GENTLE GIANT – Giant For A Day! (1978)

Je těžké něco hodnotit s velkým odstupem doby. Kvůli chronologické vzdálenosti je prakticky nemožné vžít se do tehdejší atmosféry, reálií a okolností. Jsme nyní od vzniku oněch událostí daleko nejen časově a geograficky, ale i technicky, kulturně, společensky. Zkrátka, samé komplikace. Tehdejší doba v nás ožívá jen v představách a ty se od skutečnosti zcela jistě liší. Ty představy jsou ale jediný materiál, který máme. Hudba a představy. Vnější podnět vs. vnitřní reakce. Všechno ostatní je nepodstatné. Dá se samozřejmě něco přečíst nebo jinak zjistit, ovšem to jsou pouze zprostředkované informace, ze kterých nedýchá tep doby. Tato principiální odtrženost od hodnoceného objektu nás vede k tomu, že si ve svých hlavách chtíc nechtíc vytváříme novou verzi tehdejší reality. Takto vyvolané soukromé představy jsou pro nás díky své bezprostřednosti zásadní a rozhodující. Jejich pomocí pak muziku nemilosrdně hodnotíme. Je to dobře i špatně zároveň.

Dobře proto, že vlastní mechanizmus hodnocení je v své holé podstatě konstatování soukromého líbí/nelíbí. Nic lepšího se nedá vymyslet, a tak i naše nová realita tehdejší doby vytvořená zpětně v představách, jakkoli odtržená, je pro smysl procesu hodnocení prospěšná. Neboť je naše, a výsledné hodnocení je také naše. Jediným vnějším podnětem smí být pouze sama hudba. Mísit rozhodování o líbí/nelíbí s něčím dalším vnějším je chyba a zkreslení hodnocení. Špatně proto, že působením oněch představ, které jsou k realitě více či méně posunuty, jednoduše podléháme přesvědčení, že to tak skutečně bylo. Toto “špatně” je dobré si eliminovat vědomou myšlenkovou korekcí. Tedy, mít na paměti, že metoda má svá omezení, úskalí, že sice nic lepšího nemáme, ale že všechno všechno mohlo být jinak. To jinak lze poměrně dobře vyhodnocovat v průběhu času na základě našeho osobního posluchačského poznání. Ano, s tím si můžeme lámat hlavu věčnost. Hloubat nad tím, proč se nám něco tak jeví. Používat kritické myšlení a sebereflexi. Tím spíš, když osobní a subjektivní (jiné ani neexistuje) hodnocení abstraktního uměleckého díla je výpověď především o nás samotných.

Muzika často vede ke kladení otázek, obzvláště pokud ji můžeme díky delším časovém horizontu sledovat a srovnávat. Těch otázek je nepřeberné a nekonečné množství. Proč taková změna? Proč tolik popu? Bylo to vykalkulované? Jak to, že jim to nevyšlo? Bylo možné z tehdejší situace vyváznout líp? Já být na jejich místě, věděl bych… Vítejte v království chytrolínů. Ve snadno a suverénně servírovaných odpovědích se vyskytují kecy, bludy, bláboly, různého kalibru. Jsou to knížecí rady vyvěrající z výše uvedené odtrženosti od tehdejších lidských osudů a postojů ovlivňovaných aktuálním děním. Nejsme schopni si ani ve zlomku reálně představit vnitřní svět jedince, který před mnoha desetiletími musel prožít tíži každého okamžiku a v tomtéž momentu prodělat osudové volby. Není nic scestnějšího, než povrchní soudy. Jsou laciné, zkratkovité, nesmyslné. Avšak, plní roli ventilu, tím lehčeji se k nim sklouzává.

