PAIN OF SALVATION – Panther (2020)

No ty vole, povedlo se jim to, fakžejo. Honba za nedeformovaným zvukem hudby, který zbytečně netrýzní sluchovody, je moje umanutost. Z této estetické zásady neslevuji. Tudíž, mnohé nahrávky jsou tak pro mne diskvalifikovány již na startu. Červený praporek a jdeš domů. Jsou kapely, které přesvědčují, že umějí dělat nejenom vytříbenou hudbu, ale rozhodly se ani se zvukem nehazardovat. Protože, pokud svoji muziku myslí vážně, měly by se zajímat o všechno, co s ní souvisí. Jít s dobou a být moderní, to pro ně neznamená nechat se vláčet všemožnými trendy. Pokud se potká talent i soudnost, dává vzniknout znamenitým uměleckým produktům. Pak jsou tady ty druhé kapely. Ty ostatní, kde se potkala nabubřelost s bezuzdou neomaleností.

Každá novinka osvědčeného interpreta mne vhání mezi ozubená kola. Jedno má na sobě v oceli vyrytý nápis “Očekávání“. Druhé “Tolerance“. Třetí “Náročnost“, čtvrté “Výzva“. Jsem mezi ně vhozen, drtí mne svými zuby, jak se neúprosně točí. Na konci poslechu vypadávám z jejich soukolí řádně potrhán, ohlodán a semlet. Nu což, jsem tomu rád, tak má vypadat opravdový posluchačský zážitek. Jak se jím necháš vtáhnout, jsi mu vydán a můžeš jen sledovat, co s tebou udělá. Jaké pocity, bolesti a zranění způsobí. Protože Hudba, to je ohromná síla, jejíž duchovní moc se rovná účinkům všech lidských vynálezů. Některé oblažují, jiné naopak způsobují genocidu nitra. Tentokrát jsem u toho poslechu málem bídně pošel, a to jsem už slyšel hodně.

Book Monster by TheMrKraken 2019 (Devianart) https://www.deviantart.com/themrkraken/art/Book-Monster-785449325

Kdysi dávno jsem žil v přesvědčení, že lze posluchače trýznit jen špatnou hudbou. Způsobů, jak být špatné, má umění nepřeberně a jsou relativně snadné, proto je většina špatná. Těch cest, jak být dobrým až vynikajícím skladatelem a interpretem je také nekonečně, jen jejich dosažení není dáno zdaleka každému. Jako by ale tato překážka nestačila, daří se kazit hudbu dalšími vlivy. Například politickou, či ideologickou angažovaností. Nebo, a to je výsada současné doby, rutinním prasením zvuku. Po pravdě, nepředstavitelně strašlivým prasením zvuku v mnoha variantách. Chrochty, chrochty..!

Asi si pamatujete monofonní kazeťáky, umělohmotné cihličky s uchem, co na začátku 80. let měli jen ti největší borci. Bylo na nich fantastické, že se daly přenášet. Mohl jsi ozvučit mejdan, piknik, leháro na pláži, vzít je do školy (s rizikem zabavení), prostě mobilní zařízení, první svého druhu. Jejich výkon byl nula nula nic, a tak se kolečko hlasitosti vytočilo na doraz. Cihlička chrchlala, chroptěla, škrčela, zalykala se, zadušeně vyhřeznutý repráček vibroval za meze svých fyzikálních schopností. Naprosto nesrozumitelná muzika skrytá v tom zběsilém drkotání splašeného kafemlejnku sice zanikala, ale nebyla podstatná. Šlo hlavně o decibely. Co nejvíc z nebohé cihličky vyždímat.

Carlos Ramon Fernandez by Nikolaspascal 2015 (Devianart) https://www.deviantart.com/nikolaspascal/art/Carlos-Ramon-Fernandez-574077417

Přesně tato akustická zkušenost mi vytanula na mysli při poslechu novinky PAIN OF SALVATION. Už předchozí deska byla zvukově zprzněná, ovšem zcela standardním způsobem, který ničím nepřekvapil. Hudebně se mi celkem líbila, tak jsem se občas k poslechu odhodlal. Za cenu porušení všech vlastních estetických zásad jsem si ty skladby masochisticky užíval. Au. S pocitem, že hůř být nemůže, skladby většinou spresované do DR5/6 o moc víc pokazit nejde, jsem je bral na milost. Omyl. Mea Culpa, mea maxima culpa. Jde to, a jde to naschvál, jako by se soutěžilo, kdo má víc smradlavou silážní jámu.

