Nefritový bojovník

Jade Warrior bola britská progresívna skupina založená koncom 60. rokov, ktorá sa na rozdiel od vtedajšieho trendu neorientovala iba na Blízky východ, ale aj na Japonsko, prípadne Afriku či Južnú Ameriku, nuž jej právom patrí označenie rocková world music. Pravda, svoju púť ozvláštnila kadečím, džezom, ambientom atď. Založili ju dvaja experimentálni hráči Jon Field (flauta, perkusie, rôzne ďalšie nástroje) a Tony Duhig (gitara).

Obaja menovaní sa stretli už počiatkom 60. rokov v jednej fabrike, kde jazdili s vysokozdvižným vozíkom. Po počiatočnom testovaní svojich hudobných možností založili v roku 1965 rhythm & bluesovú kapelu Second Thoughts. Spieval v nej Patrick Lyons. Kapela dokonca vydala štvorskladbové EP. V tom istom čase sa sformovala aj skupina Tomcats. Tá fungovala v zostave Tom Newman, Alan James, Pete Cook a Chris Jackson. Obe kapely sa v tom istom roku rozpadli. Lyons sa pridal do dua Nirvana a skupina Tomcats sa zreformovala  v zostave Newman, James, Jackson a dvojica Field-Duhig. V roku 1966 sa vybrala do Španielska, kde nahrala štyri EP, po návrate do Británie došlo k zmene názvu na July a na rovnomenný album. V roku 1968 sa však kapela rozpadla.

Duhig chvíľku hral v Unit 4 + 2, kde stretol hráčov Glyna Havarda (basa) a Allana Pricea (bicie). Všetci traja vyrazili na trip do Perzie (dnešného Iránu) a v miestnych podnikoch hrali, čo sa len dalo. Po troch mesiacoch prišli na to, že dieru do sveta nespravia a vrátili sa domov. Duhig zoznámil Havarda s Fieldom a na svete bola nová formácia – Jade Warrior. Názov odzrkadľoval dve stránky muziky, ktorú chceli muzikanti postaviť do kontrastu – jemnú (jade) a tvrdú (warrior).

V roku 1970 ich skaut Patrick Campbell-Lyons (áno, to je ten, čo s nimi hral v Second Thoughts) upísal progresívnemu labelu Vertigo, hoci známosti v tom neboli. Po úspechu afro-rocku formácie Osibisa chcelo Vertigo získať podobnú kapelu Assagai. Tá mala rovnaký manažment ako Jade Warrior, produkčnú spoločnosť Mother Mistro. Vo Vertigu o Jade Warrior nemali záujem, ale dostali ultimátum – ak chcete Assagai, musíte vziať i Jade Warrior!  Z povinnosti preto v roku 1971 vyšiel album Jade Warrior, ktorý mal paradoxne lepšie predaje ako debut Assagai (a to ho otvárala skladba od Jade WarriorTelephone Girl). Ešte v tom istom roku vyšiel album Released, na ktorom na bicie hral starý známy Price a zahosťoval i saxofonista Dave Conners. Ide o najrockovejší album skupiny. V roku 1972 vyšiel aj tretí album kapely, debutovo roztrieštený Last Autumn’s Dream. Členovia kapely zahosťovali na albume Local Anaesthetic od Nirvany. Kapela vyrazila na turné po USA a v roku 1973 nahrala materiál, ktorý vyšiel na albumoch EclipseFifth Element (oba vyšli v roku 1998). Po koncertnej šnúre v Holandsku sa však rozpadla, keďže Vertigo jej vypovedalo zmluvu a spomínané nahrávky odmietlo vydať.

