Jedna z kapel, které bůhví proč nebylo dáno se proslavit. Na 2CD jsou poslední dvě studiovky už s Warrenem Hamem místo Rutledge – skvělá Passage (1972) a o něco slabší, ale pořád dost dobrá Whirlwind Tongues (1974), plus devítka songů připravených pro již nevydané album Unspoken Words.
Peněz to stálo jak želez, provedení žalostný, ale jsem rád, že to konečně mám i jinak než jen v PC, bo konzumu v digitální formě jsem přejedenej do konce života. Při zpětným pohledu mi ani jeho největší přednost, tj. neskutečná škála dostupných titulů, nevynahradila pocity při poslechu hudby z fyzických nosičů, ale naopak, poslední dobou jsem při něm až bytostně cítíl tu devalvaci procesu samotného. A tomu jsem vystavil stopku.
Passage trochu pripomína Kansas 🙂
Internet, neinternet……dobrej hudby je nekonečné množstvo. Samozrejme, je to iný pocit, zobrať do rúk LP, najlepšie s otvárateľným obalom a študovať ho počas počúvania. :- ) Najväčším mínusom Internetu je množstvo na ňom dostupných titulov. Menej odolní jedinci, ktorých radšej nebudem menovať :- ), majú potom problém s vystavením stopky………
Áno, tiež ma počúvanie z internetu neuspokojuje. A ani nikdy neuspokojovalo. Bloodrock bola vynikajúca skupina a škoda, že sa o nej tak málo vie. Vďaka za pripomenutie, hneď som si nabalil do práce na počúvanie debutový album, ktorý mám najradšej.
Ba, Bloodrock si bezpochyby zaslouží připomínat, však byli kapelou s výrazným hráčským potenciálem a kvalitním autorským zázemím. Na CD mám všechny studiovky, z vyrovnaný diskografie jsem vždycky nejčastějš poslouchal “čtyřku” U.S.A., mimořádnost od prvního do posledního břinku.
A vždycky se mi při poslechu Bloodrock vybaví paralela s jejich anglickýma souputníkama Tucky Buzzard. Obě kapely zkraje sedmdesátých let vydali pět skvělých alb během necelých tří let (1970-72/1971-73), obě spolupracovali s celebritou (Terry Knight/Bill Wyman) i zvučným labelem (Capitol/Purple) a oběma to bylo k ničemu…