Existují programy, které dokáží z totálně rozdrceného zvuku ex-post vytáhnout špičky a tak jejich číselná hodnota DR je vysoká. Všechny smrduté atributy prohnile zaleželého zvuku v rozkladu však zůstávají zachovány. Rozladěné rádio hozené do míchačky se štěrkobetonem jim je estetickým předobrazem. Pumpující rozpatlaný chrčivý zvuk s totálně rozdrceným prostorem i nástroji umlátil nejdříve sám sebe a pak posluchače. Peklo i z ntb, i v autě, i z mobilu. Zažil jsem dosud takovou nahrávku jen jednou, u jedné experimentální japonské noise skupiny, kdy zvuky elektronických disonančních šumů byly pracovní metodou. Podruhé teď.

Tiger Boyfriend by jonathanvair 2015 (Devianart) https://www.deviantart.com/jonathanvair/art/Tiger-Boyfriend-573991594

Nejdřív jsem myslel, že se někdo spletl. Ale taková kupa sraček se na jednu hromadu nedostala náhodou. Myslím, že je to úmysl. Že si z nás dělají prdel. Že si povšimnuli magorů, jako jsem já, co hledají dobrý zvuk, a jako jednu z pomůcek používají DR. Tak udělali nahrávku zvukově co možná nejhorší, ale softwarově jí naroubovali vysokou hodnotu DR. On se někdo chytí. OK, beru, povedlo se vám ukázat, co už dávno víme. Tedy, že zvuk se dá podělat mnoha různými způsoby. No ty vole, dokázali jste, že všechno může být ještě horší, fakt vám to věřím. Nedík. Moc pěkně jste to udělali. Takovou hromadu exkrementů vypotit, to by vám mohl i DJ Kejda závidět. Dokázali neuvěřitelné. Vskutku neuvěřitelně geniální, musím dodat, tady to sedí. Napodobili moderní technikou zvuk chrchlající cihličky. Potlesk! Z pomletého hovězího uplácali zpátky figurku krávy, a tuto hnijící oslizlou masu masa nazvali hrdě – Panther. Pan tér, to zní tvrdě a drsně. Nechoďte blíž, je černý, protože se hemží mouchami. Svojí obludnou ohavností dalece překonali i megaprůser letošního roku, tedy Ozzyho výměšek Ordinary Man.

Prý je někde v tom odpadu z jatek zahrabána kobliha. Kontaminovaná sajrajtem, děkuji nechci. Je tam prý taky někde muzika. Sorry, jako by nebyla. Těch pár PAIN OF SALVATION klišé propasírovaných centrifugou za zmínku nestojí. Pokud tuto kupu hnijícího masošrotu z kafilérie někdo hodlá konzumovat, je na diagnózu. Nechutný produkt opravdu překročil hranice mojí náročnosti, očekávání, tolerance, i ochoty přijímat výzvu. Tohle je tak špatný, až je to jen a jedině špatný. Ani jako srandu to neberu. Poctivě několikrát poslechnuto, vydržel jsem až na hranici vomitingu. Buď je kapela již ultimátně dementní, nebo se nám jen pustě vysmívá. Hošani, vytahuji růžový praporek, diskvalifikuji váš poblijón spláchnutím do septiku, kam tenhle Panther jedině patří.

Collage from me published by Rockovica. Probably copyrighted elements are used.

Hodnotím jako vrcholně špatnou nahrávku. Zvuk i hudba – NULA. Kde se tady kua dává nua?

01. Accelerator – 05:31
02. Unfuture – 06:46
03. Restless Boy – 03:34
04. Wait – 07:05
05. Keen To A Fault – 06:01
06. Fur – 01:34
07. Panther – 04:12
08. Species – 05:18
09. Icon – 13:31

Total 53:32
Dynamic range – DR10

Panther Book Cover Panther
Pain Of Salvation
Metal
Inside Out Music
2020
Hi-Res
9

19 názorov na “PAIN OF SALVATION – Panther (2020)”

    1. Techniku ve studiích máme skvělou, co selhává, je vždy lidský faktor.
      Dlouho tvrdím, že nízké DR (6 a méně) znamená nevyhnutelně špatný zvuk. Vysoké DR však rozhodně neznamená automaticky dobrý zvuk. Je to jen pomůcka, co ukazuje jeden parametr, a je potřeba si správně vyložit její dopady. Zkušený a poučený posluchač to dokáže.
      Existenci špatně znějících nahrávek s vysokou hodnotou DR jsem zaznamenal i dříve. Že by se z toho měl stát masový trend mně vážně udivuje. No co, muziky vzniká spousta, i když jí 99% vyhážu do odpadu, vždycky zbude taková, co je dobře udělaná po všech stránkách. Jen ji bude stále těžší najít.

