Uriah Heep, Havlíčkův Brod, 31.1.2020

Uriah Heep je legendárna hardrocková kapela a hoci v okolí koncertuje často, nikdy som sa nedokázal na žiadne jej vystúpenie dostaviť osobne. Akonáhle som sa dozvedel, že budú mať tri koncerty v Čechách, nezaváhal som.

Pozrel som do mapy, zvolil najbližšiu destináciu a bolo. Škoda, že som nevedel, že budú vo februári aj v Bratislave, nakoľko v čase kupovania vstupeniek o tom nebola reč. Čo už. Lístky sa cez český Ticketportál vrátiť len tak nedajú, čo by mi neprekážalo, keby sa do toho nepriplietli zdravotné komplikácie. Napokon sme vyrazili v dvojici s bratom…

V Havlíčkovom Brode som na koncerte ešte nebol. Zaujímavosti okolo zvolenej destinácie prezradil pre deník.cz Antonín Axman, riaditeľ havlíčkobrodského kultúrneho domu Ostrov, ktorý je zároveň organizátorom podujatia.

„Dá se říct, že v Česku hrají každý rok, ale vždy je to buď na nějakém festivalu, nebo v Praze či Brně. Málokdy je fanoušci uslyší v krajském městě a už vůbec ne v okresním. Musel jsem se domluvit s jinými městy na dalších dvou koncertech. Schválně jsem se vyhýbal Praze a Brnu, protože k Havlíčkovu Brodu jsou moc spádová. Přes známé jsem tak zařídil, že ve čtvrtek 30. ledna hrají v Plzni a v sobotu 1. února v Ostravě. Jen díky tomu si je mohou poslechnout i brodští fanoušci.“

Na stránkach kulturáku som dohľadal informácie o časovom harmonograme. O ôsmej predkapela, o trištvrte na desať hlavné hviezdy… Z Bratislavy sme vyrazili o štvrtej, obava zo situácie na cestách bola neopodstatnená. V pohode (deravú pneumatiku nepočítam) sme dorazili okolo siedmej a o hodinu to začalo.

Predkapela Bastard bola pre mňa doteraz neznáma. Dočítal som sa, že je z Havířova, na nete som naďabil na prekáračky s bývalým spevákom, a tak… Jej set potvrdil moje podozrenia, že pôjde o typický český bigbít, ktorému spravil medvediu službu spolok Kabát. Akurát nebol ani vtipný, ani hudobne zaujímavý. Nechcem sa hudobníkov dotknúť, ale muzika, kde je dôraz na barové hulákačky, rytmika úspornejšia ako v AC/DC a gitary toho veľa nenasólujú, tá pre mňa nie je. Musím však férovo uznať, že sála kapele zatlieskala, tak snáď si fanúšikov našla. Okrem toho stihla pokrstiť svoj nový album a s hosťujúcou speváčkou si zahrala baladu, ktorej úvodný gitarový motív znel ako nepodarená pocta skladbe The Journey od Molly Hatchet. Zvuk vpravo pri pódiu nebol moc dobrý, sólové gitary sa strácali, čo bolo na škodu. Za cca trištvrte hodinu bolo po šou, za skladbu Ekoteror majú u mňa „Bastardi“ malé bezvýznamné plus. Vôbec im set slušne gradoval, druhá polovica vystúpenia ma celkom chytila.

