The BLUE EFFECT – Meditace (1970)

Album bývá označováno jako jedno z nejvýznamnějších pro ČS rock. Tohle tvrzení mám za mechanicky opisovanou rutinu, již přebírají žurnalisté jeden od druhého, aniž by desku skutečně znali. Nejspíš jde také o marketingovou snahu vydavatele, udělat legendu z kusu, co tento status neměl. Opakovaně hlásané nesmysly mívají schopnost dostat se do povědomí, publikum pak nabývá dojmu, že je to pravda. No, není. Nicméně, jestli něčím opravdu album Meditace je, pak je bezesporu jednou z nahrávek nejvíce pronásledovaných zásahy všeho druhu. Zkusme si je spočíst.

Vznik desky byl spojen s mnoha těžkostmi a úklady způsobenými bolševickým cenzorem. Na tom není nic udivujícího, problémy odpovídají době vzniku, okupanti osidlovali republiku, a kulturní dozorci řádili. Buďme rádi, že v tehdejší atmosféře zákazů deska vůbec vyšla. Hotové album ve finálním mixu, ucelené hudební i textové koncepci a koncepční dramaturgii, bylo dokončeno a předáno již ve druhé polovině roku 1969. Střídaly se anglicky zpívané skladby, autory jejich textů byli Jiří Smetana a Dr. Karel Kozel (otec baskytaristy Jiřího Kozla), s českými skladbami, které měly texty od Jaroslava Hutky. Hutkovy meditace s Hladíkem také daly desce název.

Vydavatel ale nesouhlasil s českými texty, Hutka byl na indexu nežádoucích umělců, ani s uměleckou koncepcí. Hudebníci byli donuceni celek úplně předělat. *Zničení první verze alba – zásah č.1* Mišík tak narychlo nazpíval ve čtyřech skladbách nové české texty od Zdeňka Rytíře, s nimiž se slyšitelně neztotožnil, jsou prázdné samy o sobě (což byl záměr), ale i interpretace je jalová a odfláknutá. Najdete málo alb, kdy by musel být vokalistův projev zahalen do tak masivního echa, aby se v něm utopily všechny intonační nepřesnosti, jako zde. Zpěv zní místy jako z vypitého sudu. *Zničený zpěv v češtině – zásah č.2* Přitom víme, jak uměl Mišík skvěle zazpívat složité Kainarovy texty. Dále byly odstraněny zvukové koláže, které spojovaly skladby do koncepčního díla, a to mohla být s původními Hutkovými texty opravdu přesvědčivá kombinace. Těžko si to kdy ověříme, původní podoba alba se jako celek nezachovala, existuje pouze nekvalitní kopie první skladby (s původním názvem Král živých) z historického magnetického pásku. Jako bonus ji Supraphon přidal na 9CD box z roku 2009. Bohužel, neopomněl ji patřičně zmrvit dynamickou kompresí, takže se ke všem zvukovým nectnostem této archiválie přidala i přeřvaná placatost. *Zničený zvuk písně z původní verze – zásah č.3*

Další výhrady měl vydavatel k fotografiím a k výtvarnému stylu alba, tudíž i zde muselo dílo ve výsledku ustoupit od uměleckého záměru. Hippiesovská zdobnost zmizela, výsledek je značně kompromisní. Místo LP s otevíracím obalem a spoustou barevných fotografií vzniklo standardní balení se známou modře zabarvenou fotografií. O rekonstrukci se pokusil původní grafik Alan Pajer při LP reedici o necelých padesát let později, část fotografických materiálů se ale nezachovala, takže jde zase o kompromis, i když menší. *Zničení původní grafiky – zásah č.4*

Přední strana LP vydání 1970.
Zadní strana LP vydání 1970.

Z hudby na desce mám velmi rozpačité pocity. Tohle, že by měl být významný počin našeho bigbítu? Doufám, že ne, tak špatně na tom naše rocková scéna nebyla. Negativní dojmy převládají, a protože nejsem jat nostalgií, mohu si je dovolit naplno popsat. Zbytečně dlouhé pasáže s recitací jsou patetické a naivní, působí nadbytečně a rušivě. Český zpěv je nejistý a rozkolísaný, maskovaný přehnaným echem, což také vyrušuje od posluchačského zážitku. Hudební složka ve valném objemu ztrácí na vyznění, muzika přešlapuje na místě, nikam nesměřuje, nemá tah, je nerockově přiťáplá. Žádná výpověď, rozervanost, osudovost. Stroj na nic, to je kabaretní skladba úplně na nic, nucený humor. Nesmyslné torzo skladby Sluneční hrob, zkrácené a bez textu, skončí dříve, než se rozjede. Z česky zpívaných stojí za řeč jen Blue Effect Street, protože aspoň naznačuje to, co o dva roky později předvedl Mišík na LP Kuře v hodinkách. Další slabinou je, muzikantský projev Radima Hladíka. Jako špičkový kytarista je slyšet jen v občasných fragmentech, zdaleka však svojí hrou netvoří hudební výraz alba. Jeho virtuozita je zde kompletně potlačena, utopena a skryta. Zdaleka k posluchači ve skladbách nepromlouvá tak, jako na následujících vynikajících albech.

