LIBRA – biografie

LIBRA
Biografie

Slovo “Libra” znamená v italštině Váhy. Tedy, astrologické znamení. Ve zvěrokruhu je v pořadí na sedmém místě, vychází ze souhvězdí Vah, a je vnímáno jako extrovertně pozitivní. Vyznačuje se podnikavostí a schopností vycítit situaci. Ať měly, nebo neměly, tyto vlastnosti na osud hudební skupiny LIBRA nějaký vliv, faktem je, že byl výjimečný. Vždyť, která italská kapela mohla o sobě tvrdit, že získala smlouvu s americkým vydavatelem na deset alb? Nevím o žádné další.

O vznik se zasloužil zpěvák, kytarista a autor hudby Federico D’Andrea, který začínal roku 1970 jako polovina dua MYOSOTIS. Druhou půli souboru tvořil Stefano Marcucci (ex The ANCIENTS), společně vydali téhož roku 2 singly s beatově laděnou muzikou obsahující náznaky progresivního soundu. D’Andrea pak odchází do rozpadlých římských GENESI, kteří byli v té době bez zpěváka (odvezl si ho během italské koncertní šňůry Brian AUGER do svého projektu OBLIVION EXPRESS), s nimi vytváří band s názvem LOGAN DWIGHT a částečně se podílí na natáčení stejnojmenného LP. Deska nemá podporu vydavatelství a skupina se následně rozpadá. Pro zajímavost, Stefano Marcucci vydal roku 1975 experimentálně elektronicko ethno funky artové album scénické hudby Tempo Di Demoni, Papi, Angioli, Incensi E Cilici (dodnes nereeditované na jakémkoli nosiči) a v následujících desetiletích se scénické avantgardě věnoval mimo jiné se studiovým souborem GRUPPO SOUND.

LIBRA 1973

Federico D’Andrea si bere z nefunkčních LOGAN DWIGHT kytaristu Franco Venturu a dávají v Římě na jaře roku 1973 dohromady novou skupinu s názvem LIBRA. Sestavu spolu s nimi tvoří klávesista Sandro Centofanti (z BUON VECCHIO CHARLIE), dále kytarista Nicola Di Staso (ex I LOMBRICHI, Le RIVELAZIONI, FM2 a REALE ACCADEMIA DI MUSICA) a David A. Walter, hráč na bicí. D’Andrea napsal nové skladby a nějakou dobu se se s nimi snažili bezvýsledně získat zájem hudebních manažerů a producentů. Aby upoutali pozornost, rozhodli se vystupovat v muzikálu “Jacopone da Todi” o blahoslaveném italském františkánovi ze 13. století. Pro tento účel v sestavě Franco Venturu nahradil na podzim 1973 Claudio Barbera, také ex LOGAN DWIGHT. Díky tomuto angažmá navazuje se skupinou spolupráci producent Danny B. Besquet, který jim nabídne zajištění nahrávacího kontraktu.

Do skupiny přichází basista a zpěvák Dino Cappa, střídá C. Barberu, a v této stabilizované sestavě nahrají po ukončení turné demo snímek v Sonic Studio v Římě. Nahrávka jim získává smlouvu se společností Ricordi, pro kterou nahrávají na podzim 1974 v Milánu své první album Musica & Parole. Na produkci alba se podílí i Claudio Fabi, který měl jinak na starosti PREMIATA FORNERIA MARCONI. Ve studiu D’Andrea současně nahrává i anglicky zpívanou verzi alba s vlastními texty. Vycítění situace? V každém případě byl Federico znalostí anglického jazyka skvěle vybaven, neboť je zcela prost rušivého přízvuku, navíc je evidentní, že ví, co zpívá. To oceňují i pamětníci, kteří zmiňují, že často byly pro exportní verze italských alb zpěvákům předloženy texty, kterým vůbec nerozuměli, jen je foneticky odzpívali. Na výsledku se oba přístupy vždy výrazně podepisují, v tomto případě velmi pozitivně.

