GENTLE GIANT – Octopus (1972)

S novým bubeníkem Johnem Patrickem ‘Pugwash’ Weathersem vydávají GENTLE GIANT v průběhu roku 1972 již druhé album. Název Octopus nám má připomenout, že se na něm nachází osm songů. Jsou uvedeny tematicky samostatně krátkými předmluvami vsunutými do textů na obalu desky. Na titulním obrázku se vyjímá krásně provedená chobotnice od Rogera Deana, jeho grafický styl dává desce tajuplný odér na první pohled. Jen někde v obchodě obraz na rozkládacím obalu vidíte, hned potřebujete slyšet, co se vlastně za ním skrývá. Pro USA a Kanadu deska ale vychází s nepochopitelně odlišným ztvárněním motivu od jiného umělce. Nevábné zátiší zobrazuje osminožce naloženého v zavařovačce. Dost hnus. Tento výjev by mne v regálu vskutku nepřitáhnul, abych si desku zkusmo vybral.

Původně bylo v plánu zaznamenat po jedné skladbě pro každého člena kapely, ale zjevně z toho sešlo. Udělalo se osm nezávislých a relativně krátkých songů, které nic nespojuje. Proti předchozímu albu se sice uvolnila témata, na druhou stranu ale vnímám jistou ukázněnost kompoziční. Jakoby s rostoucími zkušenostmi přišlo poznání, že nemusí létat mnoho různobarevných balónků všude kolem, aby bylo zábavno. Motivů je v každé skladbě stále rozmařilé množství, ale jejich kooperace je jiná. Místo prolínání a řízeného chaosu vnímám spíše chytré navazování, doplňování. Veškerá sofistikovanost se tak stává srozumitelnější. Nemusím se tak s jednotlivými střípky nahánět, jeden nepřekrývá druhý, naopak, mému pozorování je podaná pomocná ruka. Hudební prostor je zřetelněji strukturován. A tím kompoziční ekvilibristika vložená do skladeb ještě více vyniká, můj dojem je hlubší a skladby jsou účinnější.

Od první noty se potvrzuje výjimečné postavení skupiny na hudební scéně. Jistota, s níž muzikanti své nápady prezentují, je odzbrojující. Člověk by si možná chtěl na něco trochu postěžovat, chtěl by něco najít, ale houby. Vše je zvládnuto s mistrovstvím, jež bere dech. Suverenita a samozřejmost. Každá pasáž je jasně vytesána, vše je rafinovaně postaveno tak, aby za každým rohem čekalo překvapení. Deska mne dokáže dostat vždy, je jedno, kolikrát jsem ji slyšel. Panoptikum a hemžení, rej postaviček, témat, motivů, světel a stínů. Vnímám to jako středověkou taškařici, některé skladby si o to přímo říkají. Třeba výrazná Raconteur, Troubadour, to je přímo veselice. Snoubí v sobě věci, které znám od FRUUPP a GRYPHON, neboť té staré anglikánské tradici se nelze vyhnout. Zato hned v následující A Cry For Everyone slyším JETHRO TULL, jsou tam úplně hmatatelní. Zde se také projevuje rockovější tvář GENTLE GIANT a je to velmi zábavné. Našlápnutý řezavý rock s ostrou kytarou a klávesovými laufy, co graduje až hard rockově. Přímo uhrančivé.

Hlavní zbraní kapely zůstávají vrstvené vokály. Jejich aranže a propracované harmonie jsou extrémně originální a ve skladbě Knots jsou dovedeny na vrchol dokonalosti. Tato schizofrenická kompozice opravdu dovede pozornost trhat na kusy tím, co se v ní nachází. Zde se zhmotnilo šílenství do mnoha malých pestrobarevných broučků, co chvíli zmateně běhají, chvíli unisono vztekle dupou malými nožičkami. Nebo to mě jen někdo mlátí kladivem do hlavy? Velmi příjemné, ještě! Ej, to jsou věci. Původní záměr mít na desce něco o každém muzikantovi se nakonec realizoval v instrumentálce The Boys In The Band, která mi asi nejvíce připomíná svojí rozevlátostí předchozí desku. Tím, že se na ní nezpívá, mohou v ní vyniknout trošku jiné aspekty, a vlastně její uvolněnější forma je až školácky rozverně hravá.

K desce mám jednu dramaturgickou výhradu. Opravdu si moc a moc myslím, že song Think Of Me In Kindness by měl být až úplně na konci. Je to miniaturka, tklivá, vznešená až patetická. Přesně s náladou pro závěr alba. Protože místo zakončení s uklidňujícím motivem mne jen rozruší píseň River. Ta je na desce nejdelší a mohla by být vrcholem, kdyby zbytečně netrčela na konci. Vždycky mne vyhodí z konceptu, jak mi tam nesedí. Po takové nakládačce emocí nemůže být ticho. Naštěstí v době programovatelných tracklistů se dá opravit vše, ale tohle fakt považuji za omyl.

Dětská kniha kanadské autorky, která o kapele nikdy neslyšela (podle mailu zveřejněném na ProgArchives). Ale je to pěkná shoda.

Octopus je ohromná deska. Svým způsobem by se dala považovat za nejlepší od GENTLE GIANT, ale nepotřebuji něco takto definovat. I obě předchozí jsou svým způsobem nejlepší. Tedy své, nenahraditelné, nezaměnitelné. Zrcadlící to nejvybranější z rockové hudby, co se podařilo kdy vytvořit. Je to poklad, co se hned tak nevyčerpá. Krása nesmírná.

01. The Advent Of Panurge– 04:41
02. Raconteur Troubadour – 04:01
03. A Cry For Everyone – 04:04
04. Knots – 04:11
05. The Boys In The Band – 04:34
06. Dog’s Life – 03:11
07. Think Of Me With Kindness – 03:34
08. River – 05:53

Total 34:09
Dynamic range – DR13

Octopus Book Cover Octopus
CK 32022
Gentle Giant
Art rock
Columbia 1990
1972
CD
8

2 názory na “GENTLE GIANT – Octopus (1972)”

  1. Súhlasím s tým, že by sa dal Octopus definovať ako najlepší album Gentle Giant, ale tiež nemám potrebu toto práve pri tejto kapele riešiť. Nerobím si štatistiku, ale som si istý, že tento album od nich počúvam spolu s The Power and the Glory najviac, teda najčastejšie. Skvelá hudba.

  2. Antony, jak říkáš – krása nesmírná. A hudební orgie v jednom. Navíc v dokonale padnoucím, zvukovém kabátě. Po debutu druhej zástupce Gentle Giant v mé sbírce a poslouchám ho rád. Tuze rád.
    Dík za recku a další pokračování seriálu věnovaného Gentle Giant.

Pridaj komentár