The WHO – The Who Sell Out (1967)

Bylo nebylo, pradávno tomu. Někdy roku 2004 jsem v hudebním rozsahu považoval svoji hudební sbírku CD za velmi ucelenou. Rock ve všech formách, metal jakbysmet, spousta jazzu od klasického přes moderní až k avantgardnímu, hudba klasická, staré kapely, nové kapely, velká jména i vykopávky. Všechno možné. V určujících rockových souborech bylo jasné, kdo mi sedí, a kdo, i přes status legendy, se mi prostě nelíbí. Konkrétně The WHO nebyli ani hard rock, ani art rock, navíc, byli takoví divní, bez jasné formy. Film Quadrophenia na originál VHS jsem vlastnil, muzika mě nebrala. Prostě kapitola takřka uzavřená. Jenže tehdá přišla v jednom diskuzním klubu o art a hard muzice debata právě na tuto kapelu a nezapomenu, jak Michell ze SUNFLOWER CARAVAN o tomto albu napsal něco jako “Monday, Tuesday, Wednesday… vžžuuummm! Armenia City In The Sky!!” Začal desku chválit fakt intenzivně. Říkám si, kua, jaká Arménia, co to jako má znamenat, to musím slyšet…. Nenašel jsem dnes zmiňovaný příspěvek nikde v historii, a to jsem se snažil. Nicméně, takhle nějak to bylo.

V tom období jsem vcelku hromadně nakupoval mini LP repliky na CD od japonských vydavatelů, tak prostě šla do objednávky jedna krabice The WHO s jejich pěti alby. Přece se to musí zlomit! A zlomilo. Začal jsem hned albem The Who Sell Out a byl to poslech s otevřenou pusou. Ta muzika šla rovnou do mě, jako žhavý drát do kusu ledu. Jedno z největších poznání v mé posluchačské historii. S odstupem času se k tomuto albu vždycky rád vracím, opakovaně a s očekáváním až paralyzujícího zážitku, a nikdy nejsem zklamán. I v kontextu s ostatními díly je to masivní nálož energie se zárodky toho, co přijde potom, s oproštěním se od toho, co bylo předtím, se zdravě dravým experimentováním, s lehkou skladatelskou rukou a muzikantskými fintami, které mne berou dodnes. Nesmím zapomenout na obal, kde je předvedeno, že borci jsou komedianti nejenom hudební, ale i výtvarně dovedou předvádět střelené kreace.

Poprvé je kapela sama sebou. Hledání inspirací skončilo, teď se naplno zpracovává natěžená surovina. Už vlastní koncept pásma z fiktivní rádiové stanice, kdy jednotlivé skladby jsou žánrově rozmanité a jsou pospojovány reklamními spoty na různé produkty, je fascinující. Ta nečekanost některých sekvencí mne nepřestává ohromovat ani postopadesáté. Brilance a samozřejmost, s jakou tohle muzikanti vytvořili, jako to suverénně realizovali, jak to řinčí, jiskří a srší, to je přímo omlazující elixír. Ačkoli příběhové desky měly teprve přijít, kapela se už teď pokoušela (a na předchozí desce také) uniknout z čistě písničkového schématu, vytvářela na ploše alba rafinovanou dramaturgickou konstrukci. Nesmírně zábavnou, osvěžující a plnou provokujícího náboje. Čas neměl šanci tyto mladistvé atributy setřít z jejich hudby ani po víc jak padesáti letech.

The WHO překvapují v každém kousku desky The Who Sell Out. Pořád je to odvázaný rockec, co už nemá marmeládovitou příchuť minulých alb, zato je fajně okořeněný ingrediencemi, které v této muzice nejsme zvyklí často vidět. Hned úvodní laufy v Armenia City In The Sky otevírají brány představivosti, a dávají tušit, že se bude dít něco neobyčejného. Je obdivuhodné, jakým stylem zpívá Daltrey. Na celé desce se jeho hlas vznáší nad kytarami a dusotem bicích, avšak není to žádné andělské poletování, je to vrtulová stíhačka, co nalétává do posluchačovy lebky ze všech směrů. Jelikož se ve zpěvu střídají i další muzikanti, je o zábavu postaráno, protože díky tomu je hudební produkce uvěřitelně poskládaná jakoby od různých interpretů. V každé skladbě lze nalézt originální střípek z odlišného hudebního stylu, jiného hudebního výrazu. Není to art rock, ale uměleckou bohatostí si s ním The Who Sell Out nezadá.

