PINK FLOYD – Animals (1977)

Jedno nelze PINK FLOYD-ům upřít. Dokázali každé album udělat jinak, přijít s něčím novátorským, a vždy zachovali vlastní tvář. Meddle je psychedelic rock, The Dark Side Of The Moon předvádí art rock, Wish You Were Here je převážně space rock. Co je ale kurňa Animals? Na této prasopsí farmě s ovcemi PINK FLOYD provedli něco jako syntézu punku, new wave a post rocku. Tři špatné věci na jednom místě, to nemůže dopadnout dobře. Čímž sice poněkud předběhli dobu, ale falešným směrem. Za mě je to dead end rock.

Poslech probíhá pokaždé stejně. Blbě. Jsou očekávání. Dnes, i před 30 léty, je to jedno. Já vím, očekávání jsou fuj, fuj, a neměl bych je mít, jenže… Je tu deska, která v sice ničem nenavazuje na krásu Wish You Were Here, ale přece jen chronologicky vychází jako její následník, takže člověk nějakou podobnost čeká. Leda prd, páhne chrábě. Všechno je přesně naopak. Nedá se to vydržet.

Třeba řazení skladeb. Začátek i konec je opatřen krátkým štěkem, tedy pardon, chrochtem, Pigs On The Wing (Part One), (Part Two). Na předchozí desce důstojné rámování tvořily dlouhé a velebné hymny Shine On You Crazy Diamond (1-5), (6-9). Uprostřed Animals máme tři dlouhé skladby, minule to byly naopak ty kratší. Tohle je samozřejmě opak, který s vlastní kvalitou muziky nesouvisí. Jenže on se obrat o 180° právě i v té hudební hodnotě dosti prekérně projevil. Jak někdy říkám, že se nemám ve skladbě čeho chytnout, tak tady se chytám pořád. Za uši a za hlavu, protože se to nedá vydržet.

Post rock byl sice ještě daleko, ale jsou tu uplatněny jeho principy. Zde se v kruté nahotě vyjevuje prázdnota postupu – máme jeden mizerný nápad, tak ho budeme opakovat donekonečna, rozmázneme ho na co největší plochu. A budeme se u toho velevýznamně tvářit, protože chceme ponaučit svět o jeho špatnosti, protože humnění velikolepé, protože jo. Aby se neřeklo, občas tam dáme nějaký skříp, kvík, vrz, ťukobřink. A když kytarové sólo, tak musí znít, jako z rezavých strun drhnutých šmirglpapírem. Že se dlouhé minuty ve skladbách nic neděje, je možná dobře, protože, když se náhodou děje, nedá se to vydržet.

Odhodlání, že tentokrát muzice podlehnu a za odměnu obdržím nějaký požitek, vydrží pokaždé úvodní jeden a půlminutovou sekvenci, a pak pár minut skladby s čoklama. Zhruba ve čtvrté minutě se moje nadšení začíná hrbit, neboť je vystaveno zeboucí zvukové meluzíně. Začínám se drolit pod táhlými pazvuky kláves, za nimiž prosvítá prázdno. Příliš tence namazaná vrstva hudby na příliš rozměrný krajíc času. Muzika mi rozedírá kůži a do ran sype sůl. Dívám se na časomíru a vidím, že budu muset vydržet ještě víc jak deset minut, než psové dokončí svoje trýznění nebohé oběti. Je to příjemné, jako sedět v mokrých ponožkách na studené zemi. To se nedá vydržet.

Vyzáblé a kostlivé jsou i dvě další zvířecí suity. Mohly by tvořit skvělý soundtrack k hororu Stephena Kinga – Řbitov zviřátek. Jízlivá a jedovatě hlíznatá atmosféra je k tomu předurčuje. Ostentativní nevlídnost prosakuje každou minutou nepříjemných zvuků, ochraptěle hrubých kytarových sól, úzkostně kňourajících kláves, a syrově krákaného zpěvu, k tomu všichni opakují své nelibé fráze pořád dokola. Flojdi tu zvířecí obsesi s sebou táhnou už nějakou dobu, byla tady kravka na obalu, sólo na vyjícího mopslíka, havrani, teď zase tahle kafilérie. Tato zvířátko-Orwellovská “nádhera” mi opravdu leze krkem. Nedá se to prostě vydržet.