      1. Prečo by sa z toho nestal trend? Ľudí, čo namiesto svojich uší potrebujú ku šťastiu nejaké číslo, je veľa. Bola otázka času, kedy sa tento nepodstatný parameter spracuje tak, aby zvukový hluk ostal a na papieri bolo pekné čísielko, ktoré uspokojí davy.

        1. No právě. Libovolné ve studiu uměle vyhoněné číslo nepomůže, když ušima okamžitě odhalíš realitu. A těm, co ji neodhalí ušima, je číslo leda tak na ozdobu. Poslechová zkušenost a poslech jsou rozhodující způsoby, jak posoudit zvukovou kvalitu. Exota, který by se řídil jenom jedním číslem a ignoroval poznatky z poslechu, si sice dovedu představit, ale v reálu jsem se s nikým takovým nesetkal.

          Asi před pěti, šesti léty jsem se poprvé setkal s upravenými nahrávkami, které si nespokojení posluchači vytvořili pomocí software z původních digitálních tracků. Nahrávky pak měly vylepšené DR, ale zněly pořád stejně blbě. Poslechul jsem jich několik desítek a vymazal. Tudy cesta nevede. Při špatně udělaném masteru není kde brát, deformovaný a flekatý zvuk nespravíš. Jen ho můžeš uměle vyžehlit, ale vypadá to pak s těmi fleky snad ještě hůř.

          Jediná šance je, že se dostaneš k lepšímu masteru z nějaké jiné edice, například pro Hi-Res, nebo vinyl. Ale to jsou výjimky. Spousta zvukově podělaných nahrávek zní mizerně i z vinylu.

          Jestli jde o nový trend se ukáže. Ale bez ohledu na trendy a DR tvrdím, že zvuk alba Panther je nejhorší, co jsem letos slyšel. Překonal dosud zaznamenané hranice prznění zvuku v rockové muzice.

  1. Tak jsem neodolal a poslechnul jsem si to album taky, abych si udělal vlastní obrázek. Je to zláštní – nahrávka je stlačená nějakým software kompresorem, kapely pro vyšší tlak nahrávky míchají měkdy i několik stejných stop přes sebe. Některá skladby se dají ještě poslechnout (3,5), ostatní mají fakt nepříjemně divnej a plochej zvuk neodpovídající zvukové obálce, která se tváří OK:
    Zajímal by mě nějakej vinyl rip. Je to otázka na Daniela Bergstranda (In Flames, Mesuggah, Devin Townsend), co to mixoval.

    1. S tím zvukem byly dělány i na dnešní dobu hodně intenzívní úpravy. Jakoby zkomprimovaný master zase deremasterovali, a opět stlačili. Nakonec celý master utlumili o 1dB. Tím dosáhli toho, že mix klame tělem. Komprimační artefakty, které obalují každý hlasitější zvuk, úder, tak zacvičí se svým okolím, až máš pocit, že šel zesilovač do limitace. Což se většinou dělá, aby byl zvuk agresivní a řezavý i z mobilu. Zde je jaksi zvláštně mdlý a otupělý, a jen pumpuje, provádí systolu a diastolu až se zalyká.

        1. Taky tomu nerozumím. Kdyby si na zvučení pozvali bezdomovce z ulice před studiem a nechali ho náhodně šoupat šavlemi, výsledek by nebyl horší.
          Amatérská dema metalových kapel ze začátku 80. let mají daleko lepší zvuk, viz například moji oblíbenci HELLHAMMER.

    1. Dělá mi daleko větší potěšení zveřejňovat pozitivní recenze. Dovedu nahrávku jak vychválit, tak pohanět, přesně a poctivě dle svých vlastní pocitů, které ve mně navodí.
      Děkuji za prostor ke psaní.

      1. … mobilný telefón mi pripomenul nafotenými zábermi, že dnes sú to presne dva roky, čo som naposledy videl, po piaty krát celkove, Pain Of Salvation na živo v Krakove …
        S týmto materiálom a v takejto dobe ich určite relatívne skoro, resp. ak ešte vôbec – niekedy zase uvidím …

  2. Prokristapána, tak tomu říkám sprcha. Četlo se mi to parádně, ale já bych něco takového nedokázal. Občas si sice taky trochu rejpnu, ovšem snažím se u toho zachovat jisté dekorum 🙂 Nehledě na to, že si neumím s češtinou a slohem hrát tak, jako ty…

    Pain of Salvation jsem nikdy neposlouchal. Vzpomínám si, že až po album Be se o nich psalo docela hezky, pak už to šlo dolů. Album Panther je k mání na Spotify a byť se mi do něj po té tvé recenzi nechce, asi ho zkusím. Už jen ze zvědavosti.

