PATTERN-SEEKING ANIMALS – Prehensile Tales (2020)

Tato recenze bude neveselá a truchlivá. Taky krátká bude. To se stala taková nepěkná věc. Další sdružení léty prověřených hudebníků z různých těles se objevilo na scéně. Nebylo to zdaleka poprvé, a pohříchu, ani ne naposledy. Vždy si kladu otázku, nakolik k tomu vedlo nezvladatelné umělecké puzení, a nakolik to byl chytrý tah využít známá jména pro další zásek v šoubyznysu. Poznat se to dá lehce, podle toho, co z nich vypadne.

V tomto konkrétním případu jde o spojení hudebníků z “prémiových” prog kapel SPOCK’S BEARD a ENCHANT. Takovým hybridům se pak říká “supergroup”, tak to přeci muší bejt super, i kdyby na chleba nebylo. Jako, setkaly se tu určité pozitivní atributy, ale nedaly vzniknout kvalitnímu dílu. Muzikantská zkušenost se projevila rutinním předvedením standardu. Kompoziční zběhlost se projevila jako, ehm, kompoziční zběhlost. Různé složitosti znějí strojeně a schematicky. Chlad, odosobněnost, jako bych poslouchal robůtky na klíček. Mezi strnulými plochami bez emocí sem tam něco zableskne, ale je toho málo. Kde čekám a potřebuji kudrlinku, je rovná deska, kde chci cítit lidskou tvořivost, je mi předložena sterilní umělá hmota. Není v tom radost, ani hřejivost. Je zde jen mnoho not uspořádaných tak, aby zněly efektně a zároveň, aby moc neprovokovaly.


Prostě kombinace pop rocku s progem většinou nefunguje, obzvláště, když jí chybí srdce. Máme tu předvídatelnou hru na jistotu, do vlastní kapsy, a pro progsnoby. Vznikla tak akorát zpotvořenina zablemtaná komerčním pozlátkem. Na albu není nic strhujícího, překvapivého, žádná výzva, žádná hořkost, ani bolest. Nic, jen servilní vrstvení zvuků. Na mnoha místech s těmi nejdebilnějšími elektronickými filtry na vokálech i nástrojích, které nahrávku šoupnou do spodních pater výprodeje. Elegant Vampyres je v tomhle směru smrtelně ukázková. Justino Bieberovský přiškrcený hlásek s plechovou napodobeninou synťákových houslí jako podkres. Napomádovaný béčko. Jako imitace z tenké lesklé polyetylénové fólie tady působí úplně všechno. I nadějné melodie (Why Don’t We Run) jsou obaleny mrakem jedovaté přeprodukované elektronické mlhy. Ptám se proč?

Nejspíš zase KŮLYN. Dvojka této kapely pod názvem Prehensile Tales je prostě slabota. Sorry, ale taková hudba mě uráží, protože je to neupřímná póza pro supermarketový akční týden. Jenže já raději nakupuji výběrové autorské produkty v jejich přirozené formě, než jejich náhražky. Takže jsme se fest minuli. Jediná skladba, co za něco stojí, je Lifeboat. Záchranný člun, co zachránil aspoň ty dvě hvězdičky. Jinak ukrutně nezábavná a frustrující muzika. Mrtvá, jako stoka, co se valí z chemické fabriky. Zvířátka svůj vzor nenašla. Spadla do pasti plné hlušiny a nemohou se vyhrabat ven. Fňuk..


Takové tituly mažu v pocitem zadostiučinění a úlevy. Současně se otřásám, jak mi běhá mráz po zádech. Jako kdybych lezl ven z černé jámy a čekal, jestli po mně z ní nehrábne pařát hudebního zmaru. Chcete vědět, co těchhle vypadlo? Ale no tak, přece nebudu neslušný. Ó nikoli.

