PINK FLOYD – A Saucerful Of Secrets (1968)

PINK FLOYD a jejich druhé řadové album. V historii posledních více jak padesáti let byto téma statisíckrát podrobně rozebráno ve smyslu významu peripetií a personálních změn. Krom zmínky, že Syd Barrett z tvůrčího procesu již poodešel a jeho nástupce David Gilmour již polopřišel, se tím zabývat nebudu. Hudebně lze toto album vhodně doplnit singlovými skladbami, které skupina v roce 1968 vyprodukovala. Jelikož se jedná zčásti o nealbové písně, mohly by být vítaným zpestřením této desky. Jenže na ní nejsou, tak se jimi zabývati také nebudu.

Čím se však rozhodně zabývat budu, a to zevrubně, je muzika, která se na nahrávce nalézá. Je to solidní matroš a jeho opakované proposlouchání poskytne posluchači zážitky všeliké. Flojdi zde stojí na rozcestí, zcestí a křižovatce. Jejich překypující talent hledá způsob sebevyjádření, a provádějí to vskutku roztodivně. Zkrátka, mišmaš. V docela dobrém slova smyslu, podotýkám. Slovy melomana – když je to mdlý, hoď tam pár feferonek, šmak se spraví. Ano, jsou tu vedle sebe rozinky, vepřový sulc, pálivý papričky, i smetanové suflé. Mňam.

Ještě jedna zajímavost. Zpočátku, a to fakt nekecám, jsem u desky vždycky vytuhnul. Tedy, jakože soustředění vysublimovalo, a najednou byl konec. První, druhá, vžžuum, poslední. Aha? Co to jako má bejt? Nahrávka disponuje obluzujícím účinkem. Je docela krátká, ale snaha udržet pozornost se nejpozději v polovině zvrtne v zhypnotizované čumění do blba. Prosím, má to tak bejt, aspoň mám zážitky z jiných úrovní jsoucna. Instant speed trip a lá PINK FLOYD.

Vykreslování podivuhodných nálad pomocí basových motivů se Flojdům osvědčilo jako součást metody na ovlivnění posluchačovy mysli. Basové vibrace vhodně zvoleným sledem tónů baskytary, opakovaným s různou kadencí a důrazem, dávají jejich hudbě tu pravou a typickou psychedelickou příchuť. Spolu s kombinací s dalším ingrediencemi tak vzniká veskrze originální pell mell nálad, který posluchači utví v hlavě často silněji, než hudba samotná. Protože skutečně není podstatné, co kdo drnknul, ťuknul, vrznul, i zapěl, ale jaký dojem to zanechalo.

UK LP front

Z čistě posluchačsky zážitkové atraktivnosti vnímám, jako nejúčinnější a nejpříznivější, první dvě skladby, názvy nechť si laskavý čtenář dohledá sám. V nich je více než naznačeno to, co se vyjeví v daleko noblesnější formě na dalších deskách souboru. Nejlidověji v kontrastu se zbytkem alba působí legrácka Corporal Clegg, ať už je její textový záměr jakýkoli. Ta zní, jakoby Waters posbíral pod mixážním stolem odhozené pásky ze střižny The BEATLES kolem alba Magical Mystery Tour, trošku jim dodal své psychotropní omáčky, a celé to završil srandovními frkačkami. Dobrý, no.

US LP front

Pak tu jsou podivnosti, co tak mlžnatě výrazově bloumají, až jsou natolik neurčité, že nezanechají výraznější stopu. Mezi tyto bloumy řadím především poslední dvě skladby, které mne tak trochu nudí. Ospalá See-Saw je zde nejslabší kus vůbec (obzvláště v kontrastu s předchozí kakofónií působí jako nesmělé kuňkání), Jugband Blues není o moc lepší sousto. Co na tom, že se s námi Barrett loučí, necítím nostalgii. Jeho marš provedený nejistým krokem za doprovodu komíhajícího se paráde orchestru je smutný a groteskní zároveň. Faunovo pozdní odpoledne nastalo již brzy ráno.

Nakonec tu máme dva úlety, tedy Set The Controls For The Heart Of The Sun, a zejména titulní A Saucerful Of Secrets. Což o to, doba byla pokročile psychedelická, takovými zvukoplochami se zaobírala ráda, a významně tak pomrkávala na hledače avantgardy. Jenže, dávku těchto dost hodně rozsáhlých pokroucených abstraktních ploch ke zpracování, ne každá mysl dává. Jelikož drží tvar jako rozmoklá houska, těžko se sbírají z talíře. Je potřeba je nechat zaznít, doznít, odeznít, a vyznít. Ne vyhnít. Vyznít. Pak mohou něco podprahově sdělit. Nadprahově se jim to, alespoň u mne, nějak nepodařilo. Až na kouzelnou závěrečnou dvouminutovku titulky, ta je pohádková.