Povinná prestavba pódia ustala asi desať minút pred pol deviatou. Na scénu vykročili hviezdy večera a bolo to počuť! Pozeral som sa vopred, čo kapela na turné k 50. výročiu existencie hráva a ukázalo sa, že stále to isté. Aj v Brode to odpálila trojicou skladieb z posledného albumu Living The Dream, medzi ktoré vložila prekvapivú spomienku na 80. roky, a síce Too Scared To Run. A znela naozaj ostro! Aj skladby z posledného albumu boli parádne, lepšie ako na albume. Zvuk bol o triedu lepší (a hlučnejší) ako u predskokanov, hudobne sa to ani nedá porovnať. Rytmika Rimmer-Gilbrook je úžasná, najmä šťúply „Indián“ s basou hral akoby to bolo naposledy. Ono, „Uriáši“ mali vždy k dispozícii majstrovských basgitaristov, radosť počúvať! Rimmer striedal basy častejšie ako zvoláva tlačovky Matovič a jednu mal dokonca so svetielkujúcim krkom. Vyzerala ako vianočný stromček, čudne, ale tak, šlo o hudbu. Mike Box si kapelu vedie s prehľadom, hrá s ľahkosťou Somálčana na diéte, sála z neho pohoda a radosť. Klávesák Lanzon zvláda jednou rukou hrať a druhou dirigovať sám seba, no a Bernie Shaw je skúsený frontman, ktorému to na svoj vek spieva lepšie, než mnohým súčasným mladíkom. Ovláda viacero českých výrokov, takže občas pozdravil, oslovil, pobavil publikum. Čo sa týka zvuku, osobne by som spev vytiahol dopredu, miestami splýval s hučiacou muzikou. Do vytrženia som prepadol hneď, ale extázu načala skladba Rainbow Deamon, moja srdcovka. Napokon, po Rocks In The Road už išli len samé pecky zo 70. rokov. Gypsy, Look At Yourself (s inštrumentálnou dohrou, kde sa hudobníci dosýta vybláznili), July Morning (v záverečnej gradácii na chvíľku zvukár stiahol strunné nástroje, čo bolo dosť nešťastné, ako keď si v Game of Thrones Theon užíval v zajatí s devami a potom zrazu prišiel Ramsay a ušmykol mu prirodzenie) a, samozrejme, Lady In Black. Posledná menovaná spočiatku len na (českej) akustike a so spevom. Ak by som niečo mal vytknúť, čo neurobím, tak by to bolo to, že Shaw si skladby spieva po svojom. Chápem, ale miestami ma vyhodil s konceptu, keďže som si tieto pecky spieval s ním. Publikum povinne „odnanákalo“ poslednú menovanú hitovku a bol koniec. Teda, obligátne vytlieskanie prinieslo rovnako obligátne prídavky. Sunrise a hardrockovú jazdu z kategórie najlepších – Easy Livin.

Čo k tomu napísať? Treba počuť! Ešte sú lístky na vystúpenie v Bratislave, kto chce vidieť a počuť rockovú šou, aké dnes hrajú už len veteráni s energiou zahanbujúcou celú súčasnú generáciu rockerov, nech neváha. Fakt za chvíľku odíde generácia, ktorá rockovú muziku povzniesla na vrchol a ešte aj dnes hrá na doraz. Škoda, že u nás nieto formácie, ktorá by sa hodila ako predkapela. Veď kto dnes skladá rockové skladby, kde hráči ukážu, čo vedia a nie sú len štatisti k popevkom pre masy? Kde sú skladatelia, ktorí sa neboja do hudby vložiť viac ako len krovie? A hlavne, kde je nasadenie, snaha, chuť hrať? Je tu toľko skvelých inštrumentalistov, rutinérov, ale bez ohňa…

No nič, zamyslel som sa, to sa nie vždy vyplatí. Cesta domov prebehla bez problémov a ja sa už teším na Van Der Graaf Generator v Prahe. Kým tie legendy ešte vládzu…

Zostava:
Mick Box: gitara, vokály
Bernie Shaw: spev
Phil Lanzon: klávesy, vokály
Davey Rimmer: basa, vokály
Russell Gilbrook: bicie

Playlist:

  1. Grazed By Heaven /Living The Dream, 2018/
  2. Too Scared To Run /Abominog, 1982/
  3. Living The Dream /Living The Dream, 2018/
  4. Take Away My Soul /Living The Dream, 2018/
  5. Rainbow Demon /Demons And Wizards, 1972/
  6. Rocks In The Road /Living The Dream, 2018/
  7. Gypsy /Very ‘eavy… very ‘umble, 1970/
  8. Look At Yourself /Look At Yourself, 1971/
  9. July Morning /Look At Yourself, 1971/
  10. Lady In Black /Salisbury, 1971/

Prídavky:

  1. Sunrise /The Magicians Birthday, 1972/
  2. Easy Livin’  /Demons And Wizards, 1972/

13 názorov na “Uriah Heep, Havlíčkův Brod, 31.1.2020”