Pochopitelně, je zde i několik pozitivních vlastností, nejedná se o vysloveně špatné dílo. Anglicky zpívané skladby jsou jednoznačně brilantnější, mají v sobě energii, kapele vysloveně sedí, což obzvláště vyniká v kontrastu s uměle šroubovanými českými písněmi. Povedly se i některé pasáže s podílem hostujících nástrojů, to znamená dechové a smyčcové sekce. I občasná flétna dodává kompozicím na potřebné živosti. Ale je to málo, strašně málo, nechci brát desce její důležitost v rámci tehdejšího rockového dění, hudebně je však slabá.

Přemizerná produkce, další znamení osudu. Špatně nasnímané nástroje, nesmyslně rozhozené do sterea, bicí jen z levé strany, skvělé pro dosažení pocitu zalehlého ucha. Dutý a chraplavý zvuk kytary je taky jako z domácího dema. Jasně, že tehdy zkušenosti s nahráváním rockové muziky u nás nikdo neměl, ale když srovnám s jinými nahrávkami, co v té době u nás vycházely, je to těžký podprůměr. Možná vše bylo způsobeno faktem, že nahrávací frekvence získali jako odměnu za výhru na 2. ČS beatovém festivalu v prosinci 1968 a nahrávání se odehrávalo v nočních hodinách, kdy bylo ve studiu volno. Kdo z odborného technického personálu byl ochoten na místě trávit pozdní čas a jak moc se mu chtělo angažovat na nahrávce nějakých mániček, si můžeme jen logicky domýšlet. Výsledek je takový, jaký je. *Zničení zvuku alba – zásah č.5*

Soudruzi ze Supraphonu si následně usmysleli, že když to ti kluci nazpívali i anglicky, tak by se dalo LP zpeněžit i venku. K tomuto účelu musely být čtyři skladby předělány z češtiny do angličtiny. Událo se to příznačným způsobem. Mišík od poloviny roku 1970 nebyl členem kapely, byl odejit mimo jiné kvůli své touze zpívat anglicky, kdežto skupina chtěla jen česky zpívajícího vokalistu. Ve skupině místo něj působil Lešek Semelka, hrající na klávesy a zpívající výhradně česky. Jelikož angličtina Mišíkovi docela šla, byl přizván k nahrání jedné písně. Jen jedné. A ty tři ostatní nazpíval neangličtinář Semelka. Paradox. Vznikl exportní kočkopes se dvěma zpěváky, a napjaté vztahy s Mišíkem se ještě zhoršily. *Zničené exportní album – zásah č.6* Deska vyšla roku 1971 pod názvem Kingdom Of Life.

Přední strana exportního LP vydání 1971.

Nyní by mohl být výčet ran zdánlivě ukončen. Jenže, vždycky se dá ještě něco zkazit. Novou příležitost tomu poskytly reedice na CD. Zlo přichází ze strany, odkud je nikdo nečeká. První vydání na CD se Meditace dočkala v roce 1994. Disk se ale nejmenoval Meditace, to by bylo asi málo, plný název zněl The Story Of Blue Effect I – Meditace. Pokud si někdo myslí, že následovala The Story dvojka, trojka, a vydání tak zkompletovala tvorbu kapely, hluboce se mýlí. Nic takového nenásledovalo, ačkoli na obalu disku se slibně vyskytovaly fotky dalších desek souboru. Z nich se tam vyskytlo jen pár bonusů, zařazených bez většího konceptu a chronologie. Zvuk netrpí dynamickou kompresí, z tohoto hlediska jde o nejzdařilejší reedici, stejně tak skladbu Čajovna, která tu taky v bonusech je, nikde s lepším zvukem neobjevíte. Ale… Ale? Ale největší průšvih nás teprve čeká. Joudové, co se masteringem nové edice zabývali, jaksi vůbec netušili, že první skladba má intro. Tak ji na CD nechali v podobě o 25 sekund kratší. Usekli zásadní vstupní hudební pasáž a CD vydali bez ní. Hotovo, s pocitem dobře vykonané práce, Supraphon dokonal dílo zkázy. *Zničení první skladby- zásah č.7*

The BLUE EFFECT s nástroji.

Roku 1996 Supraphon licenčně zastupovala společnost Bonton Music a ti se odhodlali ke druhé CD reedici Meditace. Výborná příležitost napravit, co se podělalo. Nebo taky příležitost, podělat ještě víc. Můžeme hádat, jak to asi dopadlo. No, částečně i dobře. Místo nepatřičných bonusů, odevšad vytržených, zde máme skladby z chronologicky předcházejících Pantonských EP a SP. Super, je tu i plná verze Slunečního hrobu, byť ne ta originální s anglickým zpěvem, neb nebyla nikdy zaznamenána na nosič. Pominu, že dynamika se začíná úžit a je slyšitelně našponovaná proti předchozí edici. Ale hlavně, tadááá, nekecám, úvodní intro opět chybí. Fakt tam není. V bookletu je Hladíkova fotka se sítár, ale ten sítárový úvod je zase ušmiknutý. Kdopak nám dělal mastering? Radim Hladík junior. Ještě větší sranda je, že editor Karel Knechtl v textu v bookletu o intru na sítár zmiňuje, že ho nahrál tata Hladík osobně. Ale synek Hladík je pro změnu osobně odremasteroval. Tomu se říká střet generací.

