Tretí album talianskej skupiny z Janova, ktorá po dvoch LP v trojici prerušila činnosť a opäť začala fungovať, teraz v štvorčlennej zostave, ale z pôvodnej trojky zostal iba bubeník Alfio Vitanza. Na obale albumu názov kapely ako Latte Miele, na samotnej platni Latte E Miele. Z jej ponuky zo 70. rokov ma najviac zaujal debut Passio Secundum Mattheum (1972).
4 názory na “Latte E Miele – Aquile E Scoiattoli, 1976”
Pridaj komentár
Prepáčte, ale pred zanechaním komentára sa musíte prihlásiť.
Jejich první dvě desky znám velmi dobře, obě mám ve sbírce, ale “Aquile e Scoiatolli” teď slyším prvně. Co si tak vzpomínám, četl jsem na ni pochvalná hodnocení a tak jsem si ji chtěl koupit, ale nebyla k mání. Z toho, co mezitím odehrálo mám pocit, že už je to dost do popu. Vyloženě špatné to není, ale ta první dvě alba budou lepší…
Ťažko mi je to takto hodnotiť – pop – je tam skladba inšpirovaná Beethovenom (Opera 21). Taký múdry nie som, iba som to čítal pri počúvaní. Mne na tejto nahrávke najviac vadí to, že je tu najmenej spevu z tých troch LP. Vlastne sa dá povedať, že je to už úplne iná skupina – podľa zloženia.
S tými hodnoteniami je to veľmi tesné; napr. Progarchives to má v poradí od najlepšieho 1. – 3. – 2. album, Rate Your Music 2.- 3. – 1. album.
Rozhodnutie o zakúpení je iba na Tebe – mňa LP Aquile e Scoiatolli zaujala najmenej.
Já si to především budu muset poslechnout celé a pak budu moudřejší. Tím, že se to nedá sehnat mě to zase tak “nepálí”…
Tak nakonec jsem se k tomu cedlu přece jenom dohrabal. Je to sice stařičké vydání od Subteranea Records (SUB 01) z roku 1992, ale aj tak jsem za něj rád.