UK LP back

Celek složený ze sedmi skladeb je nevyrovnaný. Deska skvěle začíná, zajímavě probíhá a poněkud nyvě končí. Zábavnost poslechu je v jejím průběhu proměnlivá. Zpočátku jsem uvažoval o trojce, ale časem doliny mírně povýšily, takže (možná poněkud v rozporu s výše napsanými slovy) vážený dojmologický průměr říká – slabší čtverka.

01. Let There Be More Light – 05:34
02. Remember A Day – 04:29
03. Set The Controls For The Heart Of The Sun – 05:23
04. Corporal Clegg – 04:09
05. A Saucerful Of Secrets – 11:55
– I. Something Else
– II. Syncopated Pandemonium
– III. Storm Signal
– IV. Celestial Voices
06. See-Saw – 04:33
07. Jugband Blues – 03:00

Total – 39:28
Dynamic range – DR11

A Saucerful Of Secrets Book Cover A Saucerful Of Secrets
5099951108229
Pink Floyd
Art / psychedelic rock
EMI (UK 2007 as part of "Oh By The Way - 16 CD's BOX SET")
1968
CD
7

6 názorov na “PINK FLOYD – A Saucerful Of Secrets (1968)”

  1. S Pink Floyd som sa recenzne pokúsil vysporiadať pred rokmi na progboarde. Kúpil som si vtedy krabicu Discovery. Matne si spomínam, že som za to zožal pár nepríjemných osobných invektív. Každopádne, keď už si dnes pustím Pink Floyd, tak je to buď Atom Heart Mother alebo Medley. Aj keď nemám nič proti mnohým ďalším albumom, je to muzika, ktorá mi nechýba.

    1. S rozdílným názorem se dá narazit. To známe všichni. O to více je potřeba udržet si přirozenou nezávislost.
      Tohle období PINK FLOYD mi přináší i potěšení, i rozpaky. Tak už to prostě mám..

  2. Už jsem to tu psal u The Piper At The Gates Of Dawn, Meddle a A Saucerful Of Secrets byly první desky Pink Floyd, které jsem od nich slyšel a měl jsem je nahrané velice krátký čas, ne že by se mi to nelíbilo, ale gramofon, ze kterého jsem to nahrával neměl ani tehdy populární krystalku. Po prázdninách jsem si ještě od kamaráda na intru nahrál Relics a Ummagumma. V následujícím roce 1973 jsem si nechal nahrát Dark Side Of The Moon, který mě naladil na notu Pink Floyd. Téhle desce jsem naprosto propadl, jaké desky mimo těch, které jsem měl nahrané skupina vydala jsem tehdy já ani nikdo v okolí neměl tušení, když jsem potom v prváku na vejšce přišel ke kamarádovi, od kterého jsem si nahrával muziku, tak měl puštěnou Set The Controls Of The Heart Of The Sun, a to mě tehdy dostalo do kolen, to bylo přesně to , co jsem chtěl od Pink Floyd slyšet. Kamarád měl tehdy nové album A Nice Pair, hned jsem si obě desky nahrál, sice tehdy ještě mono, ale vůbec mi to nevadilo. Tady na té desce je opravdu ten rozpor mezi rockovými suitami, které prosazoval Roger Waters a písničkami Syda Barretta, takže deska působí nesourodě. Pecky jako titulní skladba a zmiňovaná Set The Controls……. jsou zase hodně nadprůměrné. Když si chci pustit něco od Pink Floyd, tak je to buď tahle deska, nebo debut, ale většinou to řeší Relics, tam je to nejlepší co kapela udělala. Díky za to, že píšeš recenze na desky se kterými jsem začínal s Pink Floyd.

    1. Začátky PINK FLOYD mám sice naposlouchané, ale ne tak dobře, jak bych chtěl. Nastal čas je podrobit komplexnímu hodnocení. Právě zpracovávám More. A čekají další špeky. Tohle jejich rané období je krásně nevyzpytatelné.

  3. Antony, myslím, že si veľmi presne vystihol aj moje pocity z tohto diela. S tým rozdielom, že ja som pri jeho počúvaní stále tuhý a žiadna originálna pell mell nálada neprichádza.
    Viem, že je to nepodstatné, ale miernym šokom je pre mňa celkové hodnotenie – čakal by som dvojku, snáď ešte slabšiu 3…
    Díky za zaujímavý pohľad!

    1. Jak to tak po sobě čtu, taky bych čtverku nečekal… 🙂
      To jsou prostě ty nevysvětlitelné paradoxy. Docela jsem se s “Talířkem plným tajemství” nakonec skamarádil.

      Vím, že tato deska ti moc nepřirostla, Piťo. Uvidíme, co bude dál. Ta nejvíce rozporuplná alba jsou ještě přede mnou, ve smyslu hodnocení. Fakt, su zvědavé, co jim šoupnu za známku …

Pridaj komentár