Tim Bowness & Peter Chilvers – Modern Ruins (2020)

Sotva jednou do roka se objeví album, co ve mně dokáže vzbudit pocit, že na ně dlouho čekám, a že zaplňuje bílé místo na mapě hudby, kterou potřebuji k životu. Melancholie, nikoli chmury, zadumanost, nikoli smutek, meditace, nikoli lítost. Křehká hudba, se kterou je žádoucí nakládat citlivě, jako s filigránsky vypracovaným šperkem. Má v sobě hodně z ducha klavírních miniatur v klasické hudbě, co se ve vzájemné rovnováze a symbióze snoubí s éterickým ambientem, a to je vzácnost.

Tim Bowness je na hudební scéně aktivní od roku 1994. Nahrává sólové desky, vydává alba ve spolupráci s různými umělci, účastní se rozličných hudebních projektů, formuje hudební skupiny. Výčet za léta je encyklopedicky dlouhý, obsahuje zajímavá jména jako Richard Barbieri (PORCUPINE TREE, JAPAN), Judy Dyble (FAIRPORT CONVETION), Roger Eno, Hugh Hopper (SOFT MACHINE), a v neposlední řadě Peter Hammill (VAN DER GRAAF GENERATOR), který aktuální desku produkoval, a ve skladbě Blog Remember Me doplnil se svojí kytarou duo na trio. S panem Peterem Chilversem (HENRY FOOL) pojí Bownesse poměrně čilá spolupráce v rozmezí let 1999 až 2004, která vrcholí albem California, Norfolk (2002). Nyní nám po 18 létech i zimách předkládají další kolekci svých neobyčejných skladeb.

Tim Bowness & Peter Chilvers 2010

Představte si romantickou zasněnou vlnu ostrovního rocku s klavírem a klávesovými plochami, které se jeho zvuku i způsobům podřizují a současně překypují elektrizující atmosférou. Minimalistické neokázalé aranže jen naznačují, než by něco zvýrazňovaly. Je tu ponechán bezbřehý prostor pro posluchačovu fantazii. Kam až dopluje je jen na něm, na schopnosti jeho Psýché, kterak se oprostí od Voluptas. Bez strojených složitostí, bez instrumentálních sól, bez bicích, s rytmy pokorně skrytými pod hladinou slyšitelných vibrací, jež lehce rozhrnujeme, jako když se procházíš mlžným oparem za ranního rozbřesku. Se smetanově se vlnící melodičností, v jejíchž záhybech se skrývají odlesky mnoha vzpomínek matně upomínajících po ránu se rozplynuvší sen. Máš jen prchavý pocit, aniž by sis vzpomenul na děj, místo, osoby. Zůstává jen tušení, v němž je vše zaznamenáno, jen to neumíš vyslovit.

Největší emocionální nálož pro mne přichází ve druhé polovině alba. Začíná to houpavě objímavou The Love Is Always There. V její úsporné melodii se jemně chvějí tóny umělcova sdělení, aniž by mne cokoli rušilo. Tetelivá, jako horký vzduch nad rozpálenou cestou a líně mámivá, to je další skladba Cowboys In Leather. Tříštivá echa odpovídacích hlasů v ozvěnách přinášejí něco z dálek, kde jsme nikdy nebyli. Až tu kůži skoro cítím. Velkolepé loučení přichází s posledními dvěma songy. Tam se na ploše 2x 7+ minut proplétají, rozplétají a opět splétají nitky přediva čarovných a neuchopitelných textur a harmonií. Může nám to připomínat cokoli, je jen na nás, co si necháme vyvolat. Jsme médium, hudba orákulum, ani nevíme, jakou má oplývá mocí. Opojné doznívání v mysli zůstává i dlouho poté, co deska dohrála.

Tim Bowness / Peter Chilvers ‘Days Turn into Years’, live at The Curve, Norwich, 01/10/11 (This is a montage of photos from the soundcheck). Zdroj: Twitter

První půle za 4*, druhá za 5*. Album znám krátce, těším se, jak a kam se rozvine. Nevyzpytatelné jsou stezky a pěšiny, po kterých se může ubírat.

Bandcamp

****1/2

01. Sleeping Face – 4:08
02. The Boy From Yesterday – 06:23
03. You, Making Your Move – 01:58
04. Blog Remember Me – 05:40
05. The Love is Always There – 03:38
06. Cowboys in Leathers – 03:43
07. Slow Life to Fade – 07:32
08. Ghost in the City – 07:18

Total 40:22
Dynamic range – DR8

Modern Ruins Book Cover Modern Ruins
Tim Bowness & Peter Chilvers
Rock / Ambient
Burning Shed
2020
Hi-Res download
8
Bandcamp

4 názory na “Tim Bowness & Peter Chilvers – Modern Ruins (2020)”

  1. S Timem je ještě větší sranda, než se Stevenem. Ne vážně.

    Já věděl, že jsem si něco chtěl minulý týden poslechnout. Pak jsem si zaboha nemohl vzpomenout, co to bylo. Takže díky Antony za připomenutí a za hezky popsanou recku 🙂 .
    Plnou tradičně přesných a čtivých postřehů – „melancholie, nikoli chmury, zadumanost, nikoli smutek“…
    Moc dobře se tohle album poslouchá, ale je to věc na více poslechů, aby to v posluchači jak se patří dozrálo (pokud chce)…Bowness… nepamatuju se, že by mě někdy zklamal, což se o Wilsonovi říct nedá.

  2. Pustil som si to na základe Tvojej recenzie na Bandcampe. Mám dlhoročne v obľube tandem NO-MAN, kde Tim Bowness spieva a videl som jeho koncert (Tim Bowness Band) pred rokom na NOTP v Loreley. Aj keď je to značne melancholické, milujem takúto formu hudobného vyjadrenia. Paráda …

Pridaj komentár