Ani Alliance, dvacetitisícovému městečku v americkém státě Ohio, se ve druhé polovině šedesátých let nevyhnul fenomén (ne)zvaný “band boom”. Mark Roller tu se svým mladším bratrem Timem sbíral zkušenosti v The Chads, Popcorn Treaty a dalších lokálních souborech, než se s pětičlennou formací Rust dočkali prvních profesionálních vystoupení v regionu. Vyzbrojeni repertoárem Jimiho Hendrixe, Cream a Doors objížděli hudební kluby v Akronu, Salemu, Clevelandu i jinde v okolí.

“Jako každý jsme začínali s cover verzemi, ale brzy nás to přestalo bavit. Chtěli jsme dělat něco jinýho, než pořád někoho kopírovat, zkusit to s vlastní hudbou,” pravil při vzpomínkách na úplné začátky Mark. Podobné pocity a nadšení však s oběma bratry sdílel pouze bubeník Paul Cassidy, v roce 1969 tak Rust krátce působili jako trio, než sestavu doplnil druhý kytarista Randy Byron (ex-Coming Generation), jenž formaci navrhl nový název podle jména své přítelkyně.
Vydáním singlu Sleepy Softness/Yas na podzim 1969 zahájili Morly Grey činnost vlastního labelu Speed, v dobrém se rozešli s manažerem z období Rust Billem Cruisem, a ještě předtím, než nové skladby poprvé zazněli živě, skončil i Byron. “Brzy se ukázalo, že hudebně jsme vlastně každý jinde,” vysvětlil jeho krátký pobyt Tim Roller. A tak zůstali jen tři.

V Alliance si pronajali dům, kde nerušeně a vytrvale zkoušeli, dokud jim osud nepřivál do cesty Floyda Phillipse, promotéra a majitele Starshine Records, který dával šanci skupinám ze severovýchodní části Ohia (Biggy Rat, Freeman Sound, Stars and Stripes, Travis aj.). V létě 1970 otevřel v nedaleké Vienně hudební klub Zodiac a neváhal podepsat smlouvu i s Morly Grey.
Po singlu I’ll Space You/Be Your King pořízeném 6. listopadu v UAR Studio v Youngstownu odehráli desítky koncertů, než konečně v polovině října 1971 nastoupili do studií Cleveland Recording Corporation, kde z vypilovaného materiálu vybrali osm skladeb, jež zvládli natočit během dvou dnů. Album dostalo pracovní název The First Supper a ztvárněním jeho obalu byl pověřen Larry Kirk. Těsně před úplným dokončením díla však došlo k zásahu do sestavy, když v lednu 1972 Paula Cassidyho vystřídal Bob LaNave.

Mark Roller: “Na rovinu, Paul byl nesmírně talentovaný, ale měl vážné zdravotní problémy. S Bobem jsme se hned domluvili na dalších nahrávkách a vyrazili do Peppermint Studios v Youngstownu, kde jsme před lety natáčeli náš první singl. Vybudovali tam úplně nové studio.” Během nepřetržitého 15hodinového session vypilovali tři zbrusu nové Markovy songy a rozhodli o jejich dodatečném zařazení na album.

Na první straně desky tak nakonec zůstalo pouze pět z osmi kousků nahraných s Cassidym, zatímco vyloučené skladby None Are For Me, Come Down a Love Me si na své zveřejnění budou muset počkat celých devětatřicet let. Druhou stranu LP totiž obsadily nahrávky s LaNavem a změny se na poslední chvíli dočkalo i pojmenování alba, když byl podle závěrečného 17minutového opusu zvolen titul The Only Truth.
Dlužno dodat, že většina výlisků prvního doprovodného singlu Who Can I Say You Are/You Came To Me chybně odkazuje k původně zvažovanému názvu. A že jinou podobu nakonec dostal rovněž obal, čerstvě s motivem ukřižovaného Ježíše od Carole Pavlich. Byl však přijat s rozpaky. Tim: “Nejdřív se mi ten obraz nelíbil, ale když teď tvoří obal naší desky, je to stejné, jako byste se ptali: ’Opravdu si myslíte, že vaše dítě je ošklivé?’ Je jaký je.” A Mark jeho vyjádření doplnil: “Když už byl vyroben i Kirkův původní návrh a zaplatili jsme za něj, použili jsme ho jako plakátovou přílohu, která nesla původní název.”

