JOURNEY – Dream, After Dream (1980)

Skupina JOURNEY natočila za svoji existenci tři vynikající alba. To je zhruba o tři více, než ostatní jejich souputníci v oblasti rádiového popu, takže docela kool sukces. Shodou okolností (a hlavně díky jim) šlo vždy o ten moment jejich kariéry, kdy jim o nic nešlo. Kdy nebyli zatíženi vnějšími i vnitřními tlaky na úspěch. Takovým obchodním povinnostem se těžko bez újmy odolává, pochopitelně. Jaká je to však umělcova úleva, když může najednou tvořit dle vlastní nepřidušené múzy, zůstala-li v něm ještě jaká.

První album z této trojice je stejnojmenný debut. Uvolněná, artrockově a jazzrockově laděná hudba je svěží, milá, a vhodná pro opakované poslouchání. Žádné násilí, žádná křeč. Druhým z triumvirátu je progrockový úkrok stranou, závan hudby bez umělých sladidel, EP Red 13 (2002). Ačkoli EP, je na něm více chutné hudební matérie, než na předchozích pěti LP dohromady. Na nejvyšší metu stavím Absolutně Obdivuhodně Revoluční LP Dream, After Dream. Jde o soundtrack k fantazijnímu filmu “Yume, Yume No Ato”, který vzniknul v japonsko / francouzské koprodukci, režírovaný módním návrhářem Kenzo Takadou. Pokusil jsem se po tomto filmu zapátrat, ale zjistil jsem, že to byl ultimátní propadák. Pokud byste však zatoužili jej uzřít, pak vězte, že ve výsledku to byl takový propadák, že nikdy nebyl vydán na žádném nosiči. Je dnes tak nedostupný, že je považován za ztracený.

Film “Yume, Yume No Ato” patří mezi fantazijní díla, typická pro japonskou kinematografii. 

JOURNEY se k tomuto filmu dostali jako hluchý k houslím. Japonská filmová společnost CBS/Sony oslovila americkou Columbia, že by rádi získali nějakou jakože fakt známou kapelu, co bude ochotná hudební stopu na zakázku vytvořit. Manadžerové prolezli tabulky prodejů a usoudili, že právě JOURNEY potřebují byznys v zemi mandarínů a mandarínek popostrčit k lepším číslům. A bylo. Pro kapelu šlo o výlet, spojili to s japonským turné a jali se natáčet muziku, jakou si doma nemohli dovolit. Doba před internetová, před jůtůbová, bez možnosti musicsharingu, jim dovolila vykašlat se na komerční břečky, aniž by to ohrozilo jejich pozici v US. Vzniknul klenot, o němž spousta posluchačů neměla dlouhá léta ani tušení.

Ještě jedna věc je těm třem albům společná. Jaká? No, nemečí tam Perry. Na dvou z nich jednoduše proto, že se tam nenachází. A na Dreams proto, že na něm prostě zpívá. To, co celou svoji JOURNEY kariéru úspěšně tajil, se zde projevilo v plné kráse. Měl k dispozici jen tři skladby, zbytek jsou instrumentálky, ale dal do nich všechno. Klenuté vokální melodie obepínají celý zvukový obor a představují nadoblačný posluchačský zážitek. Prvotřídní a precizně intonovaný zpěv dává kompozicím hloubku, až lze zapomenout, že se jedná o hudbu k filmu. Skladby obstojí jako samostatná díla, kdy se jejich filmovost projevuje ve štědrém využití smyčcové sekce, což jim dává étericko romanticko tajuplný ráz, opět zcela v kontextu s laděním Perryho zpěvu. Drsnější rockové rytmy se objevují vzácně, přesto však v emocionální dynamice album Dream After Dream předčí vše, co JOURNEY kdy nabídli. Dlouhé pasáže pomalého promyšleného kytarového sólování podkreslují dokonale krajinu snů. Chcete klavír? Saxofon? Foukací harmoniku? Jo, všechno tam máme. A v jak výtečné kombinaci…

Klasický JOURNEY fan by se měl před poslechem alba psychicky poněkud připravit. Ty tam jsou laciné refrény jak z kuchyně janečkovských šlápot. Zapomeňte na předchozí mainstreamová alba, kterými vymetli americké hitparády a vydělali spoustu zlaťáků. Nekoná se jejich obvyklá komerčně laděná muzika zaměřená na nerušivou rodinnou kulisu pro americké mamky a taťky u rádií. Ano, úspěch středněproudé muziky pro davy je vždy výnosnější, než náročná tvorba, která posluchače hledá obtížněji. JOURNEY v dalších letech opět rádi zalezli do pozlacené klece někam mezi KELLY FAMILY a NEW KIDS ON THE BLOCK, aby si dál mastili svůj heavy pop / Ani Omylem Rock, pro masy hitů chtivého nedospělého publika. Ovšem filmovou perlu Dream, After Dream z trasy na jejich hudební mapě už nikdo nevymaže, a to je moc dobře.