Jedeme dál, editorské prznění Meditace nabírá na obrátkách. Třetí morová rána je Supraphonem seslána na nebohé posluchače v podobě 9CD boxu léta páně 2009. Představte si chudáka, co už potřetí vysolil prachy za CD, a třesoucí se rukou je vkládá do přehrávače. U toho čte v bookletu velkohubé prohlášení, že box je ouplně super-trouper, a že byl vydán jako nejkompletnější pocta kapele. Ale to intro – tam opět není. Není, není, kua, není! Okradli stařenku, už zase, na věčné časy. Uvnitř text, který existenci neexistujícího intra zmiňuje (jde o tentýž text Karla Knechtla, jako v roce 1996, ale kdovíproč o pár vět zkrácený), cirkus na kolečkách, to by Copperfield nevymyslel.

Jako by to vše nestačilo, ještě je na této edici totálně podělaný zvuk. Dynamická komprese je už na hranici snesitelnosti, zvuková zkomprimovaná placka, co se blíží clippingu. Navíc se mistrům zvukovým inženýrům povedlo netušené, udělali z širokého sterea v podstatě mono. Jasně, bicí jen vlevo nejsou moc fajn, ale je to aspoň autentické. Tytéž bicí uprostřed, co nebouchají, ale vinou komprese deformovaně plácají, to je úplně špatně. Zvuk je přiostřený, nepřirozeně navalený na výškách, s výrazně zvýšeným šumem na pozadí. Celý produkt zní ohavně stísněně synteticky, určen asi k poslechu výhradně z mobilu. Tento zvukový zprasek důrazně nedoporučuji, je to vrchol ohavnosti. Obávám se, že box si spousta fanoušků kapely koupila, s pocitem, že jejich tvorbu teď mají komplet a správně. Nemají, ani náhodou, získali akorát vrchol editorské nestydatosti, zmetek prvního řádu. Ostatní alba z boxu jsou na tom podobně zle. *Zničení vydání v boxu – zásah č.8* Box v bonusech obsahuje i jiné laskominy pro otrlé, například mimořádně odpudivé provedení Čajovny z roku 1987 s tuc-tuc bicími.

Poslední CD vydání vydavatel spáchal roku 2017. Kdo si myslel, že nemůže být ještě hůř, tak se mýlil. Je nově remasterované, tento absurdní úkon si neodpustili. Intro samozřejmě zase není, dokonáno je tentokrát zúžení stereoprostoru na naprosté mono. Doslova medvědí služba nahrávce, všechno hraje uprostřed, slisované do zvukové kuličky. Tyto zmrzačené soubory jsou dále distribuovány i nefyzickou cestou. Na supraphonline si můžete digitální alba Meditace koupit ve formátech flac a mp3. Jako bonus obdržíte absenci intra a zkomprimovaný mono zvuk. Lidi jim tam sice píšou, že intro jaksi chybí, že stereo je jaksi divný, ale co na tom záleží, odpovědi se nedočkají, mašina byznysu jede dál. Většina si toho stejně nevšimne, tak proč se zabývat pár kverulanty, to je statisticky bezvýznamné. Jinak je zde další pozoruhodnost, skladba  Deserted Alley (Osamělá Ulice) je o 5 sekund delší, neboť fade out je nasazen později. A že místo skladby Sluneční hrob, máme Slunečný hrob, je v kontextu celého marasmu vlastně jen drobný detail.

Mimochodem, víte, co je největší prdel? Že právě poslední nejzprasenější podoba alba se stala základem pro oslavované a propagované vydání LP reedice. Ten, kdo jede v dnes módních LP, získá s pocitem analogového blaha do vlastnictví digitální trosku bez úvodních 25 sekund původní nahrávky. Upřímnou soustrast. *Zničení nového vydání LP – zásah č.9*

