Zatímco název nevšední progrockové kapele Gravy Train poskytl slang anglických ajznboňáků, čtveřici muzikantů dodala dvě hrabství na severozápadě země, kde se v létě 1969 dali dohromady zpěvák a kytarista Norman Barratt (ještě dnes mnohde tvrdošíjně uváděný jako Barrett), Lester Williams (baskytara), Barry Davenport (bicí) a klasicky školený klavírista z Liverpoolu J. D. Hughes.
Formace se sehrávala v kriketovém klubu v St. Helens a zanedlouho podepsala smlouvu se značkou Vertigo, nově založeným sublabelem Philipsu, kde vydala dvě zdařilá alba tullovského střihu s všudypřítomnou flétnou (Gravy Train, 1970 a (A Ballad of) A Peaceful Man, 1971). Přesycená doba však lahodné menu z kuchyně Gravy Train hrubě ne(d)ocenila.
Po přestupu k Dawn, progresivnímu sublabelu PYE Records, vyšlo v březnu 1973 mírně rozevláté album Second Birth, na němž zdravotně indisponovaného Davenporta několikrát zastoupil Russ Caldwell, jenž se do nahrávání zapojí i příště. Těžko říct, zda by Barrattova družina skutečně popadla druhý dech, nebýt neznámého padoucha, který jí z dodávky ukradl veškeré vybavení, což vedlo k totální paralýze souboru a postupnému zapojení jednotlivých členů do jiných projektů.
J. D. Hughes: “Byla to zoufalá situace, nezůstalo nám vůbec nic, tak jsme vzali zavděk různými štacemi. Každý jsme byli v jiné kapele a trvalo dost dlouho, než jsme si zase zahráli spolu.”
Snad i proto bylo k práci na čtvrtém albu přizváno několik hostů – syntezátoristi Peter Solley a Mary Zinovieff, bicmen Jim Frank a druhý kytarista George Lynon, jenž byl přijat za oficiálního člena spolku, který si navíc konečně prosadil změnu na postu producenta, když Jonathana Peela vystřídal Vic Smith (Vinegar Joe, Black Sabbath, Judas Priest).
Nahrávalo se ve studiu The Manor podnikatelského vizionáře Richarda Bransona a na doprovodný singl byl vybrán budoucí albový otvírák Starbright Starlight s příjemnou bluesovkou Goodtime Girl, která zůstane mimo hlavní dění.
Album Staircase To The Day vyšlo v červenci 1974 v nevkusném přebalu od Rogera Deana s okřídlenou příšerou přistávající v kosmické krajině a až na jednu rozpoznatelnou výjimku je autorským dílem frontmana Normana Barratta. Odpovídající protihodnotu za tentokrát výrazně upozaděnou flétnu tvoří vynalézavé melodie, atraktivní semiakustické pasáže, nevídaná – resp. neslýchaná – vášeň v hlase i nepřeslechnutelné ozvěny, zde však pouze coby odraz od dostatečné originality.
Na náramně slibný rozjezd v podobě zpěvného hardrockového kusu Starbright Starlight naváže skvostná slide kytarová balada s piánem Bring My Life On Back To Me, která je plná emocí a síly, ať už vypovídá o frustraci z války, ztraceném dětství nebo o problémech v Severním Irsku. Tesknou atmosféru na čas zažene svižná náladovice s báječnou foukačkou, harfou a strhujícím psychedelickým dojezdem Never Wanted You, aby ji znovu přiblížila čarokrásná titulní píseň, jinak to sedm a půl minuty stupňujícího se napětí s mellotronovým vyvrcholením.
Na rozdováděné heepsteriádě Going For A Quick One poznat, že právě ona nepochází z Barrattova pera, kdežto akustická perla The Last Day s kouzelnou flétnou Johna D. Hughese dá vzpomenout na heslo hlasájící, že v jednoduchosti je síla. A z účinku jí nic neubere ani fakt, že i v jednotě, jak věděl už Svatopluk, vládce Velké Moravy.
Dalším výstavním exponátem s emotivně vypjatým zpěvem je pochmurná klavírní balada Evening of My Life, která dění posune do finále, jež obstará impozantní opus Busted In Schenectady podbarvený Zinovieffovými elektrickými houslemi. Neublíží mu ani neodvratná připomínka jedné slavné kapely, vyvolaná povědomě pulsující rytmikou a účastí Pat Arnold mezi doprovodnými vokalisty.
Album Staircase To The Day se setkalo se stejným “úspěchem”, s jakým se mnohé státy Evropy snaží po volbách sestavit funkční vládu. Další komerční nezdar a z něj pramenící frustrace předznamenaly rozpad formace.
Norman Barratt s novou rytmikou (George White – basa, John Kenyon – bicí) a dechařem Alanem Dupretem ještě natočili veleslušný singl Climb Aboard The Gravy Train/Sanctuary (1975), avšak napsali jím pouze tečku za živou historií kapely, jejíž koncertní popularita se nijak nepromítla do prodeje studiových alb. Nikdy nepochopím proč.
SKLADBY:
A1. Starbright Starlight 4:27
A2. Bring My Life On Back To Me 5:44
A3. Never Wanted You 3:59
A4. Staircase To The Day 7:30
B1. Going For A Quick One 5:14
B2. The Last Day 5:34
B3. Evening Of My Life 2:59
B4. Busted In Schenectady 8:13
Autorem všech skladeb je Norman Barratt, s výjimkou B1 (Carr/Smith) a B3 (Hughes/Barratt)
Nahráno: The Manor Studio, Oxfordshire
Zvuková režie: Simon Hayworth a Vic Smith
Aranže: Gravy Train a Vic Smith
Produkce: Vic Smith
Ilustrace na přebalu: Roger Dean
Fotografie: Martyn Dean
SESTAVA:
Norman Barratt – zpěv, sólová kytara
Lester Williams – basová kytara
J. D. Hughes – klávesy, flétna, saxofon
Russell Cordwell – bicí
George Lynon – ak. a el. kytara
hosté:
Mary Zinovieff – syntezátor (A4), housle (B4)
Peter Solley – syntezátor (A1, B1), zpěv
Jim Frank – bicí (A1, B1), harfa (A3)
PP Arnold, Faye Doris, Bobby Harrison – sborový zpěv
Vic Smith – kravský zvon (B1)
Hard Rock
Dawn
1974
LP
8
Staircase To The Day, jedno z těch alb, co jsem chtěl mít na vinylu. Stalo se.
Výborná kapela, mám ju rád. Osobne som dlhý čas preferoval prvé 2 albumy, ale časom Staircase To The Day tromfol debut.
Borek, díky za recenziu!
Kapela Gravy Train si zaslúži, aby sa na ňu nezabudlo. Osobne preferujem prvé dva albumy, to však na veci nič nemení.