LIBRA 1974

Deska vychází v únoru 1975. Jedná se o rockovou nahrávku s mnoha dalšími vlivy, jako je jazzrock, funk, soul, artrock, některé momenty mohou připomínat například PFM. Zajímavé je, že závěrečná, téměř čtrnácti minutová skladba Inquinamento, je zpívaná v římském dialektu, a také, že jediná skladba, která byla i na původním italském LP zpívaná anglicky, je zdánlivě koncertní Beyond The Fence, dojem vytvářejí uměle přidané živé vstupy. Na podporu prodeje alba podnikají hudebníci od března téhož roku koncertní turné se skupinou BANCO DEL MUTUTO SOCCORSO. První koncert v Teatro Malibran v Benátkách v dubnu 1975 navštívil v publiku Keith Emerson. Recenze na debut skupiny jsou příznivé a skupina prožívá úspěch.

Dalším úspěchem je, když se dozvědí, že producent Besquet, který měl mnoho kontaktů v USA, mezitím osobně zařídil skupině smlouvu s americkým vydavatelstvím Motown na 10 alb, přičemž firmě současně poskytnul anglickou verzi debutu. Ten vychází na americkém trhu pod názvem Libra, obal je odlišný od italského, a náklad edice je velmi vysoký. Skupina získává nového bubeníka (Walter Marino, ex RITRATTO DI DORIAN GRAY, REALE ACCADEMIA DI MUSICA, GOBLIN) a v létě 1975 se přemisťuje do USA, kde podniká turné, začínající 15. října v Los Angeles. Vystupují společně s legendami světového rocku, jako Frank ZAPPA, TUBES, CHICAGO, STEPPENWOLF, SAVOY BROWN, THEE IMAGE (Mike Pinera) a ARGENT. Po létech vzpomíná kytarista Di Staso “Byli jsme kluci z Říma, hráli jsme v Americe, zpívali anglicky, měli smlouvu s velkou firmou.. Všechno bylo tak autentické, ten svěží a tajemný duch úspěchu.”

LIBRA – oficiální Motown foto

Koncem roku nahrávají v USA druhé album, ale v už prosinci 1975 většina hudebníků po neshodách s producentem odlétá zpět do Itálie. D’Andrea zůstává o několik týdnů déle, aby na albu dotočil vokály. Druhé album vychází v USA pod názvem Winter Day’s Nightmare v létě 1976, je více komerčněji laděné než debut, a má v duchu vydavatele daleko více funky prvků. Deska nezaznamenává žádný úspěch a skupina v Itálii přerušuje svoji činnost.

Obě Motown alba

Soubor záhy reformuje sestavu bez Federica, doplňuje ji klávesista Maurizio Guarini z GOBLIN a kytarista Carlo Pennisi z FLEA. LIBRA pak nahrávají a vydávají v Itálii roku 1977 další album, tentokrát pro label Cinevox. Jde o silně elektro Goblinovsky laděný soundtrack Schock (Transfert-Suspence-Hypnos) k filmovému giallo hororu. Pak se opět rozpadají. Než může uskutečnit svoje další hudební plány, Federico D’Andrea umírá 28. listopadu 1978, kdy ho v Římě srazilo auto. Rockové publikum tak ztrácí velmi originálního muzikanta, jehož styl byl osobitý a nenahraditelný.

Prakticky kompletní poslední sestava LIBRA doplněna dalšími hudebníky z FLEA a GOBLIN ještě nahrává pod názvem POLE POSITION elektro disko funky album Starter, vychází roku 1979.

LIBRA – diskografie:
Musica & Parole (1975) vyd. Ricordi
Libra (1975) vyd. Motown
 – totožné jako Musica & Parole, s anglickým zpěvem
Winter Day’s Nightmare (1976) vyd. Motown
 – obě alba pro Motown nebyla dosud reeditována na žádném nosiči, dostupná jsou pouze původní LP.
Schock (Transfert – Suspence – Hypnos) OST (1977) vyd. Cinevox
 – LP vychází pro Evropu a Japonsko s rozdílnými obaly. Pozdější reedice na CD mají další odlišné obaly.    