Perlička na závěr, aneb příběh musí mít pointu. Jestli se jedná o *zásah č.10* teprve zkoumám. Pořídil jsem si Hi-res verzi, neboť s těmi mám jen ty nejlepší zkušenosti. Je to nepochybně tím, že je nedělá přímo Supraphon, ale firmy odborně specializované. V tomto případě studio ADK Prague, což jsou evidentně lidé, kteří vědí, co dělají. Jejich nově masterovaná verze Meditace (2017) intro nepřekvapivě obsahuje. Po 47 letech je nazpět! Dynamicky jsou na tom skladby podobně, jako na prvním vydání CD 1994, rozdíly jsou marginální. Stereo je krásně široké, otevřené, čitelné. Ale prokletí této desky nekončí. Nastal velmi zajímavý moment. Při porovnávacím poslechu jednotlivých vydání, se mi zdálo, že skladby z Hi-Res remasteru hrají jinou rychlostí, a mají tedy jinou, nižší frekvenci zvuku. Nepatrně, ale slyšitelně. Jako když trošku přibrzdíte desku na gramofonu. Změřil jsem stejné pasáže, a skutečně, stejná minutová pasáž na CD má na Hi-Res zhruba o půl sekundy více. Album má celkem o 50 vteřin více, a delšími mezerami mezi skladbami to není. Zpomalení je slyšet, a budu zjišťovat, z jakého důvodu vzniklo. Jestli v ADK korigovali rychlostní chybu všech předchozích CD vydání, nebo naopak se tentokrát přehmátli oni. Domnívám se, vzhledem k dosavadnímu ignorantství Supraphonu, že “A” je správně, nahrávky původního LP dostupné na ytb to potvrzují.

Lakonicky shrnuto: Meditace? Spíš jeden velký nervák, co trvá již 50 let.

Přehled vydání:
Originál
1970 – LP (Supraphon 1 13 0689) – 10 skladeb
Digitální reedice
1994 – CD (Supraphon 11 2604-2 311) – jako The Story Of Blue Effect I – Meditace – 10 skladeb + 7 bonusů – 68:29, DR10
1996 – CD (Bonton 71 0382-2) – 10 skladeb + 7 bonusů – 62:53, DR9
2009 – CD (Supraphon ‎– SU 5990-2 CD1) – jako první disk 9CD boxu Blue Effect 1969-1989 Alba & singly & bonusy – 10 skladeb – 39:40, DR8
2017 – CD/flac/mp3 (Supraphon SU 6379-2) – 10 skladeb + 7 bonusů – 63:16, DR8
2017 – Hi-Res WAV 24 bit / 192 kHz (Supraphon SU 6379-5) – 10 skladeb – 40:33, DR10

(25 sekundové intro na začátku alba obsahuje pouze LP 1970 a Hi-Res 2017. Neobsahuje je ani exportní LP z roku 1971)

Skladby a časy z Hi-Res remasteru:
01. Paměť lásky – 04:33
02. Blue Effect Street – 04:10
03. Fénix – 04:32
04. Stroj na nic – 02:30
05. Sluneční hrob (v bookletu chybně uvedeno jako Slunečný hrob) – 01:52
06. Little Girl (Děvčátko) – 03:58
07. Deserted Alley (Osamělá ulice) – 03:11
08. Blues About Stone (Kamenné blues) – 08:08
09. Rainy Day (Deštivý den) – 04:04
10. Where Is My Star (Kde je má hvězda) – 03:34

Meditace Book Cover Meditace
SU 6379-5
The Blue Effect
Rock
Supraphon
1970 (2017)
Hi-Res 24 bit / 192 kHz
10
https://www.supraphonline.cz/album/309225-meditace/hi-res

19 názorov na “The BLUE EFFECT – Meditace (1970)”

  1. Radim Hladík, to byl takový náš Eric Clapton, začínal v Matadors a pak si založil Blue Effect. Z mého pohledu je Meditace skvělá deska, ale režim z ní stvořil paskvil. Jazz nikomu z komunistů nevadil a tak následující dvě desky vyšly celkem bez problémů. Obě desky jak Coniunctio, tak Nová syntéza jsou výborné a vždy si je rád poslechnu, není to ovšem záležitost pro masy, to jazz nikdy nebyl. Byl jsem na koncertě v Semilassu, kde hráli stěžejní skladby, které pak vyšly na desce Nová syntéza 2, dvacetiminutová verze skladby Klíště se dost těžko porovnává s tříminutovou albovou verzí. Skladby, které hráli na koncertech potom vyšly v instrumentální podobě na desce M Efekt & Radim Hladík, když si tu desku pustím tak slyším text, který nikdo nezpívá. Všeobecné zblbnutí tvorbou Yes se projevilo na následujících třech deskách, dá se to poslouchat, nemám rád písně, kde je překlávesováno a to tady je.

    1. Zdeny:
      “Meditace je skvělá deska, ale režim z ní stvořil paskvil.”
      Zvolils nejtrefnější příklad pohodlného klišé. Jasně, bolševik toho zprasil dost, ale na Meditaci se podepsalo víc faktorů/lidí.
      “Všeobecné zblbnutí tvorbou Yes…”
      Tady už tě poznávám… Osobně mám Svitanie a Svět hledačů od Hladíkovců nejradši.

