Alice In Chains – Jar Of Flies (1994)

Desky Alice In Chains jsem si kupoval, tak jak vycházely. Tohle třiceti minutové CD jsem si koupil taky, abych jej záhy vyměnil za 2CD, kde bylo společně s EP Sap. Mám rád Pearl Jam, Nirvanu, Soundgarden, ale Alice In Chains mám nejradši. Vlastním všechna jejich CD, a to co vyšlo na vinylech. Samozřejmě, nemám první tři LP, protože ta cena je neúměrná, možná to někdy vyjde znovu.

Motiv na akustickou kytaru doplněný tahavým sólem na elektrickou kytaru to je začátek Rotten Apple, k tomu vyhulená basa a pro mě parádní zpěv Layna Staleye. Nutshell je snivá píseň s doprovodem akustické kytary a střídmého použití ostatních nástrojů. I Stay Away z akustického začátku sklouzne do parádní tvrďárny. Po ní následuje moje oblíbená skladba No Excuses zpívaná Jerry Cantrellem.

Whale & Wasp (Velryba a vosa) je instrumentálka převážně s akustickou kytarou a tahavým sólem na elektrickou kytaru. Don’t Follow je další kousek zpívaný Jerry Cantrellem, opět skoro celý za doprovodu pouze akustické kytary. Je tu závěr a s ním skladba Swing On This, kde do swingového motivu vstupuje pěkně tvrdý rock.

Skupina Alice In Chains byla označována jako nejtvrdší grungeová kapela, tohle ale neplatí pro tuhle desku. Jar Of Flies je plná pohodových písní s výborným zpěvem a skvělou kytarou. Nový hráč na basu Mike Inez dokazuje, že se u Ozzyho Osbourna hodně naučil a ze všech písní je slyšet, že hudebníci poslouchali Led Zeppelin a Black Sabbath. Jak už jsem napsal, Alice In Chains mám rád, zvláště tuhle desku, a proto jí dávám pět hvězdiček.


SKLADBY:
1. Rotten Apple /Cantrell, Inez/ 6:58
2. Nutshell /Cantrell, Inez, Kinney/ 4:19
3. I Stay Away /Cantrell, Inez/ 4:14
4. No Excuses /Cantrell/ 4:15
5. Whale & Wasp /Cantrell/ 2:37
6. Don’t Follow /Cantrell/ 4:22
7. Swing On This /Cantrell, Inez, Kinney/ 4:04

SESTAVA:
Layne Staley – lead vocals
Jerry Cantrell – guitars, backing vocals, lead vocals on No Excuses and Don’t Follow
Sean Kinney – drums, percussion
Mike Inez – bass 

Jar Of Flies Book Cover Jar Of Flies
Alice In Chains
Grunge
Columbia/CBS
1994
CD, EP
7

5 názorov na “Alice In Chains – Jar Of Flies (1994)”

  1. Musím sa priznať, že grunge ma ako štýl zaujal minimálne. Vlastne iba unplugged od Nirvany si vždy rád vypočujem. Na jej druhom albume sme síce vyrastali a v garážach ho hrali do aleluja, takže ten sa mi pri pojme grunge vybaví ako prvý (a mám ho aj doma, z nostalgických príčin), ale inak ma tento štýl nudil a nudí. Alice In Chains ma z celej tej vlny zaujal najmenej, repektíve mi až liezli na nervy. Ešte aj Soundgarden mi v pamäti ostal aspoň videoklip k Black hole Sun (či ako sa to volalo). Tento štýl mal smolu, že sa ku mne dostal v čase, kedy som sa učil bubnovať a viac ma lákali kapely zo 70. rokov ako MTV odnože rocku pre decká.

    Každopádne rešpektujem, že grunge nakopol v 90. rokoch záujem o rockovú muziku a asi aj nemu vďačíme za to, že sa zjavila “druhá” vlna, a teda reuniony klasických rockových formácií.

    Vďaka za recenziu.

    1. Díky za reakci. Já jsem začínal v šedesátých letech a v sedmdesátých letech mě hodně ovlivnila činnost Jazzové sekce SH a přeřadil jsem zájem na kapely propagované v bulletinu Jazz, jezdil jsem také na Pražské jazzové dny a podobné akcé spolupořádané Jazzovou sekcí. Hlavní proud rocku v osmdesátých letech (heavy metal a synthi pop) mě nezajímal dokud nevyšel double SubPop 200 a první deska Mudhoney, tohle mě vrátilo zase k bigbítu, myslím, že tyhle spolky měly a mají zásluhu na vzniku hodně kapel, které hrají stoner rock. Tak, jako mně se nelíbí kapely typu Yes, Genesis, Marillion, tak se najdou lidé, kterým se nelíbí grunge.

    2. Eriku, píšeš správně grunge, rock pro děcka, mě to vrátilo do šedesátých let a školních lavic. Tehdy hudebníci ve skupinách, jako Deep Purple, Led Zeppelin …. byli o pár roků starší než já a platilo Zappovo “nevěř nikomu, komu je přes třicet”.

  2. Moje nejoblíbenější nahrávka od ALICE IN CHAINS…
    (Vlastním jak CD, tak i na vinylu později vydané dvoualbum JAR OF FLIES spolu se SAP.)
    Taky mám z grungeových spolků ALICE IN CHAINS nejraději; slabé album snad nemají (poslední dvě celá neznám, takže nemůžu hodnotit, i když těch několik skladeb, co jsem slyšel mě zas tolik nebralo), ovšem vedle obou zmíněných EP jsou naprosto excelentní druhá deska („Dirt“) a taky třetí („Alice In Chains“).
    A i první bez Staleyho („Black Gives Way To Blue“) se hodně podařila…

    1. Ahoj Romane, díky za reakci. Na rozdíl od tebe mám rád ještě debut Facelift, který jsem slyšel jako první. Dirt i třínohý pes jsou vynikající, taky mám hodně rád MTV Unplugged, hudebníci perfektně zvládli skladby, které jsem si nedovedl představit v akustickém provedení, například Froggs.

Pridaj komentár