  • Ted Leonard – lead vocals, guitar (2018–present)
  • Dave Meros – bass (2018–present)
  • John Boegehold – synthesizers, programming, guitar, mandolin (2018–present)
  • Jimmy Keegan – drums, backing vocals (2018–present)

01. Raining Hard In Heaven – 08:31
02. Here In My Autumn – 07:57
03. Elegant Vampires – 04:30
04. Why Don’t We Run – 05:09
05. Lifeboat – 17:20
06. Soon But Not Today – 12:03

Total 55:30
Dynamic range – DR9

Prehensile Tales Book Cover Prehensile Tales
Pattern-Seeking Animals
Prog rock
Inside Out
2020
Lossless
6
Deezer

10 názorov na “PATTERN-SEEKING ANIMALS – Prehensile Tales (2020)”

  1. Předně – všem děkuji za komentáře. Odpovím obecně takovou malou úvahou.

    Jsem rád, že se některým posluchačům tato deska líbí a normálně to tady napsali. Jiným se zase nelíbí (včetně mě), a taky jsme to po svém napsali. V komunikaci o umění není podstatná shoda/neshoda (ačkoli shoda je potěšující, samozřejmě), nýbrž možnost svobodně a pravdivě se k dílu vyjádřit. Při dodržení pravidel slušnosti. Bez rizika osobních útoků a zesměšňování. Ten opačný názor beru vždy hlavně jako podnět k zamyšlení, neboť hranice vnímání umění jako dobré/špatné je velice nejasná a proměnlivá. Každý jsme citlivý na něco jiného, každý máme v sobě odlišný přeobraz toho, jak má povedená muzika vypadat. I když se zabýváme podobnými žánry, stejně to máme mírně, či více, posunuté. To je přirozená věc, individuální postoje ve vnímání umění jsou žádoucí.

    Na Rockovici je (kromě jiného) vynikající právě to, že tady vedle sebe může zaznívat široké spektrum názorů. Otevřeně, svobodně, se vzájemným respektem. Jinde to často tak není, o to víc je dobré si uvědomovat, že právě tady to funguje. Mám aktuální zkušenost, kdy byl můj text zavlečen na jiný nejmenovaný hudební server, a osazenstvo odlišný názor ihned využilo k primitivnímu strefování se do osoby nositele odlišného mínění. To mi připomnělo, jak žalostně nízká může být úroveň diskuze jinde. Hudební weby, kde je diktátorsky vyžadována ideologická poslušnost v hudebních názorech, jsou běžně k vidění, ale tam prostě nemá smysl psát. Ještě jednou děkuji všem, že na Rockovici jsme schopni korektně vyjadřovat své osobní postoje k hudbě, a nechováme se jako trotlové.

    K vlastnímu albu. Ano, ta muzika není vyloženě špatná. Má celkem dobrý základ, ale spousta věcí, které potřebuji k dobrému zážitku, jí chybí. Spousta věcí, které považuji za škodlivé, jí přebývá. Celek je tím tak poznamenaný, až se poslech stává značně nepříjemným. Současně jsem vnímal, že ta muzika je udělaná tak, aby se zalíbila, a tím přestává být autentická. Je přeprodukovaná a přestylizovaná, postavená do líbivé formy, a to mne vždy spolehlivě znechutí. Ale nepřekvapuje mne, že se této desce u spousty posluchačů povedlo získat body. Většinový vkus je takto definován, s tím je nutno počítat. Na mne to však neúčinkuje, spíše mne to odrazuje. Ta snaha uspět je tak očividná, ať krotkými hudebními postupy, tak moderně podbízivou produkcí, až to má opačný efekt. Strašně to vyniká při srovnání s některými jinými kapelami, které hrají v tomto žánru. Najednou slyším plnohodnotnou muziku s uvěřitelnými lidskými pocity, nikoli její náhražku zatraktivněnou emulgátory, barvivy a dochucovadly.

    Opakuji, vážím si každého posluchačského sdělení, ať je jakékoli, pokud je pravdivé, konzistentní, osobní. A v neposlední řadě subjektivní.

    1. Antony: Úsměvné je, za já právě ten neo prog rock skloubený s popem kulantně řečeno v oblibě vůbec nemám, za což jsem byl na sousedním fóru kdysi plísněn. PSA jsou takovou velkou výjimkou a já se tady ocitl v roli oponenta:-)

      Jinak mě nepřekvapilo, že na tebou nejmenovaném metalovém blogu kvalitu zvuku neřeší, jinak by neměli co hodnotit a poslouchat. Jinak těm jejich odsudkům částečně rozumím, strefovali se totiž do anonymního příspěvku , který asi tak trochu brali jako útok. Pokud by jsi tam přispíval, reakce by určitě taková nebyla. Jen trochu zvláštní mi připadá, že ani na tvoji žádost recenze odstraněna nebyla.