V roku 1974 sa Steve Winwood z Traffic rozhodol opáčiť Chrisa Blackwella z Island Records, aby si vypočul nahrávky Jade Warrior. Ten tak urobil a rovno ponúkol kapele zmluvu na štyri albumy. Napokon, meditatívna muzika slávila úspech od momentu, kedy Mike Oldfield vydal Tubular Bells. Keď sa to tak vezme, nešlo o krok do neznáma. Fields na tejto slávnej nahrávke hral na flaute. Výsledná muzika sa niesla v pokojnom duchu, pričom už z obalov je zrejmý príklon k orientácii na Ďaleký východ (Japonsko, Čína) i Strednú Ameriku. Najprv vyšiel album Floating World (1974), nasledovali ho diela Waves (1975), Kites (1976) a Way Of The Sun (1978).

Následne sa skupina odmlčala. V podstate sólový Duhigov projekt Horizen z roku 1984 pripomenul Jade Warrior a opäť sa tak stalo v roku 1989, kedy vyšiel album At Peace koketujúci s ambientom. Skupina sa plánovala dať dokopy v pôvodnej zostave doplnenej o niekoľko nových hráčov (Colin Henson – gitara a Dave Sturt – basa), ale Tony Duhig v roku 1990 dostal infarkt a zomrel. Diskografiu doplnili albumy Breathing The Storm (1992) a Distant Echoes (1993), následne kapela v podstate nefungovala. Už spomínané nahrávky starého materiálu Eclipse (1998) a Fifth Element (1998) boli jedinými náznakmi niečoho nového.

V roku 2000 vznikla skupina Dogstar Poets, v ktorej hrali Havard, Price a David Duhig. Ostal po nej album Off-Planet (2002). V roku 2004 sa Havard vrátil k Jade Warrior a kapela pôsobila v zostave Field, Sturt, Havard a Colin Henson (saxofón), posledný menovaný to o rok zabalil s tým, že nebol spokojný s hudobným smerovaním kapely. Na konci júna 2008 vyšiel triu album Now.  Dňa 23.10.2008 sa dokonca po tridsiatich piatich rokoch kapela vrátila na pódium. V roku 2010 ohlásila prípravu nového inštrumentálneho albumu Haiku, ktorý mal byť hotový v roku 2011, čo je posledná informácia z oficiálnej stránky skupiny. Odvtedy o kapele nie je známe nič nové.


Diskografia:

  1. Jade Warrior (1971)
  2. Released (1971)
  3. Last Autumn’s Dream (1972)
  4. Floating World (1974)
  5. Waves (1975)
  6. Kites (1976)
  7. Way Of The Sun (1978)
  8. Reflections (1979)
  9. Horizen (1984)
  10. At Peace (1989)
  11. Breathing The Storm (1992)
  12. Distant Echoes (1993)
  13. Eclipse (1998)
  14. Fifth Element (1998)
  15. Now (2008)

10 názorov na “Nefritový bojovník”

  1. Ak sa nad tým zamyslím, tak skupina Jade Warrior u mňa pravdepodobne drží jeden nelichotivý rekord – najčastejšie odstránená skupina z konečného zoznamu objednávky v niektorom z e-shopov. Bohužiaľ, ale pre mňa – akosi sa to takto stále vyprofilovalo. Ale nič proti muzike, aj keď to určite nie je moja srdcová záležitosť. Najviac som sa motal okolo úvodných 3 albumov a prívlastok NAJobľúbenejší prischol „dvojke“ Released (1971). A práve mi dohral na Spotify…
    Hejkal, díky za profil!

  2. Hejkal: zdravím, tuhle skupinu jsem neznal ani podle jména, ale poslechl jsem si první album na YouTube a musím se ti přiznat, že tohle je z toho cos tu nabízel mému srdci nejbližší. Skutečně. Díky za seznámení a Antonymu za nadšenou reakci, která podnítila můj zájem. Už jsem našel na ebay nabídku na první desky.

