PHOLAS DACTYLUS – biografie

PHOLAS DACTYLUS přicházejí na hudební scénu v oblasti města Milano (přesněji řečeno na trase Milano – Bergamo) a nejsou vůbec typickým představitelem italské progresivní scény. Posluchači klasičtějších zájmů je přehlížejí, naopak jiní otevřenější k avantgardě je řadí mezi největší poklady progresivního rocku 70. let. Dohromady je začal dávat roku 1972 kytarista Eleino “Lello” Colladet, z místní kapely MACUS 67, která působila v městečku Vimercate, právě na půli cesty mezi Bergamem a Milanem.  Do sestavy postupně přibyli baskytarista Rinaldo Linati, klávesista Valentino Galbusera, a bubeník  Giampiera Navy. Ten pocházel z dalšího lokálního souboru I PURITANI, v němž mimo jiné působili i dva členové budoucí skupiny DALTON. Jako poslední se přidali druhý klávesista Maurizio Pancotti a nakonec také textař, básník a skladatel Paolo Carelli.

Od samého počátku existence se projevují jako velmi koncertně aktivní skupina, na vlastní jevištní provedení svých vystoupení kladou značný důraz. Dá se mluvit o nezvyklé (na rockové poměry) divadelně impresivní show, která v sobě zahrnuje nejenom hudební prvky. Hudba je ovšem strhující, intenzivní až živočišně magnetická v některých částech, i když narativní vstupy mohou zase v jiných pasážích působit zdlouhavě. Významnou roli hrají neobvykle vystavěné a hypnotizující kytarové rytmy zakladatele skupiny Eleino Colladeta v kontrastu s klávesovými plochami jak ze surrealistického soundtracku. Vlastní pětičlenná skupina používá ve své hudbě abstraktně fantasmagorické texty Paolo Carelliho, které měli původně zpívat jeden nebo oba klávesisté. Tím, že se však rozhodli místo zpěváka přijmout za člena samotného autora těchto textů, tak během koncertů působil jako unikátní frontman – recitátor. Tím získala skupina výrazné poznávací znamení, proto jsou dnes často považování za obskurní těleso. Ano, místo zpěvu recitace, ale s jakým emotivním účinkem!

První koncertní provedení jejich hudební básně proběhlo ještě na konci roku 1972 v dalším městečku na linii Bergamo – Milano, a to v Cornate d’Adda. Během své následné živé hudební aktivity se jim podařilo hrát na několika open air festivalech, a předskakovat například německým avantgardně psychedelic krautrockovým legendám AMON DÜÜL. Nebo v roce 1973 účast na pop festivalu ve Viterbu spolu s dalšími umělci jako ALAN PARSONS PROJECT, Mauro Pelosi, a mnoha dalšími. Jedna dobová vzpomínka (Giovanni Cesari): “Viděl jsem Pholas Dactylus hrát živě v Janově v září ’72, na jakémsi třídenním „popovém festivalu“, kterého se zúčastnili Amon Duul II, Claudio Rocchi, The Showmen, atd. Pholas Dactylus hráli dvakrát, předvedli „Concerto delle menti“, stále si je pamatuji, bylo to něco opravdu jiného, ​​jedinečnějšího než vzácného…” 

Plakát k hudebnímu festivalu “Manifestazione pop”, který se konal ve dnech 14. a 15. listopadu 1972 v Piper Club v Římě. Povšimněte si, že skupina je nesprávně uvedena jako PHOLAT DACTILUS.

První, a na dlouho jediné, album je vydáno v roce 1973 janovskou firmou Magma, velmi zdařilý obal zpracoval Caesar Monti. PHOLAS DACTYLUS nám tímto svým albem Concerto delle menti (koncert myslí) dávají příklad nevšedního progresivního rocku. Inovační přístup k rockové hudbě je v jejich případě natolik výjimečný, že lze bez nadsázky říci, že nejen předběhli svoji dobu celkovou koncepcí skladeb, ale že se vydali kamsi mimo běžné hudební kraje i z dnešního pohledu. V nahrávce měla být navíc obsažena také dechová sekce (horny), ale byla později vyřazena, i když jazzové vlivy lze slyšet během celého průběhu alba. Náročné instrumentální apokalyptické kompozice obsahují texty pouze v recitované formě, takže mohou být hůře přístupné pro některé po zpěvu dychtící posluchače, přestože hudební stránka je na nejvyšší úrovni v plné šíři významu tohoto označení. Album obsahuje jedinou dlouhou rozervanou a drásající suitu rozdělenou na dvě části bez jakéhokoli dalšího přerušení. Raritní singl, který k albu byl vydán, obsahuje pouze fragmenty vyňaté z této skladby.

Plakát ke druhému ročníku hudebního festivalu “Raduno Davoli Pop”, který se konal pod patronací hudebního časopisu CIAO 2001 dne 13. dubna 1973 v hale Palasport ve městě Reggio Emilia.