Co mohlo vést skupinu aby tak výrazně změnila svoji hudbu? Špatně položená otázka, sám jsem si ji kladl dobrých 20 let. Po postupném poslechu všech desek GENTLE GIANT, po jejich mnohonásobném opakovaném poslechu, to cítím úplně jinak. Jejich hudba není vůbec jiná. Prvopočáteční přesvědčení, že tohle je propadák (protože je v ní něco, co neumím ani pojmenovat, natož definovat), vedlo k tomu, že se mi jeví jinak. Něco. Je to “něco” v té muzice, nebo spíš ve mně a v mých očekáváních a mylných představách? Ale je tomu vskutku tak? Je skupina povinna plnit mé tužby, nebo má právo si dělat svoji hudbu po svém? Je původní Obrova tvář ztracená, a je nahrazena lacinou maskou? Ne, příčina je zdánlivá, měl jsem nějaká očekávání, někdo mi napověděl kritická slova, a možná jsem to jen někde vyčetl a přijali jako pravdu. Bez zdravě kritického nazírání jsem přijal cizí názor za vlastní. Místo abych se zeptal správně, tedy: proč se mi zdá, že GENTLE GIANT na tomto albu změnili svoji hudbu? A sám v sobě si pravdivě odpověděl. Dnes, po více jak 40 letech od vydání desky mám určitý pocit. Ustanovený na základě mých představ a očekáváních. Jsem si ale jistý, že sami muzikanti měli v době vzniku pocity zcela odlišné. Proč si to myslím?

Zejména proto, že celý tvůrčí proces je v průběhu času a v různých obdobích vystaven mnoha měnícím se tlakům, na které musí reagovat. Jak vnějším, které jsou snadno viditelné, a lze je zaznamenat v historických pramenech, tak vnitřním, skrytým. Ty vidět nejsou, přičemž je považuji za daleko zásadnější. Domnívám se, a některé zmínky samotných muzikantů to potvrzují, že před vydáním této desky dospěla skupina do stádia hledání vlastní identity. Tedy zkusit dělat věci stále po svém, ale jinak, v rámci vlastního autorského vývoje. Aby si za tím stáli a zůstali stále sami sebou, avšak dokola nekopírovali sebe, naopak, aby dokázali absorbovat a transformovat vnější vlivy. Proměnlivá obrova tvář je pro mne právě na posledních 4 deskách projevem a důkazem jejich tvůrčí síly a nezlomného ducha. Trendy je nepohltily, vždycky trendem Gianti po svém zacloumali, poslali ho o několik úrovní výše. Že to posluchač povětšinou nepřijal, je věc druhá. Riziko vizionářů. Protože jestli tohle albu má něco s pop rockem společného, pak jedině to, že jej raflo, zmačkalo, pokroutilo, roztrhalo na malé kousíčky, a z nich si slepilo svoje vlastní originální zpívánky.

Nehledě na předčasná očekávání, jejichž nenaplnění pak mohla vést k rychlému odsouzení nového hudebního materiálu, vznikla vysoce kvalitní hudba. Nedoceněná z několika důvodů. Hlavním důvodem je skutečnost, že art rockový posluchač přestal existovat. Jeho generace odrostla a měla jiné starosti, než poslouchat desky. Nová generace poslouchala pravý opak uměleckého rocku. Hudba GENTLE GIANT na této desce propadla právě proto, že zůstala přespříliš GENTLE GIANT-ovská. Nikoli proto, že by se stala nějak komerční, jak se traduje. Pro punkery nebyla zajímavá, protože složitá a měkká, a byla nezajímavá i pro posluchače středního rockového proudu a popu, protože složitá a tvrdá. Fajnšmekrů bylo vždycky málo, a pokud se i tehdy nějaký našel, sáhnul po deskách z předchozího období. Při všech těchto konstelacích je logické, že tato deska z důvodu nepřehlédnutelné rotace hudebních preferencí měla být labutí písní, a je celkem překvapivé, že se pak sešli ještě k jedenácté desce. Vůbec je zázrak, že tak nonkomforní těleso dokázalo vydat 11 studiových alb. Aniž by bylo členy nějakého podzemního, alternativního, či avantgardního hnutí, což jsou komunity, které dokázaly udržet naživu i daleko střelenější party (třeba GONG & spol.).

Takže co? Po tak dlouhém úvodu, který považuji za nezbytný, něco k muzice. Je skvělá a báječná. Stačí? Mně ano.

01. Words From The Wise – 04:15
02. Thank You – 04:49
03. Giant For A Day! – 04:39
04. Spooky Boogie – 02:54
05. Take Me – 03:37
06. Little Brown Bag – 03:26
07. Friends – 02:00
08. No Stranger – 02:29
09. It’s Only Goodbye – 04:18
10. Rock Climber – 04:53

Total 35:40
Dynamic range – DR13

Giant For A Day! Book Cover Giant For A Day!
TRUCK CD 007
Gentle Giant
Art rock
Terrapin Trucking (UK 1993)
1978
CD
10

2 názory na “GENTLE GIANT – Giant For A Day! (1978)”

Pridaj komentár