KING CRIMSON – Starless And Bible Black (1974)

Album vnímám jako pokračovatele předchozího hudebního opusu, doslova jako Larks’ Tongues In Aspic II, jehož koncept je tu řádně rozvíjen. Jakoby kapela zkoušela, kam až se dá zajít. No, daří se jim dojít opravdu daleko, předaleko. Současně zde vnímám větší suverenitu, souhru a souznění všech hudebníků, dojdou nejenom dále, ale i výše, na vyšší vrcholy. Zdá se, že si docela sedli, a přese všechnu muzikantskou schizofrenii, vaří společný eintopf jako praví mistři svého řemesla. Tímto mnohovrstevnatým rozčepýřeným galimatyášem mi na několika místech připomínají GENTLE GIANT, a to tak, že hodně.

Koncept roztříštěných motivů umetených na jednotlivé hromádky s označením “skladby” zůstává zachován. Podíl nelibozvučných (motto dne – pryč s prvoplánovou libozvučností!) a náhodných zvukových seskupení je stále enormně vysoký. Nic překvapivého, neboť improvizace byly vždy nedílnou součástí procesu vytváření skladby KING CRIMSON. Navíc, hranice mezi improvizací na koncertě a studiovým preludováním je nejasná, je-li vůbec jaká. Zde se naštěstí, a to obdivuji, podařilo docílit výrazné splývavosti hudby. Ať to zní jakkoli podivně, ty ostnaté skladby skoro vůbec nedrhnou, a dají se s hrubozrnným požitkem poslouchat, což je vlastnost, která minulé desce chyběla.


Dílo obsahuje několik zaznamenání hodných aspektů. Housle, co minule hodně rušily posluchačskou strukturu skladby svojí nepropracovaností a neotesaností, kdy připomínaly zaseknutý Mellotron, nyní na to jdou úplně jinak. Tady mi připadá, že většina houslových motivů na desce vzniknula prostým rozvinutím motivu z filmu Ptáci. I zde často smyčec evokuje nápřahy ruky s dýkou, co ve zničujícím důsledku plátkuje jednotlivé porce skladby. Dále, ty mírné písně, které na každém albu aspoň trochu dávají náznak romantismu, jsou zde hojně zastoupeny, avšak napuštěny jedem. A jedem! A kam? A jakým? Tak třeba Lament je Brufordovo vosí hnízdo, v němž se divoce útočí na vše, co se pohne. Sténající Wetton tomu dává psychokultůru, aby nátěr druhé půle měl důstojnou ceremonii, než ji někdo utne. Hned následující hemživé mihotání levitující v chaosu má název We’ll Let You Know, a není se čeho chytit. Noční hlídka dusí jako mlha kalného rána. A tak dál. Jedna lahvička s trávící tinkturou za druhou zde vylévají svůj leptavý obsah. Z čpící acidní směsi tu a tam vyčouhne kus pevného a jasně definovaného motivu, který po zanoření ponechává v posluchačově mysli alespoň bublinu, alias hezkou vzpomínku.

Krom intuitivního až autopilotního zvukoplošnění lze vytušit v posledních dvou skladbách jisté cílené autorské snahy. Táhavá vnadidla lákají ošálenýma ušima na lep. I sednout se naň dá. Za odměnu tě řežou do setmění, aby ráno začali/ly/la znovu. Rezavě i řeřavě. Tančit bosýma nohama na žhavých uhlících je slast proti tomu. Ale zase, jako již přetím kdys, mámí Fracture k další návštěvě mučírny s názvem Starless And Bible Black. Na konci desky jsem rád, že jsem přežil.


V případě KING CRIMSON je mimo jiné nutno smeknout nad tím, jak hudebně nepřívětivou až kolizní hudbu dokázali protáhnout k relativně široké posluchačské obci a dosáhnout u ní věhlasu. O jejich genialitě rozhodně nepochybuji, ačkoli je tato leckdy s pozdviženým obočím obtížně posluchačsky zpracovatelná, vždy však ovoce přinášející.

Čtyři krvavé hvězdy.

01. The Great Deceiver – 04:03
02. Lament – 04:02
03. We’ll Let You Know – 03:41
04. The Night Watch – 04:42
05. Trio – 05:41
06. The Mincer – 4:09
07. Starless And Bible Black – 09:14
08. Fracture – 11:17

Total 46:36

Starless And Bible Black Book Cover Starless And Bible Black
VJD-28004
King Crimson
Art Rock
Virgin Japan (1988)
1974
CD
8

4 názory na “KING CRIMSON – Starless And Bible Black (1974)”

  1. Zdeny&Snake:
    Pro takové čtenáře se ty recenze píší samy a radostně. Jsem poctěn..
    Myslím, že KING CRIMSON jsem měl minimálně ve třech různých verzích CD, jak vycházely reedice. Japonské mini LP repliky se sběratelskými boxy hlavně, na ty jsem se zaměřoval. Pak v rámci jistého nasycení jsem před několika léty změnil přístup. Dnes v rámci životního minimalismu mám vše nagrabováno a poslouchám z nehmotných médií. A zaměřuji se hlavně na pokud možno první vydání, ta mi sedí.

    1. Antony: zdravím, kamarád mi pořád doporučuje streamer a předplatit si TIDAL, že to nemá chybu. Já od počátku vrážím prachy do nosičů a už je nemám kam dávat. Manželka mi vyčítá, že si kupuju něco, co nemá cenu. Kolik jsem dal za komplet box Beatles od MFSL jí asi nikdy neřeknu, nepochopila by to, stejně jako první a jediná vydání LP Mnemonists, Bioty a Thinking Plague. King Crimson jsem měl od počátku na páscích, potom na kazetách, po revoluci jsem si je koupil komplet na prvních CD, zakrátko vyměnil za remastery, které jsem po čase prodal a koupil mini LP k 30. výročí ty jsem dal dceři a koupil final k 40. výročí v HQ. K tomu mám původní japonská vydání na vinylech a nová vydání na 200 g vinylech japonské výroby. Toho se nemůžu zbavit a přejít na něco, co nemůžu držet v ruce a listovat a číst si texty.

  2. Při postupném nakupování cédéček z diskografie King Crimson jsem tohle album vynechal. Přesnej důvod si už nepamatuji, ale nejspíš mě odradily tehdy dostupné recenze a jak to tak poslouchám (Spotify), už se bez něj obejdu. Muziky je spousta a dnes už preferuji matroš melodičtějšího obsahu …
    Dík za další pěknou recenzi. Vdechnul jsem ji s opravdovým potěšením.

  3. Antony: zdravím, další výborná recenze. Tahle deska je mnohem syrovější hlavně druhá strana s titulní skladbou a nářezem s názvem Fracture. První strana je hodně pestrá, rozjezdovka The Great Deceiver, lyrická Trio a mně se líbí The Night Watch. Jako celek mi to přijde šité horkou jehlou a považuji to troch slabší než předchůdce. Ještě jednou díky za krásné čtení, donutil jsi mě vzít si do kanceláře všechny jejich desky a postupně si je oživuji. Mám všechny studiovky na japonských mini LP včetně Thrak, ConstrucKtion Of Light, Power To Belive a A Scarity Of Miracle

Pridaj komentár