Album The Only Truth věnované bývalým i stávajícím přátelům a láskám se na trh dostalo v březnu 1972 a přes všechny problémy provázející jeho zrod se mu podařilo potvrdit naprostou výjimečnost éry, na jejímž sklonku vznikalo. Je nabité energií i nápady, prošpikované říznou kytarou a vládne naprosto jedinečnou atmosférou. Jakou roli při tom sehrálo zvolání “Deo volente” (dá-li pánbůh), jež zazní na začátku desky z úst kamaráda skupiny Keitha Schafera, si netroufám soudit.

Když se uprostřed rozjetého turné, při němž Morly Grey vystupovali jako předkapela Mitche Rydera, po roční pauze vrátil do sestavy Paul Cassidy, formace ve staronovém složení natočila na jaře 1973 materiál na nerealizované živé album Raw, zatímco LaNave se připojil ke Clockwork, další skupině z Alliance, a rošádu okomentoval: “Všechno proběhlo hladce, byli jsme s Paulem nejlepší přátelé.”
Cassidymu však byla zanedlouho diagnostikována maniodeprese, která mu znemožnila další spolupráci s kapelou, historie značky Morly Grey tím byla uzavřena.
Mark s Timem povolali zpět LaNaveho, pozvali několik hostujících muzikantů a už jako The Roller Brothers Band nahráli funkem říznuté softrockové album, které ještě v roce 1973 vydali na vlastním sublabelu RBB Records. A ani neúspěch nového projektu nepoznamenal jejich herní apetit, s krátkými přestávkami brázdili východní pobřeží Spojených států dalších šestnáct roků a podle všeho jsou příležitostně aktivní dosud.

Koncem osmdesátých let vzrostl zájem o album The Only Truth, což zaznamenal i Mark: “Už jako Time Wrap (v období 1982-89) jsme hráli venkovní koncert v centru Alliance, když k nám o přestávce přišel chlapík a zeptal se mě, jestli náhodou neznám Marka Rollera. Povídám, že jo, a on na to: ’Žije ještě tady?’ Neřekl jsem mu ale, kdo jsem, protože jsem nevěděl, co chce. Až později se ukázalo, že horlivě sháněl původní desky Morly Grey, pro které měl zajištěn odběr mezi sběrateli.”
Dlužno dodat, že s návratem vinylů na scénu podobnou zkušenost s překupníky prodělala celá řada kapel z kategorie zapomenutých. Stejně jako s piráty, kteří svou první várku vychrlili s pravopisnou chybou jako Morley Grey.

V období 1995-97 docházelo k občasným setkáním tria, z nichž vzešlo i několik nových skladeb, vzniku reunionového titulu ale nakonec stály v cestě srdeční problémy Boba LaNaveho, jenž musel podstoupit operaci. O jeho dokončení se opět mluvilo v březnu 2000, znovu bez kýženého výsledku, o pětiletku později ale došlo ke vzkříšení labelu Speed, na jehož restartu se vedle Marka s Timem podíleli Raymond Patrick Phillips, syn někdejšího manažera skupiny, který zemřel v roce 1999 (“Právě kvůli otci jsem si hrozně přál, aby se to konečně pohnulo”) a Rick Cassidy, bratr původního bubeníka (Paul zemřel 15. března 2001 ve věku 47 let na rakovinu). “Brali jsme ho stejně, jako kdyby s námi byl Paul,” uvedl tehdy Mark.

Rick přestěhoval sídlo společnosti do Las Vegas, odkud provozoval nakladatelství Morly Grey Publishing. Po první oficiální CD reedici The Only Truth (2005) a singlu The First Supper se skladbami I’ll Space You a Be Your King (2008) podepsal v roce 2009 smlouvu na vydání jediného alba Morly Grey se specialistou na raritní nahrávky z padesátých až sedmdesátých let Sundazed Records, u něhož bylo do roka a do dne k mání na CD s pěticí bonusů, včetně dosud nezveřejněných čísel, kdysi vyřazených na poslední chvíli z alba, i na 2LP (navíc ještě první singl Sleepy Softness/Yas). Možno jen směle doporučit.

DISKOGRAFIE:
1969 – Sleepy Softness/Yas (SP, Speed)
1971 – I’ll Space You/Be Your King (SP, Starshine Records)
1972 – The Only Truth (LP, Starshine Records)
1972 – Who Can I Say You Are/You Came To Me (SP, Starshine Records)
1972 – After Me Again/A Feeling For You (SP, Starshine Records)
1973 – Roller Bros. Band (LP, RBB Records; jako The Roller Brothers Band)