Na desce se také vyskytuje množství pro rock neobvyklých nástrojů. Jsou tak organicky zakomponované a pevně usazené v náladotvorbě, že si toho člověk většinou všimne až na několikátý poslech. I z toho vyplývá barevnost a všehochuťovost alba. Vybírat si lze donekonečna, a na konci desky dát repeat, protože jednou nestačí. V jednotlivých skladbách mám několik favoritů, kromě úvodní skladby musím uvést Tattoo s excelentními cinkátkovými vyhrávkami, melodicky až salonní Silas Stingy, na kterou navazuje atmosférou podmanivá Sunrise, kde se ukazuje krása kytarových akustických vyhrávek ve spojení se zkroceným hlasem drsňáka. Vždycky si k závěru desky uvědomuji, jak nekomerční, anti popová vlastně je. Že nikde nesklouzává do zaběhnutých klišé, že je to od první do poslední minuty experiment, který díky kompoziční originalitě, talentu a nespoutanosti dokázal vydobýt svůj kus slávy. Alespoň u mne ano, a to dokonale.

Pokud by někdo zatoužil, 23.04.2021 vychází obsáhlý box s 5CD, 2EP, plus přílohy. Toto vyčerpávající provedení The Who Sell Out SUPER DELUXE BOX SET lze objednávat např zde.

Před zhruba deseti poslechy, které jsem recenzi s radostí věnoval, jsem desku cítil na 4,5 a nebyl si jistý, kam to spadne. Ale ta poslední poslechová smršť ukázala, že pro mne jde o neodolatelně srdcovou nahrávku, která je absolutní. Žádná byť jen průměrná skladba, i ty reklamní spoty jsou zábavné. I když někde vzadu samozřejmě vím, že zásadnější materiál ještě přišel, tak prostě The Who Sell Out mě zasáhlo přímo tam, kam mělo, a z toho piedestalu je nikdo nesundá. Hravá kolekce mozaikových dílků, které se po zatřepání a zamíchání spojily v obraz jiskrného umění. Nikdy nepřestanu být Michellovi vděčný, že mě k The Who Sell Out a potažmo k celým The WHO nakopnul. Protože to jsem fakt potřeboval.

01. Armenia City In The Sky – 03:43
02. Heinz Baked Beans – 01:10
03. Mary Anne With The Shaky Hand – 02:10
04. Odorono – 02:45
05. Tattoo – 03:04
06. Our Love Was – 03:19
07. I Can See For Miles – 04:28
08. Can’t Reach You – 03:32
09. Medac – 00:58
10. Relax – 02:39
11. Silas Stingy – 03:05
12. Sunrise – 03:06
13. Rael (1 And 2) – 05:35

Total – 39:42
Dynamic range – DR11

The Who Sell Out Book Cover The Who Sell Out
P28P 25084
The Who
Hard rock
Polydor (Japan 1988)
1967
CD
13

6 názorov na “The WHO – The Who Sell Out (1967)”

  1. Jedny z prvních mých nahrávek Who byly singly Relay a Join Together, což považuji dodnes za nejlepší věci od Who. Proto mě v porovnání s němi nemohlo Sell Out nijak nadchnout. Dobře se poslouchá, ale vrchol jejich albové tvorby vidím ve Who´s Next.

    1. Who’s Next je vrcholné dílo, o tom nemám nejmenší pochybnost. Ve srovnání s ním vypadá The Who Sell Out obyčejněji. Ale sílu pozitivních emocí ve mně vyvolává stejnou, i když jinými prostředky.

  2. Tady The Who nastartovali fantastickou jízdu a pokračovali v ní ještě na následujících 3 albech. Všechna tato alba ovlivnila vývoj rockové hudby.

    Dobré počtení, jenom si myslím, že to do škatulky hardrock tak úplně nezapadá. Jako ne-hardrockera (až na výjimky) by mě to asi tak nezaujalo. Mě v tom fascinuje spíš neskutečná dávka psychedelie v kombinaci s popem (pozitivně) a freakbeatem. Ale to fakt není důležité.

    Každopádně 5 hvězdiček a kdybych měl vypíchnout nejlepší skladbu, tak je to naprosto fantastická Tattoo.

    1. Zcela souhlasím. Osobně bych zvýšil počet alb fantastické jízdy, ale to vyplyne z následujích recenzí.

      Pojem hard rock jsem použil jako velice obecné zařazení, je to zjednodušující zkratka pro úvodní tabulku, nic víc. Však to v prvním odstavci vlastního textu rozvádím. Je podivuhodné, jak The WHO dokázali navozovat dojem art rocku a dalších stylů, ačkoli klávesy a kytarová sóla zařazovali je výjimečně. Klidně můžeme hýřit pojmy jako psychedelic, pop, beat, mersey, hudba to unese, neboť je proměnlivá a svobodná.

      Díky za tvůj pohled, vždycky se rád inspiruji. Tattoo je nádherná, takových perel nacházím na albu více. Od vyvěšení recenze mi nahrávka jede opakovaně již několikrát, a nechce se mi od ní odcházet. Absolutní hodnocení jednoznačně platí.

Pridaj komentár