Doba je jaká je, nechal jsem si ji prosvětlit dvojicí vinylů:
Andromeda – Andromeda, 1969 (Repertoire, 2017)
Jedinýmu albu power tria vedeného kytaristou Johnem Du Cannem nechybí žádný z atributů doby. S říznou kytarou třeba vyzdvihnout i basu Micka Hawkswortha (Fuzzy Duck).
Czar – Czar, 1970 (Ethelion, 2019)
Jedna z mých nejoblíbenějších zapomněnek se dvěma bonusy vloženými na konce obou stran desky (Ritual Fire Dance plus singlovka Why Don’t We Be A Rock And Roll Band).
To sú dve chutné raritky. Czar mám bez bonusov na CD a Andromedu v dvojdiskovom komplete. Fajnová muzika.
Andromedu jsem měl taky na 2CD, ale většinou stejně poslouchal jen skladby z alba. Czar jsem měl s bonusama, který jsem komplet slyšet dvakrát v životě. Poprvé, že jsem nic zlýho nečekal, podruhý abych se přesvědčil, že se mi to nezdálo… Podobnej kvalitativní sešup během jedinýho roku je nevídanej. A na vinylu zas toliko na výběr není. Origoš je víc mimo chápání než možnosti, Sunbeam ty bonusy cpe všude, tož jsem vzal za vděk tímhle vydáním. “Ritual” měl skončit na regulérním albu už tenkrát a “Why Don’t…” tu slouží coby odstrašující příklad událostí příštích. Vždycky říkám, že Czar jsou snad jedinou ze zapomenutých kapel, která udělala dobře, že se po prvním albu rozpadla.