GONG – Camembert Electrique (1971)

Výtvory této hudební kategorie se mi hodnotí ne právě jednoduše. Avantgarda říznutá francouzskou ulítlostí je záležitost dlouhodobějšího naladění. Jinak hrozí, že i kvalitní album nepřijmu pozitivně, což by byla škoda.

GONG se svými tituly z počátečného tvůrčího období dostávají od canterburského pojetí hudby až někam k experimentálnímu jazz rocku. Svůj rockový styl dokážou v každé skladbě obohatit o jinou přísadu. Někde slyším RIO, jinde temný mysticizmus, tam zase acid folk, je toho nepřeberně, vše v imponujícím hávu Allenovského originálního ducha.

Camembert Electrique je dílo z fiktivní planety „Gong“, k němuž se dostáváme prostřednictvím imaginárního rádia „Gnome“. Mix francouzštiny s angličtinou, ostrých a tvrdých rytmických pasáží v kontrastu s free kvílivými elektrickými fragmenty efektů, provedený ve velkoryse nespoutaném prostředí, působí hodně nadsmyslově. Pokud máte rádi Kevina Ayerse a The SOFT MACHINE, měl by vám sednout i Daevid Allen & Company. A naopak.

Z některých skladeb cítím spíše atavistický způsob nakládání s tempy a melodiemi, s harmonickými motivy, jindy zase tuším rafinovaně přisprostle syrový záměr, jako v Dynamite: I Am Your Animal. Žánrový rámec je vcelku nezachytitelný, jsou to prostě GONG, zde v plné síle a vrcholné formě. V budoucích létech byla jejich energie zjemněna do vcelku kultivovaného a standardního jazz rocku, tady si ještě můžeme užívat pěkně žhavého sopečného magmatu. Jejich halucinogenní psychedelie se rovná skřípajícímu rezavému řetězu, který se houpá nad propastí, jejíhož dna nelze dohlédnout.

Musím říci, že pod nesnadno přístupnou maskou se skrývá nevšedně podaný materiál s vysokou kvalitou. Jeho životnost je mimo jiné dána i nastaveným stupněm obtížnosti objevování. Dá se vysledovat přímá úměra mezi počtem poslechů a silou zapůsobení na posluchačovo nitro. Nepředstavitelně pestrá kakofonie hemžících se zvuků, výkřiků, žvatlání, rytmů, úryvků, ruchů, zde tvoří náramně působivý celek. Nic pro slabé povahy, vstup jen pro připravené, nebo pomatené.

Ten, kdo je zvyklý na rock v jeho standardnějším provedení, bude zpočátku asi nejvíce upoután prvními dvěma delšími skladbami. Na těch pozdějších začíná na albu poněkud více přituhovat. Kdo chce, může tam slyšet i Zappovštinu, nebo space psychedelii v songu Fohat Digs Holes In Space. Vůbec tematika mimozemských civilizací byla GONG blízká a jejich zvukové ztvárnění velmi přesvědčivé. Pel 70. let nelze setřít, takže spoustu kouzelných přitemnělých zákoutí s tajemnou atmosférou už dnes nikdo neumí napodobit. Čas oponou trhnul.

Hodnotím jako roztodivné a neučesané dílo. Relaxovat by u něj mohl jen blázen, ale o to právě jde. Bezesporu – BOMBA, plná vysoko jakostního ekrazitu!

01. Radio Gnome – 00:29
02.
You Can’t Kill Me – 06:21
03.
I’ve Bin Stone Before – 02:37
04.
Mister Long Shanks: O Mother I Am Your Fantasy – 05:58
05. Dynamite: I Am Your Animal – 04:33
06. Wet Cheese Delirum – 00:35
07. Squeezing Sponges Over Policemens Heads – 00:13
08. Fohat Digs Holes In Space – 06:23
09. Tried So Hard – 04:39
10. Tropical Fish: Selene – 07:36
11. Gnome The Second – 00:28

Total – 39:44
Dynamic range – DR12

Camembert Electrique Book Cover Camembert Electrique
CD CHARLY 11
Gong
Canterbury, Space psychedelic rock
Charly Records (1986)
1971
CD
11

4 názory na “GONG – Camembert Electrique (1971)”

  1. Já taky neznám jinou kapelu v jejíž hudbě by se snoubilo vše co se mi líbí. Psychedelie, hudba sfér, bláznovství Franka Zappy, kosmický šepot Shakti Yoni (Gilly Smith), to všechno je naprosto originální a neopakovatelné. Je to vlastně mix kapel, které miluji i samostatně (Soft Machine, Pink Floyd, Jefferson Airplane, Mothers Of Invention)

  2. Co mě mimo jiné na Allenovi baví, je psychedelický způsob jeho hry na kytaru, čímž tak nějak v podstatě nahrazuje klávesy. Ono dělat psychedelický space rock bez mohutné podpory kláves, to se také často nevidí. Nebo neslyší. Těším se Antony na tvé další případné recky ze stáje Canterbury a díky za prima recku, pět bodu je u mě také bez debaty 😊.

  3. Skupinu Gong jsem poznal z katalogu Tandy´s Records, kde byly v nabídce tři desky, Flying Teapot, Angels Egg a You, všechny ještě s přednázvem Radio Gnome Invisible Part I – III. Co to je za kapelu nikdo netušil, až současný pan architekt z Olomouce přijel do Brna a říkal, že si nahrál jejich dvě desky a že je to něco parádního, mimo jiné byl velký obdivovatel Soft Machine. Pak jejich dvě desky Flying Teapot a You měl zapůjčené můj nyní již dlouholetý kamarád, který mi je nahrál. Od té doby jsem obdivovatelem Gongu a Daevida Allena i já. Tuhle desku jsem poznal až po revoluci, je výborná stejně jako všechny, na kterých spolupracoval Daevid Allen s Gilly Smith. Opět jsi to napsal skvěle, díky za čtení.

    1. Ke GONG jsem se dostal přes The SOFT MACHINE a sólo alba jejích členů, které jsem si kdysi velice oblíbil, a obliba trvá samozřejmě dodnes. Pak nastalo programové poznávání celé scény zvané Canterbury. To je víc jak 20 let. Celá tato oblast nabízí spoustu skvělé muziky, takže pár recenzí jí budu věnovat.
      Díky za názor, jsem rád, že se v tomhle shodneme.

Pridaj komentár