Alice In Chains – Facelift (1990)

Alice In Chains je skupina pocházející z města Seattle na severozápadě Spojených států, takto i kolébky stylu grunge, který nastartoval vydáním alba Sub Pop 200 (1988). První známější kapelou, která grunge hrála, byla Mudhoney, Nirvana jej uvedla na světovou scénu. Alice In Chains tehdy na Sub Pop 200 nebyli zastoupeni. Členové kapely se od počátku potýkali s problémem zvaným drogy a Layne Staley byl první, kdo na drogy zemřel v roce 2002.

Ve skupině se sešli dvě velké osobnosti – frontman a kytarista Layne Staley a sólový kytarista Jerry Cantrell. Debutovali v roce 1990 albem Facelift a v roce 1992 vydali EP Sap v akustickém provedení. Tohle EP bylo předskokanem jejich nejlepší desky Dirt s obrovskými hity Rooster a Down In A Hole. Pak odešel baskytarista Mike Starr a na jeho místo přišel Mike Inez ze skupiny Ozzy Osbourna. V této sestavě vyšlo v roce 1994 opět EP s názvem Jar Of Flies plné polo akustických skladeb. Musím se přiznat, že tohle album mám od nich asi nejradši. Co skladba to hit: Rotten Apple, I Stay Away a mě vždy dojme No Excuses. Na přelomu let 1995 a 1996 vyšlo hodně temné album s eponymním názvem a po něm se skupina rozpadla. Tehdy byla móda unplugged vystoupení, a tak firma CBS vydala záznam akustického koncertu pro MTV na rozloučenou…

Po dlouhé více než desetileté přestávce skupina s novým frontmanem Williamem Duvallem vydala v roce 2009 desku Black Gives Way to Blue. Postupně vyšla alba The Devil Put Dinosaurs Here (2013) a Rainier Fog (2018). Desky bez Layna Staleye jsou výborné, mám je rád, ale ta první fáze je pro mě nejlepší…

Debutové album začíná dvojicí skladeb We Die Young a Man In The Box, které dříve vyšly na singlu. Je v nich vše, proč mám tuhle kapelu tak rád; hutný zvuk, výborná kytara Jerryho Cantrella a vynikající zpěv Layna Staleyho. Jejich hudba je i hodně temná a moc optimismu z ní nekouká. Líbí se mi celá deska, ale mimo úvodních dvou písní bych ještě jmenoval Bleed the Freak, Sea of Sorrow a vypjatou I Can’t Remember. Málem bych zapomněl na Love Hate Love, která mě úplně fascinuje.

Facelift je dílo, které má pro mě paralelu v Bleach od Nirvany. Na Bleach je About A Girl, kterou Kurt Cobain zařadil na MTV Unplugged In New York a byla to jediná skladba, která snesla provedení bez elektriky. Na Facelift taková píseň není, proto na MTV Unplugged jsou zastoupena všechna alba mimo tohoto. Alice In Chains je skupina, kterou mám z této scény nejradši a stejně tak mám rád všechny jejich desky. Jar Of Flies a Dirt bych dal pět hvězdiček bez mrknutí okem. Téhle i když je trochu slabší, je dám taky!

SKLADBY:
01. We Die Young /Cantrell/ 2:32
02. Man in the Box /Cantrell, Staley/ 4:46
03. Sea of Sorrow /Cantrell/ 5:49
04. Bleed the Freak /Cantrell/ 4:01
05. I Can’t Remember /Cantrell, Staley/ 3:42
06. Love, Hate, Love /Cantrell, Staley/ 6:26
07. It Ain’t Like That /Cantrell, Staley, Starr/ 4:37
08. Sunshine /Cantrell/ 4:44
09. Put You Down /Cantrell/ 3:16
10. Confusion /Cantrell, Staley, Starr/ 5:44
11. I Know Somethin (Bout You) /Cantrell/ 4:22
12. Real Thing /Cantrell, Staley/ 4:03

SESTAVA:
Layne Staley – lead vocals
Jerry Cantrell – guitar, backing vocals, talkbox on Man in the Box
Mike Starr – bass, backing vocals on Confusion
Sean Kinney – drums, percussion, additional backing vocals, piano on Sea of Sorrow 

Facelift Book Cover Facelift
Alice In Chains
Alternative Rock, Grunge
Columbia/CBS
1990
LP, CD
12

Pridaj komentár