Třetí album Led Zeppelin je pro mě velice důležité. Bylo totiž první, které jsem po výběrovce Remasters slyšel a zařadil do své sbírky. Dodnes na něj nedám dopustit, a kdybych si měl vybrat deset alb, bez kterých se neobejdu, tak tohle bude jedno z těch, které vyberu, bez váhání vložím do batohu a vyrazím na pustý ostrov.
Deska začíná nezapomenutelnou písní Immigrant Song, která námětově čerpá z dob temného středověku. A stejně jako dávní severští válečníci nedbajíce na nebezpečí se hnali přes moře na svých dlouhých dračích lodích a všude, kam dorazili, nechali za sebou zkázu a smrt, tak i úvodní skladba se valí vpřed rychlostí silného větru a drtí vše, co se jí postaví do cesty. Samotného Planta bych si dovedl představit, jak stojí na přídi drakkaru, vyhlíží pevninu a svým výkřikem dává ostatním znamení k zahájení útoku na novou, určitě bohatou a úrodnou pevninu. Kytarový riff, na kterém je skladba vystavěna, opět patří k těm nezapomenutelným a je podporován Bonzovým hromobitím.
Následující píseň Friends je postavena na akustických kytarách doplňovaných zvuky smyčců a celou ji chápu jako jakýsi předěl mezi úvodní hardrockovou smrští a následující peckou Celebration Day. Opět zde slyším výrazný riff, který žene píseň kupředu. Plant je zde zpočátku ztlumený, ale velmi rychle se dostane do plných obrátek a především v refrénu dokazuje, čím je jeho hlas tak důležitý pro sound celé skupiny. Následuje blues Since I’ve Been Loving You, ve kterém se zpěvák opět překonává a Page předvádí další ze svých geniálních sól. Celé to podbarvují klávesy Johna Paula Jonese a dodávají celé kompozici zdání tajemna. První stranu desky zakončuje svižný hard rock Out On The Tiles, jímž se hudebníci na této desce nečekaně brzy loučí se svou burácivou elektrickou podobou.
Otočíme na druhou stranu a ejhle… Jako mávnutím kouzelného proutku se nálada promění, pryč jsou hardrockové a bluesrockové výboje, elektrické kytary víceméně mizí a ke slovu se dostává jemnější tvář Led Zeppelin. I když tradicionál Gallows Pole v zeppelinovské úpravě je taky pěkná jízda. Skladba začíná akustickou kytarou, ke které se později přidá mandolína, a dokonce i banjo. Nakonec i na tu elektrickou kytaru dojde. Nad tím vším poletuje Plantův hlas, který ve mně vyvolává zdání skřítka zabloudivšího mezi nás z říše královny Mab. Ještě že je tu Bonham, který svým přesným bubnováním drží tu nádheru pohromadě.
Následuje další poklad, píseň Tangerine. Vlastně country, ale zahraná tak, jako by tam spíš než divoký západ pronikalo kouzlo orientu. Ta píseň je vybroušeným diamantem a vyvolává ve mně pocit absolutního štěstí. Tento pocit zůstává i u další písně That’s The Way, křehké baladě vystavěné na zvonivých akustických kytarách, nad kterými se vznáší Plantův hlas. A že bez proudu se dá hrát pěkně od podlahy, nám skupina dokáže skladbou Bron-Y-Aur Stomp. Celou tu nádheru završí další tradicionál Hats Off To (Roy) Harper, pocta folkrockovému písničkáři Roy Harperovi a zároveň černošským bluesmanům.
Tímto albem skupina Led Zeppelin chtěla celému světu ukázat, že nehodlá ustrnout ve vývoji a že i nadále bude do svých písní vnášet podněty z jiných hudebních oblastí, než je hard rock a blues. Page a spol. zahájili skvělé dobrodružství a zatím netušili, kam až je jejich vzducholoď na své cestě zanese.
(Upravené, původně publikováno na progboardu)
Skladby:
01. Immigrant Song (Page/Plant) 2.23
02. Friends (Page/Plant) 3.54
03. Celebration Day (Page/Plant/Jones) 3.28
04. Since I’ve Been Loving You (Page/Plant/Jones) 7.24
05. Out On The Tiles (Page/Plant/Bonham) 4.05
06. Gallows Pole (Traditional) 4.56
07. Tangerine (Page) 2.57
08. That’s The Way (Page) 5.37
09. Bron-Y-Aur Stomp (Page/Plant/Jones) 4.16
10. Hats Off To (Roy) Harper (Traditional) 3.42
Sestava:
Jimmy Page – acoustic guitar, electric guitar, pedal steel guitar, backing vocals, banjo
Robert Plant – vocals, harmonica
John Paul Jones – bass, organ, synths, mandolin, backing vocals
John Bonham – drums, percussion, backing vocals
Led Zeppelin III
Blues rock, hard rock, folk rock
Atlantic
1970
LP, CD
10
Nejsem zrovna Led Zeppelin fanoušek a jejich desky znám jen z “rychlíku”, ale dneska mě bacila přes uši nápadná podoba skladeb Immigrant Song a Ride The Sky od Lucifer’s Friend (rovněž 1970). Už jsem si myslel, že mi hrabe, ale pak jsem si přečetl Hejkalovu poznámku v jeho letité recenzi LF na PgB. Takže na tom asi něco bude.
Martine, pokud Ride The Sky neznáš, tak si ji poslechni. Jsem zvědavej, co na ni řekneš.
Poslechl jsem a ta podoba zvláště na začátku je až zarážející. Teď jenom zjistit, kdo kopíroval od koho. A nebo je to náhoda?
