Rockovou hudbu poslouchám od poloviny sedmdesátých let, ze své nejoblíbenější dekády – období 1967/76 – jsem tak “v přímém přenosu” zažíval jen poslední dva roky. Tím větší úsilí jsem ale věnoval odstraňování všech nahromaděných restů.

Řadím mezi ně i německý hudební TV pořad Beat-Club, který byl vysílán od 25. září 1965 do 9. prosince 1972 na Erstes Deutsches Fernsehen, prvním celostátním televizním kanálu konsorcia ARD, v produkci Radia Bremen a WDR. Na jeho vzniku se podíleli Mike Leckebusch a Gerhard Augustin, který také uváděl prvních 8 dílů, tváří legendárního programu se však stala studentka architektury a moderátorka Uschi Nerke.
Relace přešla počínaje 50. pokračováním na Silvestra 1969 na barevné vysílání a po 83 epizodách byla v prosinci 1972 nahrazena pořadem Musikladen.*
Na sklonku minulého století její obsah přiblížila kompilační edice The Best Of, která na 10  DVD (rok 1970 byl zastoupen dvěma tituly, závěrečná část nesla označení The Best Of ’73) přináší průřez jednotlivými ročníky**. Ke krátkému pozastavení jsem vybral sedmou sezónu, která v uplynulém roce slavila pětačtyřicáté výročí svého odvysílání.

Odstartovala 30. ledna 1971 a na pozdější výběrovku se z prvního večera probojoval song Easy Rider (Let the Wind Pay the Way) – příznačně # 66 v singlové hitparádě Billboardu – na jehož konci se krátce předvede i druhý kytarista a zpěvák Mike Pinera, dočasná posila v sestavě amerických Iron Butterfly. Na povedený úvod naváže bezbasové trio Atomic Rooster s neméně vydařenou Craneovou skladbou Tomorrow Night z alba Death Walks Behind You a holandská hardrocková legenda Golden Earring se singlovou Holy, Holy Life. Rozjezd jak se patří!

Prvním lehce odpočinkovým momentem budiž klasika River Deep, Mountain High z roku 1966 v podání Tiny Turner. Přestože nemám pochyby o jejích mimořádných kvalitách, úpravě od Deep Purple či Animals Erica Burdona bych neváhal dát přednost. Následující Ride A White Swan je zase prvním připomenutím Bolanových T. Rex, na něž se dostane ještě jednou, v hitovce Jeepster (You’re My Love) ze znamenitého alba Electric Warrior.
Druhou třetinu výběru načíná domácí Kraftwerk v čele s multiinstrumentalistou Florianem Schneider-Esslebenem. Jedenáctiminutová kompozice Rückstoss-Gondoliere nabere po zbytečně rozvleklém úvodu parádní tempo a nenudí samoúčelnými pasážemi. Budoucí legendu elektronické hudby vystřídají The Byrds a Fleetwood Mac, jejichž písně dokáží povzbudit víc, než jakýkoli jiný stimulant. A potěší i další zaoceánský zástupce na tomto výběru, James Gang se skvělou Walk Away, která zdobí jejich třetí studiovku Thirds, stejně jako Deep Purple se songem No, No, No, jinak to ódou na radost z výkonu pěvce.

Závěrečnou třetinu zahájí americký folkař Richie Havens se svižnou předělávkou Harrisonovy Here Comes The Sun, s níž to doma dotáhl na 16. příčku singlové hitparády. Pro mě však představuje jediný slabší moment tohoto výběru. Z těles, která se v průběhu roku 1971 v pořadu objevila, a na něž se v kompilaci nedostalo, se coby jeho zdařilá náhrada nabízeli Patto, Skid Row, Warhorse, Frumpy, Mountain, Caravan, Beggar’s Opera, Jefferson Airplane, Birth Control, Family, Creedence Clearwater Revival, Procol Harum, Jethro Tull nebo Pink Floyd. Pochybovat lze také o správnosti rozhodnutí dvojího zařazení T-Rex na úkor kohokoliv z uvedeného výčtu, na všechny zmíněné výhrady však dá zapomenout hned příští song Coz I Luv You, první #1 britské hitparády skladatelského tandemu Holder/Lea. Skladba údajně vzešla z riffu, při němž Lea zvykl ladit housle, a její vznik nezabral víc než půl hodiny. Kéž by byl podobných hitů plný éter i dnes…
Samotný závěr bestofky patří dvěma výjimečným kytaristům. Roryho Gallaghera při exhibici v hutné Used To Be doprovází osvědčená rytmika Campbell, McAvoy, a finálový zážitek umocní předělávka Greenovy Black Magic Woman v podání Carlose Santany, z jehož doprovodného bandu vyčnívá zpívající klávesák Gregg Rolie. Zakončení jak se patří!

Co tedy představuje výše popsaných 67 minut? Jen pár studiových klipů. Pro mě však také další výpověď doby, za jejíž návrat bych dal víc, než jen *****.

SKLADBY:
01. Easy Rider: Iron Butterfly (#63: 30.01.1971)
02. Tomorrow Night Atomic Rooster (#64: 27.02.1971)
03. Holy, Holy Life Golden Earring (#64: 27.02.1971)
04. River Deep, Moutain High: Ike & Tina Turner (#64: 27.02.1971)
05. Ride A White Swan: T.Rex (#64: 27.02.1971)
06. Rückstoss-Gondoliere: Kraftwerk (#67: 22.05.1971)
07. Chestnut Mare: The Byrds (#67: 22.05.1971)
08. Dragonfly: Fleetwood Mac (#68: 27.03.1971)
09. Walk Away: James Gang (#69: 26.06.1971)
10. No, No, No: Deep Purple (#71: 25.09.1971)
11. Here Comes The Sun: Richie Havens (#72: 30.10.1971)
12. Jeepster: T.Rex (#72: 30.10.1971)
13. Coz I Luv U: Slade (#73: 27.11.1971)
14. Used To Be: Rory Gallagher (#74: 26.12.1971)
15. Black Magic Woman: Santana (#74: 26.12.1971)

* Text z úvodu o historii pořadu jsem s mírně odlišným slovosledem použil v březnu 2009 při založení hesla na Progboardu. Netrvalo dlouho a jeho doslovný přepis se objevil na ČSFD (viz Obsah).
Pro Karlos80: Jestli nejsi schopnej dát dohromady vlastní tři věty, tak se na psaní vyser.

** Kompletní historii pořadu dokonale zmapoval trojitý box po osmi DVD The Story of Beat-Club, Volume 1-3 z roku 2008 a ještě dokonaleji limitovaná edice Beat-Club Jubiläumsedition o pětadvaceti DVD vydaná v září 2015 k 50. výročí odvysílání prvního dílu.

Album: Beat Club - The Best Of ’71
Autor: Various Artists
Žáner: Rock
Vydavateľstvo: Studio Hamburg Fernseh Allianz GmbH a Radio Bremen
Rok: 2000
Formát: DVD
Počet skladieb: 15