KANSAS – The Absence Of Presence (2020)

To se takhle jednoho dne dozvíte, že vyšlo nové album KANSAS. Paráda, sem s ním. Pod živým dojmem předešlé nahrávky, co ťukala na myslitelný horizont kvality, chcete rychle narvat do hlavy novinku. Pro osvěžení si předchůdce pustíte, potom i něco dalšího, a pak honem tu ještě horkou placku. Cink, klink … FLÁK, PRÁSK, PRD !!! Pokud jste doteď nebyli hluší, tak už jste. Při stejně nastavené hlasitosti se začne z beden, nebo sluchátek, jak je komu libo, valit distorzní sračko/placko/chrchlo zvuk způsobem škváry sypané z náklaďáku. Zametete tlakovou vlnou vyvržené součástky, umyjete krev z uší a dáte druhý pokus. Hlavně ztlumíte zesilovač na úroveň, kdy se u slušně produkovaných nahrávek ozývá jen nezřetelný šepot. Aha, pod přebuzeným skřípáním lze s jistým úsilím identifikovat i nějakou hudbu.

KANSAS pod dojmem úspěchu comebackového alba The Prelude Implicit, který nikdo moc nečekal, neponechali tentokrát nic náhodě, a podělali co se dalo. Album produkovali jako ordinérní pop, však rádiovým středním proudem se v některých skladbách doslova brodíme. Motiv? Být KŮL a YN jaxviňa. Je jedno, jestli to byly spáry producentů z Inside Out, nebo muzikanti osobně, výsledný zvukový výměšek je vskutku KŮLYN. Vyprodukovaný zprasek chce vyhrát soutěž ve řvaní z mobilu. Tak tohle ani náhodou, každý majitel soudnosti, vkusu a ducha nikoli chabého, tento disk obejde štítivým obloukem a začne hledat alternativu.

Alternativy jsou, hned několik jich tu máme. Není to krásná doba? Můžeme si vybrat různá balení téhož zavináče. První nelibě voňavá hromádka je CD s DR5. Ble, leda jako tácek pod pivo.. Ale posluchač se stará, posluchač má. Když odvrhne CD, nebo stream, který je stejně zvukově podělaný, může si vybrat mezi Blu-ray-Audio nosičem a klasickým LP. Vinyl nedokážu posoudit, rip jsem zatím nesehnal, ani jsem se tedy moc nesnažil, neplýtvám úsilím tam, kde mi o nic nejde. Pro zajímavost sdělím, že klasická deska je v provedení double LP, kdy muzikou jsou obsazeny pouze strany A, B a C. Čtvrtá strana je bez muziky, zato obsahuje leptané vyobrazení grafického motivu z obalu desky. Budete-li chtít, dostanete limitku, kde je vše v romanticky bleděmodrém materiálu, ach….

Vinyl v 200 ks limitované barevné verzi lila.

Blu-ray skýtá daleko více materiálu ke zkoumání. A doplním – i k radosti. Nabízí Hi-Res stereo verzi, a také provedení s 5+1 kanálem. Tu šestikanálovou prostorovou bych si rád poslechnul na nějakém 5.1 systému, ale upřímně, kdo to má? Klasické stereo má rozmístění nástrojů a jednotlivých stop v mixu shodné jako CD, dynamika je lepší, dá se celkem v pohodě poslouchat. Zvukově odlišná šestistopá verze pro vyznavače zvuku odevšad má atraktivní vzdušný mix se spoustou 3D prostoru. Na stereu si ho však nepustíte a pokud ano, dělá to psí kusy s vytrácením se jednotlivých nástrojů. Jako nejzajímavější se tak jeví kouzlo jeho downmixu do sterea pomocí příslušného software. Výsledek je nejvzdušnější, nejméně unavující, prokreslený, a se skvělou dynamikou. Tento pracně získaný digitální soubor lze dlouhodobě bez újmy na zdraví poslouchat, a o něm je také moje recenze.

Po prodělaném martyriu s výběrem poslouchatelného provedení novinky, jsem zřejmě procházel hlubokou deziluzí. Ve chvíli, kdy se dalo konečně soustředit na hudbu, nikoli na zvukovou pandemii, jsem byl natolik otráven, že se mi muzika nelíbila vůbec. Ale fakt jako vůůůbec. Umělý žvást sterilní kapely, nestoudně urážející můj smysl pro dobrou muziku. Co nástroj, to vyčpělá rutina. Stokrát omleté machrování pajcnuté popíkovým narkotickým lízátkem. Šidítko pro rádiově streamové fandy instantních zážitků. Jaká to beznaděj, jaká to marnost nad marnost.