Hledal jsem nějaké informace a vypadá to tak, že Led Zeppelin Immigrant Song poprvé hráli už v červnu 1970. Lucifer´s Friend svůj debut vydali až v listopadu a to znamená, že LZ byli první. Není to zas tolik podstatné, chtěl jsem jen upozornit na skvělou pecku. Pro mě je Ride The Sky etalonem hard rocku, stejně jako Easy Livin´, Iron Man, nebo Whole Lotta Love.
Snake, dík za informaci.
@Snake: Nic ve zlým, ale je to trochu míchání jablek s hruškama. K řádnýmu posouzení třeba znát všechna relevantní data a vzájemně porovnávat možno jen odpovídající položky, tj. termíny vydání předmětných alb potažmo singlů, dobu jejich nahrávání a koncertní premiéry skladeb. Ale rozumím, zatímco historie Led Zeppelin je zmapovaná dokonale, o Lucifer’s Friend se to říct nedá. Jediný spolehlivý údaj stran jejich debutu uvádí, že byl zaznamenán v listopadu 1970 a ten navíc často bývá zmatečně uváděn i jako datum vydání alba. Tohle se ale ani v Germánii v průběhu jedinýho měsíce stihnout nedalo. I kdyby šlo všechno jak po másle, deska mohla vyjít nejdřív na samým konci roku ’70, s pravděpodobností hraničící s jistotou ale až zkraje ’71 (v Americe v květnu ’73). Ať už tak nebo tak, Zeppelíni nahráli i vydali svoje třetí album skutečně dřív. Ovšem ve hře podle mě zůstává ještě čtveřice “ale”:
1) Lucifer’s Friend byl původně jen další studiový projekt party muzikantů, kteří společně nahrávali pod nejrůznějšími značkami už v 60. letech – Hell Preachers Inc. (Supreme Psychedelic Underground, 1968*), Brother T & Family (Drillin ‘of the Rock, 1970), Electric Food (Electric Food a Flash, obě 1970) a Asterix, kde se k nim poprvé přidal i John Lawton. Ti v roce 1970 vydali singl Everybody / If I Could Fly a v Hamburku připravovali (podle všeho jistě dřív než na podzim) materiál na album (vyšlo ’71). Každopádně prostoru na položení základů Ride The Sky bylo za ty roky ve studiu víc než požehnaně. Však taky skladba vyšla jako pilotní singl Luciferů (s nealbovou instrumentálkou Horla), ale bohužel ani tady se nedaří blíž upřesnit čas vydání, který by mohl napovědět (nej)víc.
* O nahrávce se tradovalo, že je dílem členů Deep Purple a nepochybně by mohla vyvolat další kauzu (Time Race vs. Wring that Neck :-).
2) Page nesčetněkrát potvrdil, že poslouchal spoustu rozhlasových stanic, aby slyšel nejnovější kapely. Vzhledem k laškování s okultismem mohl název Lucifer’s Friend v záplavě jiných upoutat jeho pozornost a přivést na stopu skupiny. Singl vyšel celosvětově a hrála ho rádia i v nerockovým Řecku… Navíc ta podobnost skladeb je prostě nenáhodná a inspirační historie Led Zeppelin dostatečně známa. Ale pravda, to z nich ještě nedělá viníky ve všech sporných kauzách.
3) Lawton se na daný téma naposledy vyjádřil v hudebním měsíčníku Goldmine (7/2019): “V průběhu let to bylo jablkem sváru, ale nakonec bylo prokázáno, že jsme to udělali před nima…” Samozřejmě by zpěvákovým slovům dodalo větší váhu uvedení zmíněných prokazatelností, ale ani absence konkrétních důkazů v dlouhém rozhovoru, týkajícím se řady podstatnějších témat, z Lawtona ještě nedělá mluvku a lháře. Určitě škoda, že hudební svět vůbec nekomunikuje s Peterem Hessleinem.
4) Stejně jako v jiný story na stejný téma, v níž figurují Led Zeppelin (Trampled Under Foot – Stargazer – Superstition) by se i tady mohl za “vítěze” prohlásit třetí vzadu, americký skladatel Irving Szathmary, autor hudby ke komediálnímu TV seriálu Get Smart vysílanému od r. 1965 na NBC: https://youtu.be/jqFEtFkWfiI. Třeba ho v druhý půlce šedesátek hltali jak Page, tak Hesslein…
Závěr? Budiž, není to zas až tak úplně podstatný. Immigrant Song i Ride The Sky jsou prvotřídní rockovice, tož vem čert všechny špekulace a hajdy poslouchat.
Vidíš, věřil bych tomu, že to bylo obráceně a že to do Německa přitáhnul někdo z ostrovů. Já jsem si projel jen pár diskuzí na google, s tvým přístupem se to nedá srovnat. Šel jsi na to přímo vědecky a já děkuju za informace. Jak se zdá, pravdu se nikdy nedozvíme a docela se divím, že v případě téhle skladby nedošlo k nějakým soudním tahanicím.
Tiež mám tento album rád.
Tohle byla první celá deska, kterou jsem od Led Zeppelin slyšel, už úvodní Immigrant Song mě tehdy dostala do klanu obdivovatelů Jimmy Page a spol. Immigrant Song upravil Trent Reznor a se zpěvem Karen O je zařazena jako úvodní píseň filmu Muži, kteří nenávidí ženy. Jimmy Page v té době hrál na deskách Stormcock a Lifemask Roye Harpera a proto ta píseň Hats Off To(Roy) Harper. Co skladba to perla, Since I´ve Been Loving You je pro mě nejlepší skladba Led Zeppelin na podkladě blues. Tangerine miluje manželka. Souhlas se vším co jsi napsal a díky za pěkné čtení.
Hejkale, Zdeny, děkuji Vám za Vaše kladné reakce.