  2. Vlastním původní LP v mono verzi, druhou reedici na CD a zmíněný Box a přestože jsem nikdy nepatřil mezi zvukový pyrotechniky, taky mám řadu výhrad k Meditaci i její obvyklé interpretaci. Tož přidám svůj pohled:

    – Přestože v době natáčení alba (jaro-léto 1969) už režimě tuhlo, Hutka (Jaromír?) rozhodně ještě nebyl na indexu. Za vynucenou změnou “české” části alba tak nutno hledat víc samotné téma než konkrétního autora. Pasáže jako “Smrt je nebeská brána a pozemský cíl” mohly v atmosféře doby (jen krátce po Palachovi a Zajícovi) znít cenzorovi návodně. (Tím ho neomlouvám).
    – Zamýšlené žertovné spojováky (“Jedna, dvě, Honza de, tři”), které měly téma Meditace odlehčit, jistě hrozily působit především rušivě, podobně jako zvolený mix – pravidelné střídání skladeb v angličtině a mateřštině.
    – Výkon na 2. čs. beatovém festivalu kapele zajistil nahrání prvního EP a SP, frekvence pro regulérní album byly až odezvou na úspěch singlu Slunečný hrob/I’ve Got My Mojo Working, kterýho se jen za první týden prodalo 12 000 kusů. Tím spíš s podivem, co za paskvil se z něho dostalo na desku… a propos, třicet let čtu dokola nářky nad proměnou Sunny Grave ve Slunečný hrob, aniž bych dostal odpověď na otázku, zda byla Smetanova česká (mimochodem vydařená) verze volným překladem jeho (?) anglického textu, jak k tomu svádí samotný název skladby, nebo skutečně měla “s původním anglickým textem myšlenkově jen pramálo společného,” jak uvádí Karel Knechtl v bontonské reedici s dovětkem, že proto nemá průvodní slovo od Jana Křtitele Sýkory k pantonskému singlu na první pohled se Slunečným hrobem nic společného?
    Každopádně ale právě tenhle Sýkorův sleeve-note řadím hned za Černého “Bratříčka” a s povděkem kvituju, že vůbec poprvé někdo zaznamenal (zmínil) rozdíl v českém názvu songu mezi singlovou (Slunečný) a albovou (Sluneční) verzí, následné zmatky a nádavkem i opakovanou reediční brutalitu v podobě chybějícího sitárového intra…
    – I do podobných přehmatů se jistě promítla Hladíkova trvalá “kapelnická laxnost”, kterou nemožno přehlédnout ani přes obrovský respekt k jeho kytarovému kumštu.
    – Obsahově chatrné kredity na ořezané verzi přebalu neberu jako snahu o zahalení sestavy rouškou tajemna, ale jako další hrubý nedoraz prvního vydání desky poznamenané okolnostmi snad ještě víc, než se stalo nebohý Šípkový Růžence. A to už je co říct…
    – Nikoli náhodou je pod oběma díly jako producent, resp. spolurežisér, podepsán Michael Prostějovský. Přitom historie našeho bigbítu poskytuje celou řadu příkladů, že i v oněch nepříznivých časech existovala na většinu neduhů zaručená medicína – měla jméno Hynek Žalčík.

    Díky za rozbor, nabídnutou možnost srovnání (to neodolám) a zajímavý čtení.

    PS: I u Mišíka se dala chápat tehdejší posedlost zpívat anglicky, ani u něho to ale slyšitelně nebylo to pravé ořechové, jak ostatně později sám nejlíp dokázal na příkladu skvělého debutového alba, jež se v anglické verzi ocitlo na hranici poslouchatelnosti. V tom si ale moh’ podat ruce s kompletní domácí scénou – těch exportních omylů existují mraky.

      1. Právě Ursiny, kterého mám hodně rád, mě svými anglickými alby zklamal. Jednak působení jeho hudby z velké části stojí na textové složce, takže slovenštinu si užívám jak její zvukomalebností, tak i významem, jednak jeho toporná angličtina vysloveně ruší.

    1. Ahoj Borku, velké díky za tvůj vhled do problematiky. Už ze tvých recenzí je patrné, že se v tématu orientuješ.

      Faktografické údaje jsem z valné části čerpal z bookletů různých vydání Meditace (nejsem pamětník té doby, díky za korekci nepřesností), a také z toho, že Hutkův muzikantský osud celkem sleduji z jím publikovaných knih a článků. Určitě cenzorovu nelibost vzbudila i jeho témata v českých textech první verze.

      Sám si neumím představit, jak by na mne působilo střídání česky a anglicky zpívaných skladeb u původní nerealizované verze alba. Ovšem byl to dlouhodobě laděný umělecký koncept, na kterém se kapela shodla a věnovala mu spoustu úsilí. Pokusil bych se jej určitě brát jako jimi zvolený osobní výraz, a uvidělo by se.

      Marně pátrám v paměti, jestli jsem si alespoň jeden z anglických pokusů libovolného ČS interpreta nechal ve sbírce. Všechny letěly pryč ihned po prvním náslechu. Ty exportní verze byly prostě trapné, mám li volit slušný výraz. V tomhle kontextu mě Mišík na Meditaci až tak neruší.

      Zvukový soubor zkus, rád poznám tvůj názor 🙂

      1. Na třech hodinách… na devíti… na jedné hodině… mezi desítkou a jedenáctkou… reedice… remaster… remix… bonusy… Termíny, který mám čerstvě spojený s biatlonem a Stevenem Wilsonem. Sympatie nechovám ani k jednomu z nich, snad proto, že mě vždycky víc než technická kvalita nahrávek zajímaly informace kolem jejich vzniku. Echt průsery zvyknu při poslechu korigovat podle možností a vkusu, za ten kruciální už navíc nepovažuju totální absenci hudebního sluchu, ale fakt, že si svou daň nemilosrdně vybíraj’ roky nepřetržitýho poslechu a především čtyři pětiletky strávený v kolbence.

