KING CRIMSON – Beat (1982)

Rok 1982. To byly časy… Děly se věci! Bylo Nové Wlnění, všude kam ses podíval. 

Odkudsi z temných děr taky zaplaťpámbu vylézá na sluneční světlo monstrum zvané Heavy Metal a hlásí se o svůj kus žvance, který lačně ukusuje ze statistického koláče posluchačské popularity. Vycházejí takové stylotvorné monumenty jako IRON MAIDEN – The Number Of The Beast, RIOT – Restless Breed, JUDAS PRIEST – Screaming For Vengeance, ACCEPT – Restless And Wild, TANK – Filth Hounds Of Hades, DIAMOND HEAD – Borrowed Time, SCORPIONS – Blackout, VENOM – Black Metal, The RODS – Wild Dogs.

Krom toho se objevují zajímavá alba na pomezí hard rocku a trochu načančanějšího metalu, dnes možná pozapomenutá, avšak čirou hudební radost přinášející: DEMON – The Unexpected Guest, VIVA – Dealer Of The Night, AXE – Offering, YESTERDAY & TODAY – Black Tiger, KROKUS – One Vice At Time (totální AC/DC klon ze Švýcarska), The DREGS – Industry Standard, BUDGIE – Deliver Us From Evil, a spousta dalších.

Stranou nezůstávají ani zavedenější borci a podléhají, neboť byznys jest všeho pánem. Dostává se nám tak skvělých (ne)navlněných děl od zkušených rockerů. Robert WYATT – Nothing Can Stop Us, Manfred MANN’S EARTH BAND – Somewhere In Africa, Robert PLANT – Pictures At Eleven, Frank ZAPPA – Ship Arriving Too Late To Save A Drowning Witch, Sammy HAGAR – Three Lock Box (miluju nezměrně toto dílo budoucího zpěváka VAN HALEN), Gary MOORE – Corridor Of Power, Alice COOPER – Zipper Catches The Skin (Mistr byl naštěstí v tom období tak sjetý a mimo, že nesledoval trendy, a dál točil skvělá rocková alba).

Staří psi se učí novým zvlněným kouskům: RUSH – Signals, URIAH HEEP – Abominog, ELOY – Time To Turn, SANTANA – Shangó.

A také propadáků od kdysi znamenitých kapel: JANE – Germania, BIRTH CONTROL – Bäng!, The WHO – It’s Hard.

Artrock po svém zadupání do země pomalu vstává (ačkoli dinosauři často spokojeně tlejí), ve značné míře se o to zasluhují nová jména, která dala vzniknout první vlně neo prog rocku. Jsou to přesně ty okamžiky, které byly v daný moment nenápadné, ale pro vývoj hudebního stylu nenahraditelné a rozhodující: MARILLION – Market Square Heroes s jejich navždy nejlepší kompozicí Grendel, mimořádně talentovaní a duchem GENESIS prostoupení TWELFTH NIGHT – Fact And Fiction, průkopníci QUASAR – Fire In The Sky, Taloši MAD PUPPET – Masque.

To vše za pomoci ojedinělých starých bardů, přičemž rozhodně musím připomenout PINK FLOYD, neboť jejich filmová adaptace alba The Wall pro mne představuje jeden z vrcholů kinematografie. A zcela nevyhnutelně zmíním klenot roku 1982, nadnebeské album The Broadsword And The Beast, hádejte od koho.

…pauza pro povzdechnutí…

Co u nás? Ota Petřina vydal Pečeť, což bylo sice slabší dílo, než vynikající Super robot, ale pořád ještě slušné. PRAŽSKÝ VÝBĚR konečně má na pultě album Straka v hrsti. Po Žízni to nejlepší, co kdy udělali, ačkoli některé jejich nealbové věci na kompilaci Habaděj jsou taky skvělé. Nic víc mě nenapadá, a pokud napadá, nestojí to za řeč, včetně Mauglího.

Kdo chtěl skutečnou avantgardu, mohl sáhnout po veledíle ART ZOYD – Phase IV, nebo po Les Poumons Gonflés od ETRON FOU LELOUBLAN.

Popící bujina, pardon, bující popina měla v roce 1982 žně. Disko vystrkuje rohy tam, kde bychom je ani nečekali, QUEEN – Hot Space. Phil, ten od GENESIS, vydává hitové Hello, I Must be Going, ale stejně nikam nešel. TOTO jdou na to od afrického lesa a s Rosannou na římské čtyřce. Vyšel Thriller od toho, jehož jméno zde nechci vyslovovat, debutní singl také vyndala MADONNA, dnes už takřka stařonna. Rozpadají se ABBA. Prostě, něco končí, něco začíná.

V příbrněnské dědině si tehdá jeden mladík už druhým rokem buduje hudební sbírku na monofonním kazeťáku Sharp a sní o gramofonu s bednama. Dneska tento furt mladík poslouchá vybraná alba z roku 1982, a je tam zase. Byla to absurdní, ale krásná doba.