Deska zůstala vlastně náhodou v playlistu, a hrála mně tak i v následujících dnech. Postupem času se z její plochy vynořilo několik skladeb, či pasáží, které se mi začaly docela líbit. S povzdechnutím “Kuá, co je tohle za svět, když se člověk nemůže spolehnout ani na svůj první špatný dojem?!?” jsem začal dávat dohromady regulérní závěr a verdikt. Těch poslechů bylo dost na to, abych věděl, že vývoj dojmů se zastavil na definovatelné úrovni. Mohu tedy vesele pánům z KANSASu řádně (a subjektivně neomylně) ohodnotit jejich dílo.

Významné poznatky lze shrnout do pár hesel. Typická melodika zachována, ale… Nástrojové obsazení a aranže jsou velmi zvukomalebné, jak u KANSAS očekáváme, ale… Kytarová sóla mne baví, jsou neotřelá a správně dramatická, tedy jsou kořením v rámci melodického rocku, ale… Všechna ta “ale” znamenají jednu závažnou věc. Celá deska zní jako KANSAS revival od nějaké moderní kapely, co sice věrně okopírovala pár triků a rejstříků, avšak jejich muziku hraje odcizeně a chladně. Tam, kde opravdoví KANSAS houpají na vlnách svých tónů a hladí jemnými vibracemi, tam je tato deska tvrdá, hranatá, neútulná a bezútěšná. Skákací hrad, co mu vypustili většinu vzduchu. Zdálky vypadá podobně, ale jak na něj skočíš, nameleš si držku.

Osobitý potenciál kapely je opatrně zabalený a obroušený, aby vyhověl současným trendům. Ztuctovatěli, jak jen to šlo. Nejvíce je to znát na zpěvu. Ten má po většinu doby elektronický závoj, se kterým zpívají popíkové hvězdičky. Je to velmi nepříjemné a rušivé. Skoro v každé skladbě se najde moment, kdy si říkám, že už to začíná být dobré, ovšem okamžitě nastupuje nějaké produkční klišé, které to zabije. Paradoxně je tak nejzajímavější krátká instrumentálka Propulsion 1, kde je radost skoro nezkalená. Hned za ní však nastupuje popí shit Memories Down The Line, kde je upocená snaha o hit umocněna dolaďovaným vokálem, až se na mě šklebí J. Bieber. Hnus velebnosti. Houslový motiv je lacině kýčovitý, tohle je jak do Eurovize.

Pozitivně hodnotím klavírní motivy, jejich zvonivé linky mají ducha a jsou přirozené. Je jich na takovou desku málo. Zato houslí je až dost. Jsou sice poznávacím znamením, ale mají je mixovány hodně dopředu a znějí s nepřirozeně synteticky zúženým spektrem. A tak je to se vším. Spousta protikladů, spousta současně příjemných i nepříjemných podnětů. Celkově je můj pocit rozpačitý, protože hudební výkon je na většině plochy nucený, neupřímný a křečovitý. K čemu jsou skupině instrumentální schopnosti a zkušenosti, když je takhle hodí do komerčního bláta. Možná je to tím, že veškerou hudbu složili služebně nejmladší členové skupiny. Ti zasloužilí to jen odehráli a na víc rezignovali. Vůbec, co to je za móresy, nechat veškerou muziku na chlapcích, co jsou v kapele z její sedmačtyřicetileté historie jen dva, respektive 4 roky? Tak vzniknul KŮLYN v plné kráse.

Osobně si kromě zmíněné instrumentálky nejvíc užívám track číslo 7. Animals On The Roof se skvělou basou, která je jinak na albu dost potlačena. I zde to ten divnozpěv kazí, ale melodie je fajn kroucená, klávesové vyhrávky mají svoje kouzlo, housle jsou zde asi nejzdařilejší. Ano, povedla se. Pak mohu chválit už jen části skladeb, třeba některé hodně tvrdé a rychlé pasáže jsou osvěžující, ale jako celek neobstojí žádná.

