Nine Days’ Wonder ‎– Nine Days’ Wonder (1971)

Skupinu s názvem Nine Days’ Wonder založil roku 1966 v německém Mannheimu bubeník a zpěvák Walter Seyffer. Působil v ní, mimo jiné, britský bubeník Martin Roscoe a hráč na dechové nástroje John Earle z Irska. V roce 1971 vydala album s eponymním názvem, které vyšlo v originálním obalu, gatefold polepený zelenkavým molitanem se zeleně napsaným názvem kapely i desky. Po vydání tohoto alba odešel saxofonista John Earle ke skupině Gnidrolog.

Na desce jsou čtyři skladby, dvě delší jak deset minut a dvě kratší. Už první tóny úvodní skladby Fermillion evokují odkaz na slavnější kolegy, britskou skupinu Jethro Tull, ale je to pouze začátek. V další části písně jsou inspirovány hlavně skupinou Franka Zappy Mothers Of Invention. V některých pasážích, třeba Morning Spirit, si můžete poslechnout vokální kreace, jaké známe z alba Freak Out od Mothers. Kratší kompozice vynikají tvrdostí a parádním saxofonem. Závěrečná epická skladba Drag Dilemma je podobná úvodní Fermillion, možná je více rocková a méně free.

Původní vydání LP je nesehnatelné v hratelném stavu a za rozumnou cenu, ale v roce 2010 ho vydala firma Long Hair v původním provedení v molitanu na vinylu. Deska Nine Days’ Wonder je dokladem toho, že nejlepší díla v rocku vznikala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Nerad něco hodnotím, znám lepší nahrávky, ale tohle album si zaslouží čtyři hvězdy z pěti.

SKLADBY:
1. Fermillion – 15:41
— Puppet Dance
— Square
— Hope?
— Morning Spirit
— Fermillion Himself
2. Moss Had Come – 3:30
3. Apple Tree – 6:43
4. Drag Dilemma – 12:48
— Monotony 1
— Stomach’s Choice
— Monotony 2
— Interlude Dilemma

SESTAVA:
Walter Seyffer – vocals, drums, percussion, effects
John Earle – vocals, tenor/soprano sax, flute, guitar
Rolf Henning – guitar, piano
Karl Mutschlechner – bass
Martin Roscoe – drums

Nine Days' Wonder Book Cover Nine Days' Wonder
Nine Days' Wonder
Krautrock, Art Rock, Psychedelic Rock, Prog Rock
Bacillus Records
1971
LP
4

4 názory na “Nine Days’ Wonder ‎– Nine Days’ Wonder (1971)”

  1. Práve som oprášil CD kompiláciu od firmy Citystudio Media Production z roku 2003, ktorá obsahuje dva kompletné albumy – Nine Day’s Wonder a Only The Dancers. Už som to dlho nepočul.
    Ďakujem za recenziu a oživenie kapely v mojom prehrávači.

      1. Zdeny: Díky za Nine Days’ Wonder… Je zázrak, že při tý personální nestabilitě je Seyffer dotáhl ke čtyřem albům. Debut jsi popsal, tuším ani We Never Lost Control (1973) by tě neurazilo. Sice se uvádí, že je stravitelnější, ale žádnej extra rozdíl tam neslyším… Only The Dancers (1974) s hostujícím Davem Jacksonem je za outsidera diskografie, osobně ho ale mám nejradši. Natáčelo se v Anglii, přesto (nebo právě proto?) má nejblíž k tomu krautrocku, kterej mi sedí nejvíc. Ale ani poslední “rockoperový” album Sonnet To Billy Frost (1976) není špatný, jen už tam semtam cítím závany punku.
        Jinak, v popsaným obalu vyšel debut jen v limitovaným počtu, dotisk v Německu i ostatní edice měly alternativní přebal od Hipgnosis. Tož není divu, že se shání bídně.
        Seyffer po Nine Days’ Wonder založil Wintergarden (1977-81), kapelu dvou tuctových alb, z kterých stojí za slyš jen Swan Song z druhý desky The Land of Milk & Honey (1980).

        1. Borek: zdravím a díky za doplnění informací o tak zajímavé kapele. Přiznám se, vůbec jsem ji neznal, ale před dvěma lety mi kamarád nabídl jejich vinyl od firmy Long Hair, který je právě v tom molitanu, samozřejmě jsem si jej koupil a taky si sehnal CD. Když jsem nosiče obdržel, tak jsem týden poslouchal jenom tenhle titul. Tebou jmenované tituly si určitě poslechnu, komu se líbí Mothers Of Invention, tak debut je to správné album. Ještě jednou díky za reakci.

Pridaj komentár