  1. přihodím trochu polínka do ohně koncertního turné UH v Ostravě s Bastard ….. to že bylo narváno až ke stropu .. jasně UH to že tam točili nějaký svoje dělané patoky .. přežil jsem … a těšil se na UH .. na podium přišel Bastard zahráli dvě skladby a křtili desku … kde jim u toho pomáhal pařez a pánové z UH .. i toto jsem přežil … nevím možná jsem divný ale Bastard není není kapela která by měla větší parametry jak na kraj … vytrpěl jsem …. pak to přišlo UH skladby z poslední desky i staré fláky dostaly garrage do varu aspoň kolem mě … jo jak jsem koukal kolem sebe i když už jsem někdě za 50tkou byl jsem někde těmi mladšími ročníky asi hodinový a něco koncert pro mě suprovka poslední 3 alby UH za mě super a staré pecky kdo by neznal že a tak se určitě bavili všichni …. i po koncertě než jsem se vysoukal ven jsem poslouchal jen chválu na UH … takže asi se to chlapům povedlo jak produkčně tak i zvukově ten byl až moc dobrý na tu boudu kde se to odehrávalo ….

  2. Mám to asi podobně jako hejkal, když jdu na koncert, tak chci slyšet oblíbené písně v podání autorů. Jestli zazpívá zpěvák falešně, nebo zvuk kytary je více zkreslený, neřeším slyším oblíbené písně v syrovém stavu. To se mi vrací doba poslechu z magnetofonu B400, reproduktor 4W průměr 6 cm a volume doprava. Koncert Swans absolovují někteří pouze se špunty v uších, byl jsem na nich pětkrát a bez špuntů. Zvuková nirvana byl koncert King Crimson ve foru Karlín, to bylo dokonalé.

  3. Bohužel pro mne, mám s koncertem U. H. naprosto rozdílnou zkušenost. Tenkrát co tu byli (zhruba pět let nazpátek) jim nevyšlo vůbec, ale vůbec nic. Katastrofálním zvukem počínaje a nestíhajícím zpěvákem konče. Repertoár nasměrovaný do sedmé dekády by jistě potěšil mnoho příznivců, museli by jej však hrát ti, co hrají už tam nahoře 🙁 Přesto díky za překvapivě kladné zhodnocení.

  4. Ďakujem za zaujímavú reportáž. Tiež je to moja srdcovka, za posledných 30 rokov som ich videl už veľakrát, v kluboch, na festivaloch, stále perfektní, myslím, že si to stále ešte užívajú. Micky Box vždy výborný kontakt s fanúšikmi, spevák takmer taký dobrý ako Byron.
    Pridávam jeden link na koncert vo Viedni z roku 2013 v klube Szene – spevák vyzval publikum “we need ladies”, hneď sa začali hlásiť, bedňáci im pomáhali vyliezť na pódium a potom jednu rýchlu pieseň “blbli” spolu s kapelou. Len som začal neskoro nahrávať, tak aspoň kúsok.

    https://youtu.be/Noy9-FMS-Zc

  5. Začátkem listopadu jsem potkal dlouholetého kamaráda, který mi sdělil, že 50 km od nás budou Uriah Heep a že bychom mohli vyrazit. Ovšem když jsem koukl na prodej lístků a zjistil, že jsou za 950,- Kč a současně nabízeli Swans v divadle Archa za 550,- Kč, vyhráli Swans. Uriah Heep jsem na rozdíl od Deep Purple neviděl na živo. Mohlo to být dobré podle toho, co hráli. Díky za report.

      1. Přidávám se s poděkováním za čtivou zprávu z koncertu! Chystal jsem se o den dřív do Plzně, okolnosti spojené s mým dalším celoživotním koněm (hokej) mě cestu nakonec neumožnily, ale i v aktuální sestavě jsem Uriáše už slyšel a taky jsem si je dosyta užil. Vedle živočišný rytmiky Rimmer/Gilbrook se na tom měrou významnou podílely i skladby z nových desek, které se Box & spol. vzhledem k jejich kvalitě nebojí zařazovat. A Bernie Shaw se aspoň chvíli netrápí..

        1. Súhlasím, je super, že stále vydávajú albumy, ktoré sú dobré a obstoja aj popri klasickom materiáli. Inak, pripadal som si tam ako mladík, až na výnimky bolo publikum v dôchodkovom veku. A je to možno škoda, že dnešná generácia sa ochudobňuje o výnimočnú rockovú hudbu naživo.

Pridaj komentár