Povídání o filmu I
Povídání o filmu II

01. Destiny – 08:56
02.
Snow Theme – 03:24
03.
Sandcastles – 04:42
04. A Few Coins – 00:42
05. Moon Theme – 04:37
06.
When The Love Has Gone – 04:02
07. Festival Dance – 00:59
08. The Rape – 02:13
09. Little Girl – 05:50

Total – 35:25
Dynamic range – DR11

Dream, After Dream Book Cover Dream, After Dream
SRCS 6269
Journey
Original soundtrack
Sony (Japan 1993)
1980
CD
9

16 názorov na “JOURNEY – Dream, After Dream (1980)”

  1. V Journey hrál kytarista od Santany Neal Schon? Nikdy jsem to neslyšel. Zkusím si pustit ukázky. Na ten počet ohlasů by to mělo být dobré. Pro mě jsou kapely Boston, Saga, Kansas, Styx pouze název. Díky za podnět.

  2. Ahoj Antony, vyzkoušel jsem a včera točil dokola nakonec pomalu celý večer, vůbec jsem neměl potuchy o existenci této nahrávky, nicméně by mě nenapadlo obdobně jako zdejšího kolegu Snake si vůbec Journey někdy pustit, ale nikdy neříkej nikdy 😊 Tvoje recenze a zdejší komentáře mě zaujaly natolik, že jsem neváhal vyzkoušet a docela mě to chytlo. Děkuji za tip a rozšíření hudebních obzorů

    1. Juri, díky za koment, potěšil velice.
      Já poslouchám veškerou muziku, i ten komerční pomp rock, ale jako ve všem, vybírám si. A právě tohle album bylo zjevení, ke kterému se rád opakovaně vracím. Je to přenádherná melodická muzika, taky je točím opakovaně, 35 minut je málo..
      Jsem rád, že jsem ti je pomohl objevit.

  3. Jsem fandou alba, kapely i subžánru, který jsem vždycky bral jako náročnější formu rockovýho mainstreamu. Ale beru, že AOR není pro každýho, bo Správný Náročný Posluchač se děsí splynutí s davem konzumujícím snadno stravitelnou muziku a pocit své výjimečnosti pravidelně přikrmí zmínkou o tom, jaké že on poslouchá veliké umění. Jen pro vyvolené. Naštěstí mě tahle smutnotrapná pozérská ambice minula obloukem.

    1. Tato plytká úvaha o Správném Náročném Posluchači vystihuje spíše zatvrzelého odpůrce metalu. Ale, kdo ví, možná i mezi odpůrci pompézního pop rocku jsou pozéři. Rozhodně by se však dali najít hlavně mezi jeho příznivci.

      A je také fakt že Albově Orientované Rádio není pro každého, obzvláště dnes, v době streamingu.

  4. V životě by mě nenapadlo pustit si něco od Journey, ale na tohle jsem byl zvědavej. Album jsem vyštrachal aspoň na YouTube a byl spokojenej. Hudba je to zajímavá, zasněná a v těch orchestrálních pasážích trochu podobná Days Of Future Passed od The Moody Blues. Díky za interesantní příspěvek.

    1. Jsem rád, že zaujalo. Často ani JOURNEY fandové nemají o existenci tohoto skvělého alba potuchy. A pak jsou v šoku. To je pak podobná situace, jak když vyznavači pop období GENESIS pustíš Trespass.

    2. @Snake: Snad ani nežádám vysvětlení, proč by člověka, kterej bez problémů konzumuje leckdy přeslazený taliánský melodie “nemělo v životě napadnout pustit si něco od Journey”. Existuje totiž jediný – že je “to” nakažlivější než covid.

      1. O Covidu mi ani nemluv, zrovna s ním marodím. Už desátej den v kuse mám horečku a nic moc. Takže pokud bych měl volit mezi Covidem a Journey, volil bych Journey. Ovšem vzhledem k mému aktuálnímu stavu mi přijdou podobné debaty jako zbytečné a malicherné. Jak nejde o zdraví, jde o…

        1. Snake, drž se, ze všech sil! Na podzim mě “to” vzalo taky, těžší forma, je to mrcha zlá.

          Malichernosti od lidí, co neunesou, když jim sáhneš na miláška, a začnou se uchylovat osobním útokům, ignoruj.

          Hlavně se vyleč, držím palce!

        2. Ahoj Snake, jsem stejného názoru, pokud nejde o zdraví tak jde o…. Ono se pak velmi rychle ukáže, co je a co není důležité a dojde tak nějak k jisté automatické selekci. Přeji Ti hodně sil a držím palce k nastalé situaci 👍

        3. @Snake: Tož to se fakt povedlo… ale osobní útok? Věřím v tvůj úsudek. Každopádně povedenou hlášku “pokud bych měl volit mezi Covidem a Journey, volil bych Journey” beru coby důkaz, že už jsi na cestě z nejhoršího a přeju brzké úplné vyzdravení.

Pridaj komentár