      1. Ad popprog:
        Já se vůči popu v progu v principu nevymezuji, i když to tak mohlo vyznít. Tvrdím, že v každém stylu se dá udělat kvalitní dílo. Akorát po zkušenostech vím, že právě tohle spojení většinou někam sklouzne, a je po muzice. Určitě mám také pár výjimek, které bych doporučil. Třeba naprosto vynikající CRYSTAL PALACE – Dawn Of Eternity (2016)

        Ad nejmenovaný blog:
        No comment.

  2. Ahoj Antony,
    dík za další pěknou recenzi. Neoprog poslouchám jen okrajově a obě, v textu zmíněné kapely (Enchant a SB) znám jen povrchně. Nebejt tvého textu, tak si Pattern – Seeking Animals nepustím, ale nakonec to nebylo ani zdaleka zlé tak, jako jsem očekával. Počítal jsem s unavenou, křečovitou a s popíkem flirtující hudbou stárnoucích rockerů a výsledek mě docela překvapil. Podotýkám, že mile. Melodie jsou tu pěkné a téměř každá skladba obsahuje aj pěknou instrumentální vsuvku. Jako velké plus vnímám i oživení v podobě sága, houslí, nebo trubky a taky na dnešní poměry nadstandartní zvuk.

    Elegant Vampires vnímám jako jednoznačně nejslabší skladbu na desce a není mi jasné, proč zrovna tu kapela vybrala na klip. Asi kvůli přijatelné stopáži, protože je nejkratší písní celé kolekce.

    Poslechl jsem si to jednou, ze Spotify a minimálně tři a půl hvězdule bych tasil bez mrknutí oka. A s přibývajícími ochutnávkami bych možná ještě něco přidal.

  3. Tento typ muziky ma obchádza. Vypočul som si prítomnú ukážku a nezaujala. Naozaj pôsobí neuveriteľne nudne, bez emócií, ešte aj ten videoklip, v ktorom ukazujú muzikantov bez zápalu postávajúcich (sediacich) a akoby nasilu sa tváriacich, že čosi hrajú… A ten akože vystavaný motív s husľami je toporný až beda, aby to znelo akože nie na štyri doby.
    Nesúdim album, nepočul som ho, Každopádne, neopopprog ma nezaujíma.

  4. Na konci devadesátých let jsem si kupoval mimo Rock&Pop i Spark a v jednom čísle se kdosi rozčiloval, že ještě nevyšel žádný článek o Spock´s Beard, že si koupil všechny jejich “fošny” a že není nic lepšího. Tehdy mi kamarád poslal vypálené CD a byla to pro mě celkem hrůza, nic nového. CD Seeking-Pattern Animals jsem si po přečtení recenze stáhl a tohle je přesně ten typ hudby, kterou neposlouchám, ani bych nemohl poslouchat. Hodnotit to nebudu, ono si to své posluchače najde, kteří to budou obdivovat a mluvit o tom v superlativech. Vazba na kapely ze sedmdesátek je velice zřetelná. Souhlas s recenzentem.

  5. Já na tento projekt nahlížím z trochu jiného úhlu a od toho se odvíjí i mé hodnocení. V PSA nevidím superskupinu (i když je to médii tak prezentováno) ale projekt muzikanta (a v dobách minulých i producenta Spocks Beard) Johna Boegeholda. Ten napsal veškeré písně a ostatní členy SB přizval JEN jako studiové hráče, kteří otiskli do nahrávek svůj ksicht, ale nijak ji neovlivňovali.

    Je to prostě Johnova hudební představa, kterou nemusel nijak korigovat, jak tomu asi bylo, pokud skládal pro SB. Mě osobně ve velké většíně ta jeho kombinace popu a progu baví a v takové Lifeboat se John doslova vyřádil a sloučil dohromady kdeco. Ta stylizace na titulní fotce do kapely Queen je v tomto případě trefná a čtyřka v hodnocení ode mě jasná.

Pridaj komentár