    A ještě otázka : Co je to vlastně na tom ilustračním obrázku ?

    1. Přiznám, že mně to album docela vytočilo. Na hrubý pytel jsem dal hrubou záplatu. Obvykle tak brutálně nepíšu, ale tady to prostě jinak nešlo. Tvrdší výrazy jsem volil úmyslně, jak se do lesa zavolalo, tak se z lesa ozvalo. Holt, su zlej….

      Starší alba mám hodně rád, Be (2004) i následující Scarsick (2007) jsou pro mne vynikající. Skladatelsky je tam vysoký potenciál. Celou tvorbu od debutu jsem si poctivě kupoval na japonských CD. I předposlední album In The Passing Light Of Day (2017) jsem dokázal s velkým sebezapřením tolerovat, protože obsahuje některé skvělé skladby.

      Způsob, jakým to zničili letos, je ale bez možnosti jakékoli shovívavosti. Rozhodně si to album poslechni. Já si je poprvé pustil v autě z Tidalu, a během prvních sekund jsem věděl, že je to úplně špatně, což se potvrdilo na ploše celé desky. Prostředí auta je velice milosrdné, skryje mnohé, ale tento brutalismus se neschová nikde. I když, čtu i jiné recenze, a lidi si toho total shit zvuku nevšímají. Prostě to berou jako standard. Možná i proto jsem volil tuto formu projevu, aby jasně vyniknul můj postoj.

      Grafická výbava recenze mne vždy dá dost práce a považuji ji za důležitou. Navštěvuji různé servery s grafikou a používám jednotlivé motivy. Tohle je výřez z nějaké stavební konstrukce, kterou zatéká. Měla to být metafora k recenzované hudbě, naznačení stékajícího sajrajtu, co potřísní, eroduje a rozleptává čistou architektonickou formu.

      https://www.artsy.net/artwork/anastasia-samoylova-concrete-erosion

        1. Poslechnuto na BT sluchátkách Sennheiser Momentum a :

          Kdepak, ale tohle pro mě není. Ve svejch padesáti letech si ještě nepřipadám tak starej, ale v tomhle případě mávám rukama a krčím (omluvně) rameny. U těch nepravidelnejch rytmů (Accelerator) jsem měl pocit, že dostanu buď srdeční arytmii, nebo psotník a chytat jsem se začal až u skladby Wait. Nu a ve spojení s nepříjemně natlakovaným, stísněným a “moderními efekty” prošpikovaným zvukem je to teprve maso. Z té muziky necítím žádnou člověčinu, jenom počítače. Je to odlidštěná, futuristická konzerva.

          Ze začátku titulní Panther jako kdybych slyšel ty uřvané, nu-metalové partičky typu Korn, nebo Linkin Park a na ty já jsem teda vysazenej. Poslední skladbě – Icon – se dařilo ten můj dojem poněkud mírnit, ovšem potom začala sílit do hlukové kakofonie a tu už jsem teda nerozdejchal…

          Z kapelou jsem nevyrůstal a tak nedokážu posoudit, kam se to vlastně posunula. Myslím, že si svoje posluchače určitě najde, ale já už to holt nebudu.

          1. Není nad vlastní zkušenost.. Napsal jsi to slušně, přitom výstižně. Máš moji poklonu, já se pod tíhou negativních dojmů neudržel.

            Míra zprasení této nahrávky překonává i ty nejdivočejší představy. Naprosto přesně popisuješ i moje pocity, poslech má nepříjemné fyzické dopady na celý vestibulární aparát. Permanentní drtivé pulzování vzbuzuje závrať, zdvižený žaludek, hučení v hlavě, celkovou slabost. Jako bych seděl na houpačce pod stroboskopem a nesměl zavřít oči.

            Taky si ve svých třiapadesáti pořád připadám mladý. A strašně rád objevuji novoty. Jenže v mém vesmíru za novoty nepovažuji rutinní vrstvení efektů, filtrů a kompresí, které sám dokážu zbastlit za patnáct minut na free software. Novoty, to je invenční muzika s poslouchatelným zvukem. Nic víc nežádám.

            Jediné, co mne těší je, že za diletantskou produkcí se neskrývá nic, čeho bych měl litovat. I ta hudební stránka má hodnotu nula. U některých skladeb vykrádali skoro doslova sami sebe, u jiných jen tápají naprázdno.

            Jestli dosud neměl pojem “zbytečné album” stoprocentní naplnění, tak ho od vydání Panther již má.

Pridaj komentár