THRESHOLD – Legends Of The Shires (2017)

Kapely zavedených jmen se během své kariéry potýkají s nejedním problémem. Jedním z hlavních je, jak zachovat svoji popularitu. Jak dál, co objevovat, když je vše, co bylo třeba, jest objeveno. Novoty jsou kontraproduktivní, tak co ještě, hledačství je špatně. Setrvávání na jistotách, opatrnost, jasně. Rozvíjení talentu, uf, dřina. Nikdo nemá recept. Ale žít v šoubyznysu chce každý, a je jedno, jestli prog, pop, nebo hip hop. Lze sledovat na kariéře různých skupin, jak se to s nimi motá, opravdových géniů je nemnoho. Většina na svoji Devátou čeká bezvýsledně.

THRESHOLD nastartovali svoji kariéru v době, kdy progresivní odnož metalu ještě patřila mezi průkopnické žánry. Měli štěstí na výrazné vokalisty, komponisty, osobnosti. Vytvořili si svůj nezaměnitelný styl, zaznamenali několik milníků. Stali se pojmem. Ale od jisté doby se jejich tvorba stala jen a jen rozmělňováním sebe sama, hrkání kolovrátku navyklých postupů se nedalo přeslechnout. Každé album od roku 2002 znamenalo sestup o stupínek níže. Každé album bylo víc a víc zaplácnuté rutinní efektní manýrou zpěv/kytara/bombastičnost a v této kaši se vše začalo utápět. Nedostatek nápadů byl nahrazen nacvičenou efektní pózou. Okázalý pomp metal, no brain, no pain. Kapelu jsem odpískal, z této jámy se skoro nedá vylézt, je to past. Talent dostal obojek, a než by se cukal na krátkém řetězu, seděl raději v boudě.

Umřel Mac, Wilson dostal vale. Blbý co? Navíc, zpátky nastoupil ten “špatný” Glynn Morgan. Už se nedalo čekat opravdu nic. Jak někdo skomírá v kómatu, čeká se jen na odpojení od přístrojů. Nač prodlužovat agónii, i když je tu spousta kapel, co ji mají nataženou na desetiletí. Jako vyžvejkanou ževejkačku bez chuti. Mno. Jenže místo nekrologu dostala Groomova parta úplnou transfuzi živé vody. Dost dobrý a nečekaný.

Vzniká tak poměrně rozsáhlé koncepční dílo, pojednávající o hledání identity národa i jedince. Hudbou na ploše dvou disků se proplétají paralelní příběhy, citlivě vyprávěné za doprovodu neúnavně proměnlivé hudby. Jak jsem při shlédnutí stopáže měl obavu z neúnostnosti, dokázala mne deska zaujmout a oblažit předvedenou silou talentů všech zúčastněných. Když vstane z šedi podprůměru někdo odepsaný, je to radost dvojnásobná. THRESHOLD mají stále co říci.

Legends Of The Shires je naplněno odlehčenou metalovou muzikou, kde vrcholu opět nabývá dávno ztracená progresivita a kompoziční vytříbenost, vytrácí se revmatická zatuhlost přebubřelých efektů. Hudební témata jsou sevřená a soustředěná, všechno spolu souzní a je v nápaditých harmoniích. Morganův přiměřený a civilní projev zapadá do skladeb lépe než exaltované exhibice jeho předchůdců. Ze supícího Golema se stal atletický běžec s ladnými pohyby, kterého je potěcha sledovat.

Novinka THRESHOLD mne překvapila a udělala nečekanou radost. Tato rozsáhlá hudební plocha by obvykle byla nezáživná a ubíjející. Ovšem v tomto případě si album s chutí pouštím dvakrát po sobě. Dobré atributy jejich hudby zůstaly, ty ztracené jsou opět objeveny a vyzdviženy, krásně vynikají všechny finesy, detaily, jednotlivosti, aniž by se album rozpadalo. Je to pohoda, zde se v nebývalé míře ukazuje, že méně je více. V tomto případě daleko více, než se dalo v nejoptimističtějším snu čekat. Od Clone (1998) jde o nejepší dílo THRESHOLD.

CD1:
01.
The Shire (Part 1) – 02:04
02.
Small Dark Lines – 05:25
03.
The Man Who Saw Through Time – 11:52
04.
Trust The Process – 08:44
05.
Stars and Satellites- 07:21
06. On The Edge – 05:20
CD2:
07. The Shire (Part 2) – 05:25
08. Snowblind – 07:04
09. Subliminal Freeways – 04:51
10. State Of Independence – 03:38
11. Superior Machine – 05:01
12. The Shire (Part 3) – 01:23
13. Lost In Translation – 10:20
14. Swallowed – 03:54

Total – 82:22
Dynamic range – DR8

Legends Of The Shires Book Cover Legends Of The Shires
NB 3840-2
Threshold
Prog metal
Nuclear Blast ‎– NB 3840-2
2017
2CD
14

2 názory na “THRESHOLD – Legends Of The Shires (2017)”

    1. No vidíš, a dopadlo to přesně naopak. Hudba je nevyzpytatelná. Mě tohle album zaujalo velmi silně právě pro tu zdánlivou obyčejnost.

      Jak píšu v textu, bombastická okázalost řady předchozích alb na mne působila jako těžký balvan, co brání poslouchatelnosti. Změnu jsem nečekal, o to více přivítal.

Pridaj komentár