Analýza stopy 06. Nahoře CD, dole downmix multichannelu do sterea. Na první pohled je zjevné, jak je zvuk na CD přebuzený a ořezaný.

Největší průšvihy jsou v závěru. Skladba Never je ukradená. Její melodický motiv je provařený a známý odjinud. Estrádní secondhandové harmonie jako z laciného muzikálu. Sladkobolné klišé na druhou. Na tohle se můžou nachytat fakt jen neználci, co poslouchají muziku z mobilu na ulici. No a poslední song je pustý pokus o komerci. Tuc, tuc, rádio, chytí se někdo? Sice jej zpívá někdo jiný, ale flákli mu tam ten samý elektronický filtr, tak je to vlastně jedno. Deska skončí, jako když utne, zůstává spousta otazníků, spousta wtf, a pachuť, jako po laciném vínu. Avatar na obalu se chytá za hlavu. Asi ví proč.

KŮLYN KANSAS jsem původně chtěl ohodnotit jako odpad, časem vyrostl, a na svůj strop narazil někde u slabé trojky. Doprovodné zvukové jevy, co jej jako ocas komety doprovázejí, tomu také nepřidaly na kráse. Jsa rozpolcen dávám trojku a v duchu se omlouvám všem nahrávkám, které si svoji trojku poctivě odpracovaly a vysloužily.

01. The Absence Of Presence – 08:22
02. Throwing Mountains – 06:21
03. Jets Overhead – 05:17
04. Propulsion 1 – 02:18
05. Memories Down The Line- 04:38
06. Circus Of Illusion – 05:19
07. Animals On The Roof – 05:13
08. Never – 04:53
09. The Song The River Sang – 05:07

Total 47:28
Dynamic range – DR9 (Hi-Res)

The Absence Of Presence Book Cover The Absence Of Presence
Kansas
Art Rock
Inside Out Music
2020
Hi-Res stereo downmix multichannel
9
Blu-ray Audio

6 názorov na “KANSAS – The Absence Of Presence (2020)”

  1. Díky všem za komentáře.
    Recenze umísťuji podle momentální inspirace, ale není nic překvapivého, že aktuální KANSAS hodnotí i jinde.
    Žádné příkazy shůry… Další recenzi mám hotovou, a bude na světovou kapelu, na její zásadní dílo celosvětového významu, které na tuzemských hudebních webech dosud nikdo nerecenzoval.
    Nahodím ještě dnes.

  2. Na konci sedmdesátých let byl v Melodii článek o skupinách Boston, Saga, Styx a Kansas s názvem Rytíři urozeného rocku. Chtěl jsem vědět co si mám pod tím titulem představit a když jsem slyšel par ukázek, tak jsem ztratil o tuto větev zájem. Poslechl jsem si ukázku z novinky a můžu konstatovat, že jsem o nic nepřišel.

  3. Musím přiznat, že jsem se už dlouho takhle nenasmála při čtení hudební recenze .-) Zábavné je, že i na jednom nejmenovaném webu právě probíhá hodně záživná diskuse na toto téma. Tak mi to nějak nedá se k tomuto nevyjádřit. Doufám, že si taky nenabiju držku skokem do pomyslného hradu…
    Můj názor bude asi zcela irelevantní, protože tvorba této skupiny mě nikdy moc neoslovila, tak to berte jako výkřik z druhé strany barikády. Ale v reakci na výše zmiňovanou diskusi jsem se snažila album fakt poctivě vyslechnout. Nepodařilo se, skončila jsem v půlce s pocitem jakobych v ústech převalovala cukrovou vatu z pouťového kyblíku.
    Když jsem si pak přečetla tuto recenzi, tak se mi trochu ulevilo, že snad nejsem sama, kdo toto “nechápe”.
    Ještě jednou díky za výstižnou a osvěžující recenzi! Hned mám lepší den .-)

  4. To je nějaký pokyn shora? 😁Nahlédnu sem – recenze na Kansas, Nahlédnu k sousedům – recenze na Kansas. Tam kolega horyna hodnotil plným počtem.

    Novince jsem dal také šanci. I po několikerých posleších jsem si cestu k písním (krom instrumentálky) nenašel, necítím z nich radost, ale úpornou snahu muzikantů nahrát materiál podobný tomu ze sedmdesátek. Po technické stránce dost bída, mám jen CD, to má DR5.

Pridaj komentár