GENTLE GIANT – Acquiring The Taste (1971)

Všechno to, co se vznášelo kolem a v zamženě mihotavých příslibech různě naznačovalo, se nakonec usadilo v plné parádě. Roztodivné částečky zapadly do sebe a vytvořily dokonalý celek. V jeho proměnlivé kráse se zračí tisíce odlesků odevšad. Ukázala se vypreparovaná rafinovaná krása. Hodná obdivu i údivu. Božská dokonalost. Oj, superlativy nestačí. V úžasu němě naslouchám a opájím se. Tohle je bezednost vůčihledná. Připomíná mi rafinovaně poskládanou mozaiku z malých kamínků, na kterou když zaostříš, abych rozeznal jeden samostatný dílek, zjistíš, že i on se sestává z tisíců dalších. Oddálíš zrak a opět vnímáš bezchybný celek. Můžeš sestavy detailů v každé kompozici zkoumat, jak chceš, tato směsice obdivu a údivu nikdy nevyprchá.

Zde je ustanoven svébytně a svrchovaně kompoziční i interpretační způsob práce GENTLE GIANT. Ustanoven, definován a deklarován. Každá skladba představuje něco jako uměleckou stanovu, manifest nezávislosti. To jsme my, takhle hrajeme, taková hudba je naše a její výraz je nám vlastní. Jedině tak je možno hudbu opravdově tvořit, berte, nebo nechte bejt. Musím říci, že jsem šťastný, že patřím mezi tu hrst lidí, kterou tato muzika oblažuje a ohromuje. Protože vyjma některých okamžiků KING CRIMSON, neznám nic, co by takhle fungovalo dlouhodoběji jako celek. REMBRANDT, BACH, GENTLE GIANT. Všichni ve své době nepříliš populární, ale z historického hlediska i vlivu prostě neopominutelní giganti.

Z celého alba mám barokně komorní a vznešený pocit. Vyzařuje z něj mistrovský nadhled, klid, noblesa a nonšalance. Anti big beat, anti rock, anti pop, z muziky je vyčleněno všechno standardně přímočaré, přičemž sama zůstává zachována čitelnou a čistou ve své formě i projevu. Ale ani se nejedná o účelově spletitou a krkolomnou avantgardu. Přirozeným kompozičním šarmem se jí dostává více pronikavého účinku, než by dosáhla zjevnou cílenou snahou. Ovšem daleko více odkryje zkušenému degustátorovi, co chce vychutnávat a objevovat, než konzumentovi jistot. Vykreslované obrazy mají schopnost konsternovat svojí komplikovaností, zároveň dovolí uchopit to, co se odehrává na plátně i za ním. Tahy jsou rozvážné, pečlivé, a ve své trpělivé mírnosti většinou nepostřehnutelně vibrující. Dotýkající se věčnosti. Zároveň jsou pevné a houževnaté, čímž drží konstrukce velmi pěkně pohromadě, nic se nerozpadá ani nerozsypává. Ano, muzika GENTLE GIANT dokáže současně působit jako křehká mozaika i jako masivní monolit.

Je nám na ploše alba servírováno přemnoho hudebních nástrojů. Každý z šestice muzikantů hraje přinejmenším na tři, ale často i více instrumentů. Zajímavé je, že se nesází na rozsáhlé sólové předvádění, charakter a účinek skladeb je vytvořen jinými postupy. Nazval bych to vrstvením a prolínáním, splétáním motivů a až scénickou dramaturgií. Tím je zaručena barevnost výrazu a rozmanitost jednotlivých dějství. Způsob, jakým je s nimi pracováno, jakým jsou přes sebe kladeny, zaručuje, že tato barevnost je bohatě vrstvená a v té mnohovrstevnatosti umožňuje nekonečně mnoho průhledů, odrazů i obrazů při každém pokusu o vjem. Prokomponovanost a proaranžovanost, kdy se vůbec nevytrácí přirozená spontaneita, spád a splývavost, dovolují zážitky srovnatelné s poslechem těch nejzdařilejších děl hudby klasické, jazzové, i rockové. Každé setkání se skutečným géniem je nepopsatelné, jako je nepopsatelná tato hudba.

Deska je natočena ve stejné sestavě jako debut, nahrávání bylo zahájeno pár měsíců po jeho vydání. Zdá se mi vývojově daleko vyspělejší, o světelné roky jinde. Jak byla prvotina normálně zajímavá a místy zvláštní, tak je pokračovatel nenormálně vzlétnuvší nad všechny myslitelné horizonty. Podaný se samozřejmostí a grácií. Jednak chlapíci suverénně ovládají své nástroje, jednak mají vycizelované kompozice, jednak je zde zvuk učebnicově excelentní. To je nepřeslechnutelně znatelné od prvního mňouknutí kláves, do posledního cinknutí. Hrdost a strhující sebeprezentace. Velmi odzbrojující svojí bravurou. Velice dojemné, že něco takového mohlo vzniknout, že to opravdu existuje. A když chceme, a jsme-li ovšem hodni, můžeme naslouchat a opakovaně prožívat.

Takto mnoholičné a současně sevřené dílo vylučuje, abych psal o jednotlivých skladbách. Buď bych každou rozebíral do nekonečna, nebo tu prostě jen ponechám náčrt svých obecných pocitů a asociací, jak je vidno výše. Pro tentokráte volím druhou možnost. Ještě dodám, že hodnocení alba Acquiring The Taste je nejenom absolutní, ale dílo je i etalonem dokonalosti. Neznám lepší desku. Znám jen několik desítek stejně dobrých, z nichž nejedna je od tohoto seskupení hudebníků. Pro jejich poznání má smysl se za hudbou honit a pachtit. To je nejvíc.

01. Pantagruel’s Nativity – 06:53
02. Edge Of Twilight – 03:52
03. The House, The Street, The Room – 06:06
04. Acquiring The Taste – 01:40
05. Wreck – 04:40
06. The Moon Is Down – 04:49
07. Black Cat – 03:54
08. Plain Truth – 07:36

Total 39:30
Dynamic range – DR12

Acquiring The Taste Book Cover Acquiring The Taste
842 917-2
Gentle Giant
Art Rock
US Vertigo 1990
1971
CD
8

Názor na “GENTLE GIANT – Acquiring The Taste (1971)”

  1. Debut mám a protože se mi líbil, snažil jsem se získat i jeho následovníka v podobě CD Acquiring The Taste. Jenomže tehdy v našich e-shopech buď nebylo, anebo bylo, ale ne za cenu, kterou jsem byl ochotnej akceptovat. Doba se změnila a možností, jak si ho legálně poslechnout je víc a tak už ho kupovat nebudu. Teď mi hraje podruhé za sebou ze streamu a jsem spokojenej. Hned na první dobrou mě chytly především prvotřídní, třídílná suita The House, The Street, The Room a symfonická nakládačka Wreck.

    Díky za recku.

Pridaj komentár