4 názory na “Lee Kerslake – Eleventeen (2021)”

      1. ..Ano, podařilo se to.. Konečně jsem měl možnost naposlouchat ( několikrát ) celé album…Ačkoli jsem velký příznivec Uriah Heep, … Mr. Kerslake mi přilnul k srdci jako skvělý bubeník, který byl dokonce v někdy v 70´letech vyhlášen jako Top Hard Rockový bubeník … První poslech – odpad a velká nuda, mizerný zvuk ….Druhý až desátý poslech – snaha staříka ještě něco vypustit do světa, i když.??? Dalších x poslechů – Sólo zpěvák z něj nikdy nebyl a nebude, ale celkově mi nové album zní – žádná bomba, ale důstojné rozloučení s vynikajícím hudebníkem a hlavně – člověkem.. Čest jeho památce….

        1. Ba, taky jsem příznivcem Uriášů i jejich nejlepšího bubeníka a taky už jsem Eleventeen slyšel xkrát. Jak Lee avizoval, od samotnýho názvu desky, pro který se “vrátil” do školy, přes obsah skladeb až po vloženou přílohu se jedná o bytostně osobní dílo a je na místě k němu podle toho přistupovat. Takže smířlivý souhlas, je to důstojný album na rozloučenou, dobře, že vzniklo. Snad se podaří dokončit i hodinovej dokument Not On The Heep s původně plánovanou premiérou v červnu 2020. Ale doba je, jaká je, tož termíny jsou víc než kdy dřív jenom čísly bez záruky…

          A pozornost určitě zaslouží taky nedávná sólovka Sail The Rivers Kerslakeova letitýho parťáka, basisty Trevora Boldera, viz Jardův žurnál.

Pridaj komentár