King Crimson – Earthbound (1972)

Nahrávky kapel se na počátku sedmdesátých let sháněli prabídně a informace o nových deskách byla taky mizerná. Nejlepší nahrávka byla direct drive z LP a těch desek by pohledal, o celých diskografiích nemluvě.

Kamarád na internátě někde sehnal takový seznam LP, které tam nabízeli k nahrání v ceně deset korun za desku. Domluvili jsme se a každý jsme si vybrali osm LP, které bychom si potom vyměnili. Na ty tituly nezapomenu do smrti: Uriah HeepLook At Yourself, Lindisfarne – Fog On The Tyne, Emerson, Lake & PalmerTrilogy, YesFragile, John Lennon – Imagine, ColosseumCollectors, NiceFive Bridges a King CrimsonEarthbound. Do týdne pásky dorazily a začal poslech na pokoji, na intru…

Nejvíce jsem se těšil na Uriah Heep a Emerson, Lake & Palmer, které jsem už slyšel u kamaráda. Jejich desky nezklamaly, ale tehdy mě více zajímaly neznámé tituly. Na úvodu třetí stopy jsem měl mít nahrané King Crimson. O této skupině jsme absolutně nic nevěděli, a bylo to pro nás tehdy něco jako výbuch atomové bomby. Úvodní 21st Century Schizoid Man totální masakr, tak tvrdou skladbu nikdo z nás zatím neslyšel. Kytarista hrál na kytaru odlišně od ostatních, elektronicky deformovaný vokál, to bylo úplně něco jiného. Skupina King Crimson si mě tehdy získala. Měl jsem od nahrávačů seznam skladeb, ale sestavu tam neuvedli, že kytarista se jmenuje Robert Fripp a zásadně hraje v sedě na stoličce jsem se dozvěděl z německého časopisu POP. Jejich ostatní desky jsem si nahrál až za pár let pořádně a stereo.

Deska Earthbound je sestřih pěti skladeb hraných na koncertech v té době. Každý by předpokládal, že budou většinou z předcházející studiové desky. Nejsou, z alba Islands je pouze Sailors Tale. Popisuji to s odstupem a se znalostí většiny tvorby skupiny. Deska začíná již zmiňovanou skladbou 21st Century Schizoid Man, kterou tehdy startovala většina jejich koncertů. Peoria se nenachází na žádném z předchozích alb a je hodně ovlivněna jazzem. Mel Collins je vynikající hráč a jeho hra na saxofony je úžasná. Závěr první strany LP tvoří již zmiňovaná skladba Sailors Tale a pro příklon k jazzu se dokonale hodí k ostatním skladbám na albu.

Na druhé straně jsou dvě skladby, titulní Earthbound a Groon. Ani jedna se nenachází na studiové desce. Celá LP je hodně syrová a free. Všechny desky King Crimson do této doby byly dokonalou směsí rocku, klasiky a jazzu. Na Earthbound je podle mě největší podíl jazzu. Mám rád celou tvorbu skupiny, ale tahle deska má pro mě výsadní postavení, protože byla první, kterou jsem od nich slyšel.

U mě jsou snad všechny desky King Crimson za pět hvězdiček, trochu slabší je Beat a Three Of A Perfect Pair, ale i těm bych těch pět hvězd dal, a proto dávám Earthbound taky plný počet.

SKLADBY:
1. 21st Century Schizoid Man (11:45)
2. Peoria (7:30)
3. The Sailor’s Tale (4:45)
4. Earthbound (7:08)
5. Groon (15:30)

SESTAVA:
Boz Burrell – bass, vocals
Mel Collins – alto, baritone & tenor, saxophones, mellotron
Robert Fripp – guitar
Ian Wallace – drums

NOTES:
Schizoid Man and Groon were recorded at Wilmington, Delaware on 11 February 1972; Peoria at Peoria on 10 March 1972; The Sailor’s Tale at Jacksonville, Florida 26 February 1972; Earthbound at Orlando, Florida 27 February 1972.

The recordings were captured live on an ampex stereo cassette fed from a Kelsey Morris custom built mixer operated by John Robson and Hunter Macdonald on Schizoid Man and Groon and Hunter Macdonald on the other titles: at Jacksonville in the rain from the back of a Volkswagon truck.

VCS3 operated by Hunter MacDonald.

Earthbound Book Cover Earthbound
King Crimson
Prog Rock
Island Records
1972
LP
5

5 názorov na “King Crimson – Earthbound (1972)”

  1. V roce 1992 (nebo 1993) jsem byl jednou v jednom polském městě na trzích. Spousta „originálních“ magnetofonových kazet. Nakoupil jsem si tam Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin a Deep Purple. Od King Crimson tam měli na kazetě tohle album – Earthbound. No váhal jsem, ale nakonec jsem si daný album nekoupil. Jak teď tak čtu tvoji recenzi – měl jsem si to album koupit 🙂 . Koncerty, který otrocky nekopírujou studiový alba (a přinášejí tak něco nového jak pro posluchače, tak vlastně i pro v dané chvíli zúčastněné hudebníky), mě vždycky zajímaly.

      1. Díky Zdeny. Konečně jsem to album slyšel. To je teda pořádnej, v podstatě undergroundovej nářez. Mela Collinse mám zakódovanýho spíš v klidnější podobně z alb třeba Camel, Caravan, nebo Ricka Wrighta. Byť samozřejmě foukal i u King Crimson, ale jeho výkon mě teda překvapil. Tenhle koncert spíš připomíná Milese Davise, namíchanýho s německými Can. Za mě spokojenost 🙂 .

  2. Toto bola u nás doma priam uctievaná doska. 21st Century Schizoid Man, to je niečo neuveriteľné. Najväčší problém tejto nahrávky predstavuje pre mnohých zvuk, predsa len to bolo nasnímané veľmi nekvalitne. Mne neprekáža, k prezentovanej muzike sa dokonca hodí.

    1. Díky za reakci, i když jsem ten pásek přemazával, tak tuhle desku jsem si nechával. Kdo začínal poslouchat bigbít z kotoučáku Tesla B400, tak zvuk moc neřešil. Nyní mám sestavu s děleným zesilovačem a regálovkami, má to zvuk co se mi líbí, čitelná basová linka, nemám korekce, tak u některých desek jsou nepříjemné sykavky. U téhle desky sykavky nehrozí, naopak tu syrovost a bezprostřednost si hodně cením.

Pridaj komentár