První a poslední krátké kousky jsou jediné, které mohu poslouchat. Pak už jen nepatrné fragmenty, fakt jen zlomky taktů, mne mohou zaujmout. Kratičké záblesky světla v temném a ledovém močálu bezútěšnosti. Kdyby tyto zajímavosti i s přilehlým okolím šlo nějak z té zvířecí obludy vykostit a udělat z nich jeden fajn art majstrštyk, bylo by posvícení. Tak na jedno poslouchatelné SP. Takhle album je snesitelné, jako nasazená španělská bota ve tvaru kopyta.

Poněvadž jsem pro účely této recenze slyšel album aspoň 20x, slavnostně si slibuji, že již nikdy více. Všechna zásoba dobré vůle byla vyčerpána, snaha končí, po zbytek života mám od této kyselinou rozleptané animální potvory pokoj. Navždy. Dva štěky, chrochty a békance jsou pro tuto desku až, až.

01. Pigs On The Wing (Part 1) – 01:25
02. Dogs – 17:07
03.
Pigs (Three Different Ones) – 11:31
04.
Sheep – 10:19
05.
Pigs On The Wing (Part 2) – 1:28

Total – 41:49
Dynamic range – DR12

Animals Book Cover Animals
32DP 360
Pink Floyd
Art rock
CBS/Sony (Japan 1985)
1977
CD
5

8 názorov na “PINK FLOYD – Animals (1977)”

  1. Album Animals znám jenom zběžně, ale bývá docela hojně citováno. Nějaké fragmenty se nacházej na desce Shadow Gallery – Room V (bonusovej track Floydian Memories) a rovnou dvě skladby – Dogs a Sheep – v podání The Samurai Of Prog a Jay Tausig mám na PF věnovaném tribute 2CD.
    Musel jsem si to po letech pustit (album mi právě hraje) a v poho. Texty se nezabývám a po hudební stránce se mě to líbí. Muzika je to poklidná, taková typicky “floydovská”. Aspoň takhle nějak mám hudbu Pink Floyd zaškatulkovanou já. Syntézu punku, new wave a post rocku tady neslyším, pro mě je to furt art rock. Byť model 1977.

    Napsal jsi to docela ostře, ale jednak je to tvůj názor a druhak tvůj styl. Mě to nevadí, ale doufám, že ten text zas někdo nešlohne a nevyvěsí jinde. Jako už se to jednou stalo. Vzbuzuje to zbytečné vášně.

    1. Co k tomu kradení, případně jinému zneužívání textů, říct? Hňupství jiných lidí neovlivním. Krčit se před ním ale taky nebudu. Toho se ode mne těžko kdo dočká.

      Nejvíc by mě děsilo, kdyby všichni hodnotili všechno stejně, z nějaké vsugerované povinnosti. Kánon kvalitních děl by ode všech jásavě získával 5*, kulturní radou označené nekvalitní nahrávky by byly kolektivně pranýřovány, atd.. Jak čtu různě na webu, dost lidí by takové pořádky rádo zavedlo. Názorová svoboda není samozřejmost. O to víc je třeba si ji udržet a vážit si jí.

      Jsem rád, že Animals slyšíš po svém, v tomto případě úplně jinak než já.. Svět je ještě v pořádku.

      1. Krádeže textov sú pre mňa úplne nepochopiteľné. Najmä, keď si ich zlodej vystaví na internete, a teda každému na očiach.

        Uniformita vo vnímaní umenia je rovnako nezmyselná ako, čo ja viem, šnorchel namiesto skafandra pre kozmonauta. Môže aj takáto situácia nastať, ale dlhého trvania mať nebude.

  2. Desky Pink Floyd do The Wall jsou každá trochu jiná, a tím jsou originální a zajímavé. Já preferuji začátky, kdy s nimi hrál Syd Barrett. Jak si to napsal se mi líbí, kdyby se všem líbilo to stejné, tak by to byla celkem nuda. Albem Animals udělali Pink Floyd nejrockovější desku ve své historii, a to není málo.

    1. Zdeňku, zde jsem si více než vědom, že můj negativní názor je ojedinělý. S touto deskou mám problém, a to velký, víc jak 30 let. Udělal jsem vše pro její poznání, dal jsem jí čas několik desetiletí, desítky poslechů. Nejde to.
      V recenzi poctivě píšu výsledek své snahy o seznámení s hudbou na této desce.

      1. Ahoj Milane, já to mám dost podobně s jednou kapelou, nebudu jmenovat, když vydala svou první desku nijak mě nezaujala, před několika lety jsem zjistil, že jejich desky jsou pro mnoho lidí, kterých si vážím kultem. Mně se toto nedaří a myslím, že nepodaří.

Pridaj komentár