Použité zdroje:
Weby – Italianprog; Progarchives; Classik Rock; Discogs; Yastaradio
Publikace – Il libro bianco sul pop in Italia; Ciao 2001, 13 aprile 1975

6 názorov na “LIBRA – biografie”

  1. Skúsil som album Musica & Parole (1975). Zaregistroval som aj jeho propagáciu od Snake_a v počúvaní. Trošku som sa obával toho prepojenia s jazzom a funky, ale môžem s kľudným svedomím napísať, že ma to neovplyvnilo, celkom ma to bavilo a nahrávku som si vychutnal.
    Vďaka obom propagátorom talianskej rockovej scény za zoznámenie s kapelou Libra!

  2. Shodou okolností je právě album Musica & Parole jedním z nejčerstvějších přírůstků v mé sbírce. O historii skupiny jsem se pochopitelně zajímal a dostupné informace na zahraničních webech četl, ale díky překladači jsem v tom měl trochu guláš 🙂

    Desku jsem ještě nestačil naposlouchat a na nějaké závěry si netroufám. Potvrzuji jen charakteristiku “křížence” rocku, jazzu a funky s tím, že mi tam – zatím – chybí nějakej výraznější moment. Nejzajímavější mi přišla závěrečná a téměř čtrnáct minut dlouhá “Inquinamento”…

    Antony, díky za pěknej a pečlivě vypracovanej profil. Předpokládám, že nepsal jsi ho jen tak, ale že pro tebe ta kapela něco znamená ?

    1. Máš pravdu, tento profil vůbec nebyl v plánu, mám rozdělané jiné. Ale jak poslouchám různé italské kapely, sáhnul jsem náhodou i po Musica & Parole. Následující vývoj byl od počátečního “co todle jako je? vždyť je to takový neitalský” až po takřka neuhasitelnou posluchačskou lačnost, kdy jsem to album točil 3x, 4x po sobě. Dnes je považuju za jedno z deseti nej, co v italských sedmdesátkách vzniklo, spousta momentů se mi zarylo do mysli nesmazatelným způsobem. Předtím jsem je slyšel mockrát, mám je ve sbírce dlouho, ale teď přišel ten WAU okamžik. Ta první deska je strašně přitažlivá a působivá, tedy pro mne, samozřejmě. Trvalo to, ale dneska, fakt zážitek.

      Od toho zážitku nebylo daleko vydat se k pátrání po historii skupiny, kdy jsem si z různých pramenů vytahal střípky osudu a pospojoval co nejlépe dohromady. Bylo to skvělé, byl jsem tam v duchu s nimi.

      I tak mám mezery, pokouším se obstarat Motown LP, naštěstí vyšla v dostatečném nákladu, a nepatří mezi rarity. Takže až budou ve slušném stavu někde v EU, nechám si je poslat. A hlavně, pátrám po osudu Federico D’Andrei, co dělal v období začátku 1976 do svého tragického skonu. Ten borec mne fakt zaujal, vyznačoval se skladatelskou inteligencí, schopností tvořit mimořádné skladby, texty, měl charisma. Určitě jen tak nečinně neseděl. Dostupné prameny mlčí, oslovil svoje italské zdroje, tak uvidím…

      1. Z pobytu Libra v USA vznikla spousta fotografií. Na ytb jsem viděl pěknou slide show právě k písničce “Inquinamento” a je vidět, že ten pobyt tam si kapela užila. Moc italskejch kapel si tam nevrzlo.

        Pro svůj příklon k jazzu a funky mě ta deska asi nedrapne tak jako tebe, ale to neznamená, že bych z ní neměl radost.

        1. Fotky LIBRA jsou narozdíl od jiných projektů vcelku dostupné v hojné míře. Zážitek z USA musel být ohromující. Právě poslouchám Winter Day’s Nightmare (nic moc mp3 rip), a je to úplně jako nějaká kapela za Států, třeba raní STEELY DAN.
          Snake, však napiš recenzi, i když tě to nechytne. Jak víš, jsem zastánce nejen pozitivních recenzí. A rozdílný posluchačský názor je nenahraditelný.

Pridaj komentár