CD Ricordi – 74321984482 /2003/
Pod jménem Hunka Munka bych hledal spíš indiánského náčelníka, ale chyba lávky – je za ním schovanej italskej zpěvák a klávesista Roberto Carlotto. Toho to ke klapkám táhlo už o dětství a první krůčky své profesionální kariéry si odbyl na štacích po Anglii, Německu a Švýcarsku, kde předskakoval i Rodu Stewartovi, nebo Colosseum. V Itálii se mihnul v kapelách Big 66, I Cuccioli a Anonima Sound, ale vzápětí se vrhnul na sólovou dráhu a v roce 1971 debutoval singlem Fino a non poterne più. Jeho jediné “velké” album vyšlo o rok později a dostalo název Dedicato a Giovanna G.
V roce 1972 už v Itálii naplno řádila prog rocková horečka a album se svezlo s dobou. Ve skutečnosti na něm toho progu zas tolik není, ale aj tak obsahuje několik pěkných momentů a především – koňskou dávku chytlavejch melodií. V jedenácti (vesměs) kratších skladbách dominují klávesy – jak klavír, tak Carlottův vlastnoručně upravený Hammond organ – kterým sekundují Ivan Graziani (Anonima Sound) na kytaru a Nunzio “Cucciolo” Favia (Osage Tribe) na bicí.
Začátek desky je bezva a hned první písnička – Nasce un giorno – mě dokáže pozitivně naladit. Má pěknou melodii, která se během přehrávání alba ještě několikrát objeví (ve skladbách Intermezzo n° 1, Intermezzo n° 2 a Muore il Giorno muore) a podle toho soudím, že tady půjde o nějakej koncept. Vrcholem desky a mou nejoblíbenější peckou je šest minut dlouhá hammonďácká tvrďárna Ruote e sogni. Je to vlastně jediná skladba splňující art rockové parametry a připomíná mi matroš z alba Collage (mnohem slavnějších) krajanů Le Orme.
Pochválil bych aj následující L’aereoplano d’argento, ale pak už to kapánek usíná. I díky symfonickému aranžmá to začíná bejt tak trochu cukrkandl a víc popík, než rock. V tomhle směru zvlášť odstrašujícím příkladem jsou především šestá Io canterò per te a desátá Il canto dell’amore. U těch už opravdu kvetu, ale jako celek (při stopáži 35 minut) se to nakonec dá. Ovšem první strana desky je rockovější a lepší té druhé…
Původní album vyšlo u labelu Ricordi a mělo unikátní přebal v podobě žlutého záchodového prkénka s odklápěcím víkem. Dnes je vyhledávanou a draze vykoupenou raritou. Na cédéčku se to prvně objevilo v roce 1988 zásluhou japonských Crime a zatím poslední vydání je z roku 2005 od BMG Japan. Já mám mini vinyl repliku od Ricordi, která je věrnou zmenšeninou originálního alba. Aj s tím odklápěcím víkem, které má tendenci se brzy utrhnout. Vnitřní obálka CD obsahuje tracklist, sestavu a texty.
Jedna vlašťovka jaro nedělá a jedna skladba s art rockovými parametry neudělá art rockové album. Hodnocení mi vychází někam mezi dvě a tři, ale protože to tady nelze, dám (s těžkým srdcem) dvojku.
Lato A:
01. Nasce un giorno – 1:33
02. Ruote e sogni – 5:58
03. L’aereoplano d’argento – 4:12
04. Cattedrali di bambù – 4:24
05. Anniversario – 5:06
Lato B:
06. Io canterò per te – 4:34
07. Intermezzo n° 1 – 0:56
08. Giovanna G. – 2:08
09. Intermezzo n° 2 – 1:18
10. Il canto dell’amore – 3:12
11. Muore il Giorno muore – 1:14
Organo, effetti, Voce: Hunka Munka
Chitarra, Basso, Coro: Ivan Graziani
Batteria: Cucciolo
Progressive rock
Ricordi
1972
LP
11
CD - Ricordi – 74321984482 /2003/
Giovanna G. asi nebyla moc ráda, když viděla obal. Ten je zajímavější než muzika. Musím si album oživit, občas mám slabost pro italské popiny… 🙂
Samotnej obal zaslouží dvě hvězdy a dal bych i víc, nebejt ovlivnění eloyáckým debutem, kde pod zvednutým víkem popelnice možno vidět pár vyhozených zbytků… tady bych po zvednutí deklu čekal něco v tom duchu…
No jéje. Naštěstí ne…