CD Cosmorecord – CR 0012  /1997/

Na album italské kapely z konce sedmdesátých let to má netradiční obal. Mám za to, že vikingský drakkar s kresbou rovnoramenného keltského kříže se motivům v té době obvyklým docela vymyká…

Koncem sedmdesátých let se to v Itálii hodně mydlilo a většina těch známějších, politicky angažovaných kapel (Area, Stormy Six) se hlásila k levici, ovšem Janus byli jednou z nemnoha pravidlo potvrzujících výjimek a my si je teď pojďme v krátkosti představit:

Skupina Janus pochází z Říma a v roce 1975 ji založil (ještě jako Janum) s pravicově orientovanou mládeží sympatizující Mario Ladich. Na italské hudební scéně neměla nikdy na růžích ustláno, protože pořádání koncertů bylo výsadou hnutí z opačné strany barikády a sestava kapely se měnila, jak aprílové počasí. Debutovala eponymním singlem (Janum) v roce 1976, který o rok později následovalo rovněž bezejmenné pětiskladbové EP, ale to hlavní mělo teprve následovat. Album Al maestrale vyšlo v roce 1978 na privátní značce Edizioni Janus, v limitovaném počtu čítajícím 1000 kopií a dnes je z něj velice žádané zboží. Sestavu skupiny se nepodařilo dodnes objasnit a většina výlisků byla zničena při požáru knihkupectví, ve kterém byla uskladněna. Po dalších dvou singlech, vydaných v letech 1980-81 se Janus rozpadli a posledním zápisem do diskografie je třískladbová limitka (2017), obsahující záznam části koncertu z 11. června 1977.

Profil Janus najdete i na ProgArchives, jako hrdého zástupce žánru Rock progressivo Italiano, ale kde se tam vzali mi je docela záhadou. První, co mě praštilo přes uši je amatérská úroveň nejen hudebníků, ale i samotného záznamu a vypadá to tak, že tu desku sfoukli za jedno odpoledne. Některé zdroje tvrdí, že jim to zabralo šest hodin a podle toho to taky tak vypadá. Popsat náplň sotva 28 minut dlouhého alba není jednoduché, protože těch vlivů je tady opravdu hodně, ale těmi hlavními jsou garážovej rock a folk. Progresivního rocku tady není, co by se za nehet vlezlo, to spíš psychedelie, motivy z keltské hudby a dokonce aj punk. Na devět, vesměs velice krátkých skladeb slušnej rozptyl.

Kromě bubeníka Ladicha je zbytek sestavy neznámej, ale nástrojové obsazení se dá určit i z nahrávky. Kromě baskytaristy slyším ještě jednu kytaru, klávesy (vesměs elektrické piano) a v několika skladbách rovněž zobcovou flétnu. Tři skladby jsou s vokály, zbytek instrumentálky a právě ty, s bezuzdně sólující flétnou se mi líbí nejvíc. Nevím, kde kapela z Itálie přišla ke keltské muzice, ale připomíná mi to nějaké tradicionály, nebo středověkou hudbu a myslím, že s něčím takovým by se Janus neztratili na žádných, v současnosti pořádaných hradních slavnostech. Ty skladbičky jsou tady hned čtyři a první z nich, introdukce An dro album otevírá. Středověká miniaturka Trotto se nachází pod předvolbou č. 3, svižná Neapolis na šestce a v osmé King Of The Fairies si to s flétnou na férovku rozdá i prastarej syntezátor. Ta je opravdu výborná a jak jsem zjistil, jde opravdu o irskou lidovku z 18.století.

Ze tří písniček bych vypíchnul především titulní Al maestrale, ovšem pořádným šokem je v pořadí sedmá Manifestazione non autorizzata. To je totiž čistokrevnej punk rock a rock’n’rollové piano spolu s přidrzlým zpěvem v italštině nemaj chybu. Jako opravdu slabou slyším vlastně jen odrhovačku Il fuoco e la spada. Absencí nápadů a zjevnou nedokončeností na mě působí opravdu jednoduchým, až primitivním dojmem a nezachrání to ani snaživé kytarové sólo.

K úplnému výčtu chybí dvě skladby, obě instrumentálky. Čtvrtá Il ritorno del cavaliere nero je rádoby ambiciózním, garážovým hardrockem s undergroundovou produkcí, ale závěrečná – a pěkně svižná – Tempo di vittoria je asi nejvíc prog položkou celé kolekce. Bohužel, zrovna ona trpí suverénně nejhorším zvukem…

Většina z tisícovky vylisovanejch kopií byla zničena při požáru, ale v roce 1981 to znovu vyšlo aspoň na magnetofonové kazetě, která byla distribuována společně s politickým plátkem La voce della fogna. Discogs uvádí pouhé tři známé reedice, dvě na vinylu a jednu, z roku 1997 na CD. Tu poslala do světa italská firmička Cosmorecord, v limitované edici 500 kusů a jedna z nich nakonec doputovala až ke mně. Standardní plastová krabka obsahuje lisovaný kotouč a čtyřstránkovej booklet s reprodukcí původního obalu, texty tří písniček a miniaturní fotkou. Ta samá, spolu s tracklistem je i na zadní straně nosiče, víc informací neobsahuje.

To, co dělá tohle album zajímavým je především jeho příběh a (ne)dostupnost, ale obsahově to není žádné terno. Neříkám, že se to nedá poslouchat a několik těch skladbiček je docela hezkých, ovšem vracím se k němu zřídka a nevěřím, že se to někdy změní. Za dvě.

SKLADBY:
1. An dro (2:43)
2. Al maestrale (5:12)
3. Trotto (1:45)
4. Il ritorno del cavaliere nero (3:15)
5. Il fuoco e la spada (4:29)
6. Neapolis (1:05)
7. Manifestazione non autorizzata (3:13)
8. King Of The Fairies (2:52)
9. Tempo di vittoria (3:23)

Album: Al Maestrale
Autor: Janus
Žáner: Rock
Vydavateľstvo: Edizioni Janus
Rok: 1978
Formát: LP
Počet skladieb: 9
Zdroj: CD Cosmorecord – CR 0012 /1997/