        V tomhle směru tedy od sebe nic nečekám, ale naservírovaný test jsem vzal zodpovědně a s vypůjčenými sluchadly. Přesto nemám moc postřehů a papouškovat již vyřčené se mi příčí. Tož snad jen tolik, že rozdíly byly slyšitelný víc, než bych čekal. K jednotlivým kouskům – první dvojice ukázek mě nijak neuráží, přijde mi to tak plnotučný, jak jsem zvyklej. Ani další vzorek nepůsobí vyloženě rušivě, snad až ten čtvrtej při opakovaným poslechu, ale ani ten ještě neatakuje mou hranici nelibosti. Poslední ukázce jsi prokázal medvědí službu, bo jsem po tom květnatým popisu čekal víc, než jsem nakonec dostal. Možná je to ale tím, že jsem se zároveň soustředil na tu rychlost záznamu… Bejvalo by možná prospělo, kdybys se svým hodnocením počkal na reakce, případně záměrně přehodil ukázky/data.
        Každopádně si ale snadno představit, že příprava podobného srovnávacího procesu je stejným časožroutem jako archeologický výzkumy na poli zapomenutých kapel.

        … plus ještě dodatek k těm exportním titulům pro Artii – slyšel jsem leccos, Blue Effect s Mišíkem a Semelkou, Mišíkův debut, Semelkovo SLS, Prokopa s Framus Five, první desku C&K Vocalu, sólový debut Luboše Pospíšila, Neckářovo Planetarium, výběr Petra Nováka, Katapult i Olympic, progresáckou Třetí knihu džunglí, desku Hana & Petr od Ulrychových, ale ani jejich zpěvnost dílu nepomohla… Jedinou “českou” angličtinou z té doby, kterou si umím užít, už navěky zůstane druhá strana alba “Barnodaj” původních The Progress Organization. Ale i tady hodnotím výš první stranu desky s mateřštinou, která byla kupodivu zachována i na exportní verzi alba.
        Komplet v češtině jsou nazpívány i obě desky, které s “Barnodajem” řadím do osobní Top trojky čs. bigbítu – Město Er a Kuře v hodinkách.
        Tož tak.

        PS: Taky nejsem úplnej pamětník.

        1. Borek:
          Značení pozic v prostoru pomocí číslic hodin používali už letečtí stíhači, a kdoví kdo ještě před nimi. Pro přehlednost jsem tento způsob použil také. S biatlonem si to nespojuji. S.WILSON je pro mne jeden z nejhorších rockových kňouralů (spolu s H-MARILLION) a mám na něj alergii. To jen tak na okraj 🙂

          Hudební sluch bohužel mám, sice jsem se nikdy na nic nenaučil hrát, ale zato všechno slyším. Milosrdná hluchota mne zatím nepostihuje, tak jsem proti některým zvukovým prohřeškům velmi nesmlouvavý. Pokud ani čtvrtý vzorek neatakuje tvoji hranici nelibosti, pak to musím označit jako projev obdivuhodné tolerantnosti.

          Alba Město Er a Kuře v hodinkách jsou i pro mne dvě největší perly české rockové muziky, na tom máme stoprocentní shodu. Jako třetí do TOP3 bych zařadil nejspíš Super-robot, toho prostě miluju…

          Zdeny:
          No, pokud nemáš rád YES a Svitanie je navíc ještě pro tebe překlávesované, pak chápu, že spoustu art/prog rockové muziky nemáš moc v oblibě. Osobně nepovažuji za překlávesované ani EL&P, zato jsem vysazený na jiné věci. Každý máme v muzice svoje, což je zábavné a poučné pozorovat a srovnávat.

  3. Znám tuhle desku od roku 1969 kdy vyšla, a už tehdy hrála blbě. Navíc ta instrumentální podoba Slunečního hrobu, jinak nejlepší píseň 2. beatového festivalu byla katastrofa. Mně se tahle deska líbí, hlavně ty česky zpívané věci, angličtinu u tuzemských kapel nesnáším. Nová syntéza 2 je deska s pěknými písněmi, ale proč to nevyšlo v provedení , jak to hráli na koncertech, to byl zase zásah bolševika, vadily texty podobně jako u Marsyas. Ta podoba s Frešem a Veselým se mi nelíbí, podle mě Hladíkovi nejvíce seděla spolupráce s Mišíkem, tohle dokazoval účastí na Čundergruntech. Mimochodem to 9CD jsem si taky koupil.