Uvažované druhé album se již nedočkalo své realizace, což je pro spoustu nadějných hudebních seskupení z této doby něco jako Kainovo znamení. Krátký život, pár koncertů, jedno impozantní umělecké dílo, velké ambice, ztráta iluzí, rozchod, upadnutí do zapomnění. Ukončení činnosti přišlo po příznivých recenzích v dobovém tisku, především kvůli zdravotním a finančním problémům. V mezidobí se nedalo vysledovat nic jiného, než že v roce 2011 Paolo Carelli spolupracoval s toskánskou skupinou LABIRINTO DI SPACCHI a svým vypravěčským hlasem přispěl k jejich debutovému albu Hanblecheya. V roce 2014 zemřel bubeník Giampiera Navy. Tak nám po další talentem obdařené skupině zůstává pouze hrst strohých informací a jedna nezapomenutelná nahrávka, však o to více hodnotná k poslechu.

O to více bylo překvapivé a zcela nečekané, když se roku 2017 objevila Facebooková stránka, kde se psalo doslova “Pholas Dactylus jsou v roce 2017 Maurizio Pancotti (klávesy), Paolo Carelli (vokál) a Rinaldo Linati (baskytara, akustická kytara). Meteor, který zářil před 45 lety, se vrací na oběžnou dráhu, aby vydal nové světlo.” Dokonce avizovali novou nahrávku, která měla nést jméno Hieros gamos, na níž začali pracovat právě po úmrtní původního bubeníka, a titulní skladba je mu věnována. V průběhu následujícího období informovali o natáčení a poskytovali ukázky ze své nové aktivity. V srpnu 2017 oznámili dokončení díla a slíbili brzké uvedení na trh. Pak se soubor odmlčel, ale deska se skutečně objevila roku 2019 na pultech, díky vydavatelství AMS Records, jako LP a CD. Velkou zásluhu na tom, že album skutečně vyšlo, má producent Giuseppe Gallina, který se stal vlastníkem práv na vydání a nahrávku do distribuce prosadil. Název znamená řecky „posvátná svatba“ a nahrávka byla provedena v sestavě, kterou doplnili Tobias Winter (kytara), Csaba Papp (bicí) a další hosté. Obálku zpracoval Tiziano Crisanti. Z dalších aktivit souboru se mi podařilo zaznamenat účast Paolo Carelliho na divadelním tribute projektu k poctě Claudia Rocchi v červnu 2018.

Ještě poznámka k vlastnímu názvu skupiny. Pholas Dactylus je latinský název živočicha z kmene Mollusca (měkkýši), třídy Bivalvia (mlži), nadřádu Anomalodesmata, řádu Myoida, žijícího hlavně ve Středozemním moři. Česky – skulař vrtavý, nyní na seznamu přílohy II. Bernské Úmluvy přísně chráněných druhů živočichů.

Bandcamp
Facebook

PHOLAS DACTYLUS – diskografie:
Concerto delle menti (1973)
Hieros gamos (2019)

7 názorov na “PHOLAS DACTYLUS – biografie”

    1. Rozumím naprosto tvému postoji. Podobné experimenty mi také ne vždy sednou. Tento však u mne získal absolutorium. Budu muset napsat recenzi..
      Edit: Už ji píšu. Jestli z toho nezcvoknu, tak se tady objeví.. 🙂

  1. Na kapelu som v minulosti narazil, ale nevenoval som sa jej pretože avantgarda.

    Čisto historicky nie je recitovanie do muziky nič nové, kto aspoň troška pozná dejiny umenia, toho to nezaskočí. Aj v 20. storočí to bolo dávno bežným spôsobom prezentácie, Beatnici by mohli rozprávať. Pravda, dialo a deje sa to často na čítačkách poézie, koncertoch, naživo. Interakcia s publikom je pri tomto druhu činnosti žiaduca.

    Mám s tým osobnú skúsenosť, párkrát som za sprievodu muziky recitoval. Je to zábava.

    1. Přesně tak. Performance, kde se za doprovodu hudby recitovalo, existují odedávna, vyšly z divadelního pojetí hudební produkce. Ostatně, PHOLAS DACTYLUS, se takto na koncertech projevovali, scénická vizuální složka, na LP nepřenositelná, měla významnou roli. Jako cílený způsob uměleckého vyjádření na ploše studiové desky rockových interpretů se takový projev však nachází zřídka. Napadá mne snad jen An American Prayer s Jimem Morrisonem, i když zde se spíše jedná o jediné možné zužitkování archivních záznamů, než koncepční rozhodnutí.

      Naživo je to síla, to rozhodně. Zažil jsem osobně autorský přednes veršů Alana Ginserga za doprovodu Philipa Glasse v pražské Arše, někdy před 25 léty. Jeden z nejsilnějších hudebních zážitků v mém životě vůbec.

      Historie PHOLAS DACTYLUS a podobných mne zajímala vždycky, vůbec objevování osudů těchto zapadalých umělců, je pro mne dobrodružství. Sestavit ji ze spousty útržků z archivů již dávno nefunkčních webů je sice pracné, ale má svoje neobyčejné kouzlo.

      1. História zaujíma aj mňa, len nie všetko, o čom si zháňam informácie, musím mať doma v zbierke. Tak som to myslel, ako poslucháč sa avantgarde skôr vyhýbam. Každopádne vďaka za tento profil. Kedysi na progboarde som sa snažil profilovať o dušu, vždy ma potešilo, že niekto niečo spracoval, lebo mi ušetril robotu. Nie, že by sa mi do nej nechcelo, ale bolo toho veľa a všetko sa jednotlivcovi spracovať nedá. Dnes už menej profilujem, čas a únava nedovolí ale občas sa do toho pustím.

Pridaj komentár