Led Zeppelin – Presence (1976)

Pravidelně jsem chodil sledovat, co připlavalo Československou plavbou labsko-oderskou z Hamburku, abych si nahrál zajímavé novinky. Většinou jsme se tam sešli všichni milovníci bigbítu. Rodiče spolubydlícího majitele LP měli vinný sklep u Strážnice. Ten přivezl demižónek vína, popili jsme, pokecali a poslechli novinky. Když na podzim roku 1976 dorazila nová deska Led Zeppelin, tak mi kamarád říkal: „Rychle si dojdi pro pásek, než to Jirka (tak se majitel LP jmenoval) sjede na té krystalce (safírový hrot přenosky gramofonu litovelské Tesly)“. Zašel jsem si na pokoj a přinesl pásek, který mi online kamarád nahrál na magnetofonu Sony TC 366.

Album Presence začíná desetiminutovou skladbou Achilles Last Stand ve stylu, který započal už na LP Houses Of The Holy. Dokonalá rytmika, skvělá hra Jimmyho Page a mně se velmi líbící civilní způsob zpěvu Roberta Planta. Ty záseky a repetitivnost prostě miluji a tuhle skladbu bych vydržel poslouchat celý den. Nasleduje For Your Life s parádním základním riffem. Royal Orleans, nejkratší píseň desky, uzavře první stranu alba.

S Nobody’s Fault But Mine začíná druhá strana, opět skladba postavená na základním repetitivním riffu s nádhernými záseky. Přes Candy Store Rock a Hots On For Nowhere se dostáváme k jediné písní alba postavené na blues. Jmenuje se Tea For One a pro mě je naprosto parádní. Je srovnatelná s nejlepší skladbou prezentovanou Led Zeppelin ovlivněnou blues, a tou je Since I’ve Been Loving You z alba Led Zeppelin III. Tyhle dvě bluesovky jsou dílem skupiny, ostatní, jako třeba In My Time Of Dying, jsou tradicionály, nebo převzaté od jiných interpretů.

Led Zeppelin jsou skupina, která na každé desce přišla s něčím novým a neopakovala se jako jejich hard rockoví souputníci. Presence je originální a neopakovatelná. Zároveň si nedovedu představit vyznění jakékoliv písně v provedení jiného interpreta. To by byla katastrofa, stejná jako pokusy rockových zpěváků na koncertě na počest Freddieho Mercuryho.

Už jsem to tady psal, pro mě je celé dílo této kapely to nejlepší, co na hard rockové scéně vzniklo, ostatní jsou o stupeň níž. Stejně tak jejich desky jsou za maximum, za pět hvězdiček je i Presence.

SKLADBY:
1. Achilles Last Stand (Page/Plant) 10.:22
2. For Your Life (Page/Plant) 6:20
3. Royal Orleans (Page/Plant/Jones/Bonham) 2:58
4. Nobody’s Fault But Mine (Page/Plant) 6:27
5. Candy Store Rock (Page/Plant) 4:07
6. Hots On For Nowhere (Page/Plant) 4:43
7. Tea For One (Page/Plant) 9:27

NOTES:
Originally released as Swan Song 8416 on March 31, 1976.
Recorded and mixed in November – December 1975 at Musicland Studios, Munich, Germany.
Engineered and mixed by Keith Harwood.
Produced by Jimmy Page.
Executive producer: Peter Grant.

SESTAVA:
Jimmy Page – electric guitars
Robert Plant – vocals, harmonica
John Paul Jones – 4&8-string bass guitars
John Bonham – drums, percussion 

Presence Book Cover Presence
Led Zeppelin
Hard Rock
Swan Song
1976
LP
7
LP Swan Song P-6521N /1981, Japan/

14 názorov na “Led Zeppelin – Presence (1976)”

  1. Presence pre mňa nie je výnimočné dielo za maximálne hodnotenie. A nemá to nič spoločné so „zaužívaným“ klišé, že Led Zeppelin sú predovšetkým prvé 4 albumy a potom nič. Je to „iba“ dobrý album.

    Škoda…
    Tvoju sympatickú jazdu olovenou vzducholoďou na Rockovici devalvuje necitlivé hodnotenie. Dovolím si povedať, že ide o zaujatosť a vychvaľovanie tvorby Led Zeppelin na úkor ostatných velikánov hard rocku, ktorých v záverečnej reči označuješ de facto za druhú triedu. Toto si nezaslúži jednak Led Zeppelin a ani ďalšie veličiny, ktoré sa nezmazateľne zapísali do histórie hard rocku ako takého.
    …ešte raz, škoda.

    1. V hodnocení píšu, že desky a skupina jsou pro mě něco víc, jestli to má někdo jinak, tak to je jeho názor, který mu neberu. Jestli je pro tebe Presence jenom dobrá deska, pro mě je výborná. Nikoho jsem nejmenoval.

      1. Podľa mňa si netreba brať osobne, keď niekto z písaného textu má taký alebo onaký pocit a vyjadrí ho v diskusii. Keby som sa mal nechať odradiť od písania každým kritickým názorom (a že ich bolo), tak by som napísal asi tak jeden článok a padla.
        Rád si tvoje články (pre)čítam a hoci sa, logicky, nie vždy zhodneme, nemám s tým problém. Každý pohľad na umenie je jedinečný a zaujímavý. Keď už pre nič iné, tak preto, že obohacuje a spestruje celkový obraz toho-ktorého diela.
        Tiež sa občas nevyhnem nejakému generalizovaniu a “odsúdeniu” niektorých kapiel, či dokonca žánrov (napr. Roxy Music, akýkoľvek rap, techno, dancefloor atď.), takže mi je jasné, že to môže niekoho rozladiť. A hoci mi ide o výsostne moje vnímanie daného, nie o znevažovanie a pod. fanúšikov, som zmierený s tým, že sa občas niekto ozve, že mu to príde na škodu.

        Takže pokojne píš aj naďalej, podľa mňa o nič nejde.

  2. Presence mám rád. Po nesúrodej Houses of the Holy a rozháranej Physical Graffiti je to zovretejšie dielo. Achilles Last Stand je posledná veľká skladba z ich diskografie. Ale celý album je dôstojným opúšťaním vrcholných pozícií. Vlastne, keby nebolo mdlej In Through the Out Door, mohlo to byť výborné ukončenie kariéry. Dal by som 4 hviezdy. Vďaka za pripomenutie.

    1. Ahoj Eriku, já to mám s Led Zeppelin trochu jinak. Myslím si, že u nich žádný ústup z pole slávy nebyl, ukončení činnosti bylo pro smrt Johna Bonhama. Na jejich deskách nebyl znát postupný přechod ke komerci a na každé desce byli trochu jiní a zajímaví. I album In Through The Out Door je jiné, ale ne špatné, hraje tam více John Paul Jones a méně Jimmy Page. Docela bych chtěl slyšet kam by směřovalo následující album. Prostě Song Remains The Same, v tom je řečeno vše.

  3. Zdeňku, ty mi dáváš 🙂 Myslel jsem, že jsem široko daleko jediný, kdo Presence považuje za NEJ NEJ desku, a bum ho.. Vlastně ne, pro tebe je taková celá kapela, ale to je jedno, to mám taky stejně…
    Už nemusím psát recenzi, napsal jsi za mě. S nádhernými fotkami, pěkný sběratelský kousek.
    Veliké díky!

Pridaj komentár