    1. Zdar Zdeny. Souhlasím, s anglickým zpěvem u českých a slovenských kapel mám taky problém, a v drtivé většině se nedá poslouchat. Však v tom boxu je ukázka, jak svůj pokus odvykládal Semelka. Mišíkova interpretace patří mezi vzácné a poslouchatelné výjimky. Angličtina mi vadí povětšinou i u Italů.
      Na Svitanie se dle mého názoru zdařily nejen kompozice, ale právě dvojka Frešo/Čech tomu dává krásu v pozadí. A Hladík je excelentní. Dále se tam nekoná můj problém, který mám se Semelkou, Olda Veselý je pro mne daleko stravitelnější.

      1. Antony: taky zdravím, když začal Hladík spolupracovat s Fedorem Frešem a vydali Svitanie, které bylo hodně pod vlivem Yes, které až tak nemusím. Takže jsem si to tehdy nekoupil, ani mě moc nezajímalo co pokračovalo. Nyní si tu desku pouštím a celkem to jde. Byl jsem předloni na koncertě obnovených Blue Effekt, kde hrál Radim Hladík s mladíkama a bylo to jak za starých časů jako přídavek zahráli Sluneční hrob, Čajovnu i Ej padá, padá rosenka. Máš pravdu, že žádné vydání Meditace se moc nepovedlo, mám i ten nový vinyl, ale ještě jsem si jej nepustil, Meditaci poslouchám z rozšířeného CD, které vyšlo před tím boxem.

  4. Našej hudobnej scéne počas socializmu som sa takmer vôbec nevenoval. Ak si dobre pamätám, niekedy v roku 2010 som zakúpil 9CD kompiláciu 1969-1989 (2009). Trošku mi trvalo, kým som ju rozbalil a zhruba v januári 2011 som na internete napísal toto:
    „Na inom mieste som nedávno napísal, že chcem splatiť svoj dlh voči československej rockovej scéne v období totality. Neviem, či som začal dobre, ale otvoril som debutovú LP. Nemal som začať bonusovým CD? Doteraz som nič nepočul, iba jeden koncert na ČT2, ktorý ma pozitívne naladil. Nečítal som žiadne recenzie, nijaké ohlasy, až teraz… Momentálne počúvam „Meditácie“ druhýkrát v živote. Napriek tomu, že som hudobný analfabet, chválabohu, ešte počujem dobre. Napriek nevzdelaniu si dovolím napísať svoj postreh; môj jediný menší problém na tomto albume je Vladimír Mišík. Teším sa na ďalšie nahrávky Blue Effect!… Nakecal som toho dosť a nepovedal som to podstatné, prípadne som sa nepresne vyjadril. Myslím, že výkon Mišíka na českej strane platne je “neprofesionálny”. Priznávam, že druhým prehrávaním mi to už tak nevadilo. Proti hudbe nemám žiadnu námietku, naopak, som veľmi milo prekvapený. A časom si určite obľúbim aj Mišíka…“
    Antony, díky za podrobný a veľmi zaujímavý rozbor histórie Meditace, prečítal som si to so záujmom!

    1. Ahoj Pito, díky za reakci.

      Měl jsem to s českou a slovenskou scénou podobně, taky jsem ji začal do hloubky zkoumat ex-post, až někdy po roce 2000. Vyšlo u nás spousta kvalitní muziky a je z čeho vybírat. Dá se udělat hodně skvělých objevů. Díky tomu bádání jsem časem zjistil že přinejmenším polovina tvorby BLUE EFFECT je špičková, dovolím si říci, na světové jazzrockové úrovni. Meditaci jsem nedávno doplnil, není to sice špička, ale stojí za to ji mít.

      Hodně si pořizuji supraphonské Hi-res nahrávky, vždy představují to nejlepší, co lze nyní u konkrétních titulů získat. Ze starého bigbítu tam toho moc není, ale zásadní alba ano. Pokud by se do něčeho podobného pustil Panton třeba u FERMATY, bral bych všemi deseti.

  5. O tuzemskej bigbít jsem se jeden čas hodně zajímal a tak mi ten box set přišel docela vhod. S produktem jako takovým jsem víceméně spokojenej – kapelu mám komplet a ušetřil jsem místo v regálu. Koneckonců vzhledem k tomu, že jsem žádné z předcházejících vydání nevlastnil jsem to ani neměl s čím porovnávat.

    Meditace je fajn. Je to takové mile naivní a ty písničky mi sedí. Mám rád v recenzi zmíněnou Blue Effect Street, torzo Slunečního hrobu a vlastně celou druhou stranu desky. Největší výhrady bych měl ke skladbám Paměť lásky a Fénix. Ta už zavání estrádou… Album jsem kdysi ohodnotil trojkou a u té bych aj zůstal. Jenom nevím, jestli píšeš opravdu o verzi z box setu. Souhlasím s tím, že zvuk je pěkně “přehulenej”, ale bicí slyším jasně vlevo? Nemám dojem, že by to stereo bylo nějakým způsobem zmršené, ale jak píšu výše – ta starší vydání neznám.

    Mým nejoblíbenějším kusem z produkce Blue Effect je Nová syntéza 2, ovšem aj ta po zvukové stránce dost utrpěla. V exponovaných pasážích mi to hraje úplně zkresleně a především se sluchátky je to peklo…

    Antony, dík za zajímavé povídání. To jsou souvislosti, o kterých jsem neměl nejmenšího tucha a když už nic jiného, aspoň mě to přimělo desku po delší době vytáhnout a pustit.