  3. Vynikající bio! Děkuji.
    JADE WARRIOR jsou moje milovaná kapela. Dalo poměrně hodně úsilí sehnat od nich všechno. Nadšen první trojicí alb jsem se musel přizpůsobit tomu, co hráli na dalších čtyřech, to už je poněkud monotónní. Následující ambientní etapa mě vyloženě zklamala (bylo to opravdu velké rozčarování, když dorazilo kdysi obtížně dostupné Breathing the Storm, tam je jen slabé Breathing a vůbec žádný Storm). DOGSTAR POETS jsem si koupil, hned jako vyšli, stejně tak Now, ale už to nemá tu sílu.
    Excelentní jsou ale ta dodatečně roku 1998 vydaná alba, co měla původně vyjít jako 4. a 5. v pořadí. S nimi se završuje pět děl dokonalé a originální hudby. V tom, co na nich udělali, jsou stejně solitérní a výjimeční, jako třeba GENTLE GIANT, které taky jen tak nikdo nenapodobí, ačkoli pokusy byly.
    JADE WARRIOR jsou unikátní zjev na hudební scéně a mohu je absolutně doporučit. Těch zmíněných pět desek na 100%, následující čtyři desky pro ty, co mají rádi klidnou a rozjímavou polohu rockové hudby s asijskými názvuky, no a zbytek jen na vlastní riziko.

    1. Je zaujímavé, že táto skupina je dosť v kúte nezáujmu, a to aj medzi vyznávačmi hudobnej originality. Pritom neviem menovať druhú, ktorá by hrala čo i len podobne. Tie dva deväťdesiatkové albumy si tuším vypočujem. Vďaka.

    2. Dnes poslechnuta téměř celá diskografie JADE WARRIOR. Od rána v tom jedu… V kontextu musím opravit výše zmíněné v jednom bodě. Album Now je perfektní! Dějí se tam skvělé věci, pestrá a jiskřivá muzika s těmi nejlepšími atributy této kapely.

      1. Antony, zdravím po tvém nadšeném komentáři jsem si pořídil všechna dostupná CD této skupiny, první tři v v provedení mini LP a jedničku na vinylu. Nemám pouze CD Reflections, Horizen, At Peace , Breathing The Storm, Distant Echoes a Now. Tohle je muzika, která unikla ve své době mé pozornosti a podle mě stojí za to, obdivuji etnickou hudbu Dálného východu od mládí, mám krabici LP, kterou vydal Supraphon, kde je lidová hudba Barmy, Vietnamu, Kambodže a Laosu, pro mě hodně zajímavé. Chtěl bych ti doporučit, když se ti líbí Jade Warrior, vyzkoušej americkou skupinu Saqqara Dogs, ta vydala v polovině osmdesátých let EP World Crunch a LP Thirst, už název odkazuje na východní vlivy, nejlépe to dokazuje skladba Greenwich Mean Time https://www.youtube.com/watch?v=MKUzLUzu_oc. Možná se ti to nebude líbit, za vyzkoušení nic nedáš.

        1. Zdar Zdeny, díky za tip. Všechny tvoje doporučení vždy zkouším, akorát je zapomínám komentovat.
          SAQQARA DOGS nemám, mám jen Francouze SAQQARAH (výborný neo prog se zpěvem ve francouzštině a úchvatnou atmosférou), podívám se po nich. Rozhodně za pozornost stojí také skupina ASSAGAI, která je zmíněna v biografii. Mám obě jejich alba z roku 1971 Assagai a Zimbabwe a jsou výborná.
          Jinak, z desek JADE WARRIOR, co nemáš, rozhodně je zbytečné pořizovat Reflections, to je jen kompilace. Ostatní jsou hodně přikloněny k meditativní, až new age instrumentální hudbě. S výjimkou Now samozřejmě, které jsem si dnes ráno opět pustil, a je to nářez. Po dlouhé době zase zpěv, což mi na těch jejich klidnějších albech chybí, aspoň občas by vítaným způsobem zpestřil jejich jistou monotónnost.

Pridaj komentár