3d S.H.M.
– 3e Presence Of The Night
– 3f Kosmos Tours
– 3g (Custard’s) Last Stand
– 3h The Clot Thickens
– 3i Land’s End (Sineline)
– 3j We Go Now

Total 36:51
Dynamic range – DR13

Bonusy na CD VJCP-68759 (2005) a pozdějších edicích:
04. Theme One (Original Mix / Instrumental) – 03:16
05. W (First Version) – 05:03
06. Angle Of Incidents (Instrumental)- 04:48
07. Ponker’s Theme (Instrumental) – 01:28
08. Diminutions (Instrumental) – 06:00

Pawn Hearts Book Cover Pawn Hearts
CASCD 1051
Van Der Graaf Generator
Art rock
UK Virgin (1987)
1971
CD
3

4 názory na “VAN DER GRAAF GENERATOR – Pawn Hearts (1971)”

  1. S Van Der Graaf Generator mě seznámil počátkem sedmdesátek spolužák, představil mi je jako holandskou kapelu, která hraje záměrně falešně. Za týden mi přinesl pásek právě s Pawn Hearts, nahrál jsem si to a skupinu jsem si zařadil mezi hodně oblíbené, s nástupem na vejšku jsem si sehnal jejich předcházející desku. Nyní mám od nich asi všechny desky a od Petera Hammilla prvních čtrnáct desek. Viděl a slyšel jsem je naživo v Akropoli a byla to pecka. Díky za pěkné čtení.

  2. Pito & Hejkal:
    Nevzdal jsem to, su tvrdá palica. Miluju muziku, co mě vyzývá k posluchačské dřině. Odměna stojí za to.
    Muzika, co je plná protikladů, je mojí oblíbenou. Protiklady jsou přirozenou součástí života, tvůrčího procesu, vývoje.

    Děkuji, pánové, za vaše komentáře.

  3. Toto je veru ťaživá nahrávka, so všetkými pozitívnymi významami, ktoré toto prídavné meno vyvoláva. Depresívna radosť. Že je to oxymoron? No a čo! Neexistuje náročnejší album od Van Der Graaf Generator na vstrebávanie, ale stojí to za to.

Pridaj komentár