PINK FLOYD – The Piper At The Gates Of Dawn (1967)

Dovolím si začít osobní vzpomínkou. První setkání s Piperem jsem měl tu čest zažít před opravdu mnoha léty, někdy v době mých začátků vážnějšího poznávání hudby. Je to určitě víc jak 20 let. V té době jsem od PINK FLOYD znal jen LP Wish You Were Here, kterým jsem byl zcela okouzlen a pátral po něčem dalším. Debut mně vyznavači Flojdů doporučili jako něco sice jiného než Wish You Were Here, ale zároveň nejcennějšího, co lze od nich slyšet. Napadá mě, že šlo tehdy vlastně o moje úplně první setkání s anglickou psychedelií. A nedopadlo zrovna slavně. Album jsem vnímal jako zmatené, zčásti jednoduché, zčásti nelibozvučné, písničky s nepřeslechnutelnou obstarožní patinou. Ale protože bylo v té době kazet a desek s hudbou málo, přicházel Piper na řadu poměrně často, ovšem vždy s pocitem, že to budu muset prostě nějak vydržet, tu pololegrační desku s pár úlety.

Tolik historie, uplynulo dalších zhruba patnáct let, hudební obzory se za tu dobu rozšířily, asi jako po výstupu z údolí na hřebeny hor, a Flojdí debut jsem objevil podruhé. Tentokrát zabral dokonale a zabírá tak dodnes. V jednoduchých písničkách teď slyším nádherné ukázky toho, jak zněla tehdy rodící se britská psychedelie se všemi pohádkovými postavičkami v pitoreskním reji, ve světle svíček Barrettovy obrazotvornosti. Opakovaně se nechávám jeho hravou a potrhlou fantazií unášet do tajemných krajů neuchopitelné hudby. Kousky, které mně tehdy připadaly hůře stravitelné, dnes poslouchám nejraději, skrývá se v nich skvělé dobrodružství pro roztoulané myšlenky, kdy si labužnicky pochutnávám na každém tónu. To je případ skladeb jako Pow R. Toc H. nebo Interstellar Overdrive. Co mně přišlo tehdy obskurní a nepochopitelné, to je dnes otevřené a zvoucí.

Nepoužitý obrázek z foto session pro obal desky – zdroj reddit.com

Proměnlivou náladou mně deska The Piper At The Gates Of Dawn velmi připomíná můj další vývojový hudební milník Their Satanic Majesties Request od The ROLLING STONES, vydaný téhož roku. Je to způsobeno především nakupením různorodých hudebních střípků, všech možných podivných nálad a hračičkovským mícháním zvuků a pazvuků. Z dnešního pohledu snad naivní, přesto velmi působivé. Speciální případ je má nejoblíbenější skladba Bike. Vždy se mně z této desky líbila nejvíc, to se nezměnilo. Z její zvláštně klouzavé melodie mám pocit, že si ze mně tropí blázny, že se nebere vůbec vážně. Závěrečnou sadou zvuků dokáže věčně ohromovat, je to jedno z nejsilnějších zakončení desky, co vůbec znám. A tak si teď zas beru svůj stetoskop a walkuji tu kouzelnou podivnost znovu pustit. Dnes už počtvrté.

Výše napsané řádky jsem vytvořil někdy roku 2007.  Dnes, po dalších více jak 13 letech, bych nezměnil ani slovo.

01. Astronomy Domine – 04:06
02. Lucifer Sam – 04:47
03. Matilda Mother – 02:31
04. Flaming – 03:41
05. Pow R. Toc H. – 05:04
06. Take Up Thy Stethoscope And Walk – 02:59
07. Interstellar Overdrive – 04:46
08. The Gnome – 05:26
09. Chapter 24 – 04:19
10. The Scarecrow – 05:11
11. Bike – 05:52

Total – 41:56
Dynamic range – DR10

The Piper At The Gates Of Dawn Book Cover The Piper At The Gates Of Dawn
CP32-5269
Pink Floyd
Art / Psychedelic rock
EMI (Japan 1988)
1967
CD
11

2 názory na “PINK FLOYD – The Piper At The Gates Of Dawn (1967)”

  1. To co popisuješ jsem zažil s touto deskou před skoro padesáti lety. Moje první setkání s Pink Floyd byly desky Meddle a A Saucerful Of Secrets, které mi o prázdninách 1972 půjčil jeden kamarád, který jezdil do jednoho letoviska ke strýci na prázdniny z Prahy. The Piper At The Gates Of Dawn jsem si později nahrál z alba A Nice Pair, některé písně jsem znal z desky Relics včetně zmiňované Interstellar Overdrive, kterou považuji za jednu z jejich nejlepších a nejsyrovějších skladeb. Co skladba to perla, mě tehdy hodně zaujaly skladby Lucifer Sam, Mathilda Mother, Scarecrow, The Gnome a ten bicykl taky. Tahle deska nezestárla, Astronomy Domine, nebo Interstellar Overdrive rozhodně nezní jako písně staré padesát tři let, o té druhé to stejně napsal Jiří Černý v Melodii v článku o Pink Floyd po vydání Wish You Were Here. Vzbudil jsi ve mně nostalgi, díky za velice pěknou recenzi.

Pridaj komentár