Jo, pak taky KING CRIMSON vydali Beat, který stojí za prd. Taková slitá vyvařená voda z bašty zvané Discipline. Za víc písmen mi tohle album nestojí.

DevianArtovská úprava coveru, co mně přijde daleko chutnější, než originál.

 

01. Neal and Jack and Me – 04:22
02. Heartbeat – 03:54
03. Sartori in Tangier – 03:34
04. Waiting Man – 04:27
05. Neurotica – 04:48
06. Two Hands – 03:23
07. The Howler – 04:13
08. Requiem – 06:48

Total 35:19

Beat Book Cover Beat
32VD-1088 (Black Triangle)
King Crimson
Art Rock
Japan Toshiba (1987)
1982
CD
8

9 názorov na “KING CRIMSON – Beat (1982)”

  1. Tak toto nemá chybu – skvelý článok. K samotnému albumu sa vyjadriť nemôžem, pretože až tak ďaleko som pri tejto skupine nedošiel a priznám sa, že to ani neplánujem.
    Antony, díky!
    Rok 1982? Z nespomenutých diel napríklad UFO – Mechanix, Rory Gallagher – Jinx, The Michael Schenker Group ‎– Assault Attack

  2. Po promoci v roce 1979 jsem odešel na vojnu atehdy jsem ještě zaznamenal desku Discipline, která byla jiná , ale zajímavá. Po návratu z vojny v roce 1980 mě zajímaly úplně jiné kapely třeba This Heat, Art Zoyd, Univers Zero , Art Bears, do poloviny devadesátých let jsem o téhle desce nevěděl na rozdíl od Three Of A Perfect Pair, které vlastnil kamarád a půjčil mi jej spolu se Shiny Beast od Captain Beefhearta. S Beat to mám stejně jako ty, nelíbí se mi, ale dá se občas poslechnout, když jsem si jej minulý týden pouštěl v souvislosti s tvými recenzemi, tak jsem schopný jej akceptovat.
    Co se týká desek roku 1982, tak z toho roku bych mohl jmenovat debut Swans, Sonic Youth výborné je taky album Learn To Talk od dua Skeleton Crew. nemám žádnou desku spojenou s konkrétním rokem, ale v té době taky vyšlo debutové album Thinking Plague, UT, Motor Totemist Guild a další. Mě se osmdesátá léta líbí víc, než předchozí dekáda.

  3. Zdar Antony, tou tvojí retrospektivou jsi mě tedy dostal. Palec nahoru. Čtu, louskám řádek po řádku (pěkně popořádku), posouvám se v textu odstavec za odstavcem (ze kterých na mě vyskakujou známá jména) a když se konečně dostanu k albu Beat, smázneš ho třemi větami. To jsem tedy fakt nečekal a upřímně se tomu zasmál.

    Díky za pěkné čtení, ke kterému se čas od času s radostí vrátím.

    1. Však jo, každá recenze je výzva, jak ji udělat zajímavou, a aby to korespondovalo s mými pocity z alba…

      Mimochodem, kdyby sem každý hodil jedno, dvě alba z roku 1982, která považuje za TOP, docela by mne to zajímalo.

      1. Uff, rok 1982 ? Ten nemám takřka zmapovanej. Ta zásadní alba jsi už zmínil a debut kovotepců Metallica vyšel až o rok později. Přidal bych snad ještě placky “Iron Fist” od Motörhead a “Assault Attack” od MSG. Víc nevím 🙁

      2. Ale jo, něco málo by se našlo, z roku 1982:
        The long hello – Volume three
        To jsou Van der graafové bez Petera Hammilla, i když na tomto albu přece jen Hammill trochu je, v první skladbě hraje na klávesy a otextoval závěrečnou
        Anthony Phillips – Private Parts and Pieces III.

        Jinak skvělá recka. U závěrečného odstavce jsem doslova vyprskl smíchy. Měl jsem nahrané červené a žluté album (z toho období KC), ale zní mi to prostě už jako jiná (pro mě nezajímavá) kapela. Z Discipline si pamatuju akorát bláznivého úvodního Mluvícího slona. Modré album jsem nikdy neslyšel a tvá recka mi jen potvrzuje, že o nic nepřicházím 🙂 .

      3. Určitě debut Swans, Diamanda Galas – The Litanies of Satan – to byla hudba z jiného astrálního světa, I.Maiden – Number of the Beast a Motorhead – Iron Fist z metalu, Laurie Anderson – Big Science, Všeobecně nastupovalo mnoho zajímavých alektronických kapel, které těžily z nových technických možností. Libily se mi i potrhlé kapely z Neue Deutsche Welle a oblasti post punku….

    1. S chutí se pouštím do všech hudebních stylů. A to nejen ve smyslu objevování, ale i vychutnávání zdařilé muziky. Samozřejmě, některé mám oblíbenější, a čerpám z nich více. Mezi takové patří i melodický metal. Však na osmdesátkách jsem vyrostl. Hudba je nekonečné dobrodružství..

Pridaj komentár