    1. Ahoj Snake, dík za obsáhlou reakci. Během psaní recenze jsem album slyšel tak dvacetkrát, nakonec se mi svým způsobem zalíbilo. Takže místo původně zamýšlených dvou hvězdiček jsem udělil tři. To dle mého názoru hudební kvalitě alba odpovídá.

      Z další alb Efektů hodnotím tato čtyři na absolutorium:
      Nová Syntéza (1971)
      Nová Syntéza 2 (1974)
      Modrý Efekt & Radim Hladík (1975)
      Svitanie (1977)
      Na nich se ukazuje skladatelská i muzikantská vyspělost souboru, a užívám si je na maximum.

      Stereo ti na tvojí edici z boxu 2009 přijde v pořádku, protože nemáš srovnání s ostatními, což je pochopitelné. Na této verzi se zbytkové stereo uchovalo. Níže nabízím možnost vyzkoušet ostatní mastery.

      Technická kvalita každé nahrávky mne vždy zajímá. Srovnávání různých vydání je moje hobby. Jsem přesvědčen, že reedice by měly respektovat co možná nejuctivěji originální zvuk. Jakékoli vylepšování se rovná likvidaci původního ducha nahrávky. Že komerční masteringové trendy způsobují likvidaci staré muziky ve velkém, je smutná skutečnost. Posluchači jsou už tak zpracováni systémem, že si často vady ani neuvědomují. Chybějící intro na recenzovaném albu je výborný příklad, jak se opakovaně vydává zmetek, a nikoho to nevede k nápravě.

      Chyby způsobené moderním masteringem vyniknou nejlépe při srovnání. Připravil jsem soubor, kde je za sebou srovnaných 5 identických pasáží z úvodu skladby Fénix. Jsou v chronologickém pořadí :
      1994CD / 1996CD / 2009CD / 2017CD / 2017Hi-Res.
      Vždy jsem mezi ně zařadil sekundovou mezeru, změna verze se nedá přeslechnout. Jde o originální ripy z CD, bez jakýchkoli úprav. Vše je tak, jak je na nosiči.
      Stáhnout soubor je možno zde (velikost 14 MB, formát wav): https://ulozto.net/!gKBIdusTWQqc/fenix-compar-wav

      První dvě části jsou téměř identické. Kytara úplně vpravo na 3 hodinách, bicí vlevo na devíti. Druhá nahrávka má mírně víc basů a je nepatrně hlasitější. Třetí nahrávka najednou začne víc šumět, je nepříjemně stísněně hlasitá, kytara je jen trochu vpravo, tak na jedné hodině, bicí jsou lehce vlevo, mezi desítkou a jedenáctkou. Proti prvním dvěma částem markantní zúžení sterea. Čtvrtá pasáž je ještě hlasitější, kytara hraje z prostředka, bicí taky. Mono jako prase. Pátá část je úleva po tom přebuzeném pekle, má krásně otevřený a vzdušný zvuk, kytaru slyšíš úplně vpravo krásně lokalizovanou, bicí jsou vlevo skoro až za tebou, někde na osmi hodinách. Nic netlačí, hudba dýchá. Je to dobré šokové srovnání, s tou třetí a čtvrtou částí, které považuji za zničené. Ale každý máme práh bolestivosti jinde…

      Velmi doporučuji poslechnout na sluchátka, tam jsou ty rozdíly markantní.

      Jinak, při pozorném poslechu by měl posluchač být schopen odhalit i nepatrně jinou rychlost přehrávání záznamu u ukázky číslo 5, hraje pomaleji.

      Zajímají mne názory, takže pokud někdo vyzkouší soubor s ukázkami, napište.

      1. Antony : Kristepane, to jsou rozdíly jak kráva. Nejlíp mi zní ta úplně první verze z roku 1994 – to je stereo široké jak ruské pláně. Nahrávka z roku 2017 je však úplně v háji. Hraje to děsně nahlas a “uprostřed hlavy”. Fakticky téměř mono…

        Ta poslední ukázka mi v uších zní nějak divně. Kdybys to nenapsal, tak bych asi nevěděl čím to. Ale mám pocit, že to fakt běží o něco pomaleji. A je to jaksi “zahuhlané”.

        Já se v tom až takhle detailně nehrabu, ale ten test je výbornej. Úplně žasnu, jak se ty jednotlivé reedice mezi sebou liší. Ale tu krabici z roku 2009 kvůli tomu nevyhodím 🙂

        1. Krabici si určitě užívej, je plná skvělé muziky. A má výborně udělané povídání v bookletu.
          Rozhodně jsem nechtěl nikomu kazit radost. Jen se dělím o informace, které mám. Vlastně celá ta recenze vznikla pod dojmem dost vážných zjištění o čerstvě koupené Meditaci. Byl to Double Black Friday. Příště vyberu něco optimističtějšího. Možná.. 🙂

Pridaj komentár