HELLHAMMER – Apocalyptic Raids 1990 A.D. (1990)

Všechno je v hlavě. Zlo, dobro, bůh, zdraví, nemoc, nálada, síla, slabost, láska, nenávist, a milóny dalších věcí. Člověk má neskutečně mocnou schopnost přetvářet své vědomí a tím ovlivňuje svět kolem sebe. Vnímá jej takový, jaký sám je, a je každého věc, čemu věří. Z fascinující hlubiny lidské duše vyvěrají velkolepé i strašlivé skutečnosti. Ohromující a fantasmagorické příběhy a obrazy, kterým dala vzniknout lidská mysl, jsou neodolatelně přitažlivé. Existovali prokletí básníci, hororové filmy, obrazy pekla, knihy apokalypsy. A existovali HELLHAMMER.

Thomas Gabriel Fisher, známější jako Tom Warrior, má zcela nepochybně ve své hlavě mimořádný a ojedinělý talent tvořit temnou a mystickou hudbu. Co dokázal vytvořit vizuálně H.G. Giger, to Warrior realizoval v muzice. Jakoby vymetl ta nejpříšernější (od slova příšeří, nikoli příšera), zákoutí svého vědomí a injektoval do takto vzniknuvšího chuchvalce matérie své paranoidní strachy a chiméry. Elementální sound zahustil zpomalenou a podladěnou kytarou, kývavými a hadovitě plazivými rytmy, dodal hrst kvílení, sténání a úpění, a výsledek byl na světě.


Nikdy nezapomenu na první setkání s tvorbou švýcarského génia. Pamatuji se přesně na čas a místo, ale především na tu zimomřivou rezonanci, která nešla z hlavy vyhnat. Dodnes rezonuje a dodnes se tam svíjí jako postřelená divoká šelma, co ne a ne zdechnout. Nic na tom nemění skutečnost, že s odstupem času se tato muzika už zdaleka nejeví tak šílenou. Vlastně takoví Motoři v dehtu.

Z hudebního hlediska byla tvorba pana Fishera vždy těžko podchytitelná pár slovy. Dokázal v každé skladbě nachystat pro posluchače těžko proniknutelné nástrahy. Nikdy nesklouznul k prvoplánové samoúčelné neposlouchatelné avantgardě, základy jeho extravagance měla vždy více než pevné. Pulzující hmota hrubých tónů, deformovaných křiků a pokroucených harmonií je toho důkazem. Každý kdo naplno prožije (a přežije) skladbu Triumph Of Death, může naplno triumfovat spolu se Smrtí.

Na albu Apocalyptic Raids 1990 A.D. jsou hudebně zhmotněny nejmonstróznější noční můry v jejich naprosto realistické podobě. Lze zde vysledovat vše, co Warriorovu tvorbu charakterizovalo i nadále, co ve své excentricky osobité tvorbě chutně a svobodně rozvíjel. Zde je vše předloženo v neodolatelně syrové a brutálně násilné podobě. Buldozerový hukot kytar se mísí s utloukajícím rytmem těžkopádného sentinelu. Hrdelní Gabrielův hlas vše omotává spalující aurou. Hypnotický hřmot, nekonečný mazec, neoposlouchatelná klasika. Těším se vždy na každou notu. Ten zvuk je přímo žrádlo, mana od satana. Díky Tome!

01. The Third Of The Storms (Evoked Damnation) – 02:56
02. Massacra – 02:52
03. Triumph Of Death – 09:33
04. Horus / Aggressor – 04:29
05. Revelations Of Doom – 02:52
06. Messiah – 04:43
Původní EP Apocalyptic Raids bylo nahráno roku 1984, zde doplněno o dvě skladby ze sampleru  Death Metal (05. a 06) z téhož roku.

Total – 27:25
Dynamic range – DR10

Apocalyptic Raids 1990 A.D. Book Cover Apocalyptic Raids 1990 A.D.
N 008-3
Hellhammer
Black metal
Noise International
1990
CD
6

6 názorov na “HELLHAMMER – Apocalyptic Raids 1990 A.D. (1990)”

    1. Souhlas, to je dodnes ojedinělé pojetí fúze metalu. Každé album bylo jiné, jinak pojaté. Neustálý vývoj a experimentování, neustálý posun. Až novinka TRIPTYKON se svojí překvapivostí tomu může konkurovat.

  1. To, že dospívající pubescenti v rámci revolty proti všemu a všem poslouchají “divnou” a třeba co nejtvrdší muziku je úplně normální, nebyl jsem jinej. Generace kluků (ale třeba i holek) před námi neměla nic brutálnějšího, než King Crimson, Led Zeppelin, nebo Black Sabbath, ale my už se mohli opřít o NWOBHM a z něj rašící extrémní subžánry. Tenkrát jsem si to neuvědomovali, ale my byli vlastně přímými svědky vývoje speed, thrash, black a doom metalu. To už se dnešním mladejm nepovede…

    EP jsem si poslechl a pohoda. Z dnešního pohledu zní opravdu anachronicky, ale ten androš má svoje kouzlo. Jediné, co mě trochu rozčilovalo jsou vokální kreace v Triumph Of Death, nicméně dokážu se přes to přenést. Stejně je neuvěřitelné, co udělala hudební desetiletka 1974 – 1984. To byl skok, jak kráva.

    1. Chápeš to správně. Před tebou zmíněnými neurvalými hard i art rockery byli synonymem extrémní (a zakazované) hudební revolty třeba The ROLLING STONES, Chuck Berry, mnozí jazzmani, bluesmani, i to, čemu dnes říkáme dechovka. Prostě, jak se kdy komu hodilo.

      Vývoj je o překračování hranic. Ze stylového hlediska jsou hranice, překonané před téměř 40 léty, dnes někde hluboko ve vnitrozemí. Znepokojovat se jimi je poněkud starosvětské.

    1. V porovnání se současným extrémním metalem to na mě působí jako slabý čajík. Vnímám je jako třeba MOTORHEAD, v podstatě drsně se tvářící rokenrol. V případě HELLHAMMER tvrdší rock s avantgardními prvky. Podstatná je pro mne vývojová stylotvornost a progresivita. Tou, přes všechny peripetie, dospěli k velice objevné moderní klasické hudbě na posledním albu TRIPTYKON.

Pridaj komentár