Tak trochu pozapomenutej (nebo dobře schovanej?) klenot italského art rocku. Kapela vznikla už v roce 1971 a stala se součástí rychle se rozvíjející italské scény. Její styl byl podobnej souputníkům Banco del Mutuo Soccorso, nebo Premiata Forneria Marconi, jezdila štace s rockovou operou “Gerbrand”, ale nepodařilo se jí získat nahrávací smlouvu a koncem sedmdesátých let se pod náporem disca a punku rozpadla.
Teprve začátkem devadesátých let se někde objevil záznam koncertu z roku 1977, o který projevil zájem malej label Kaliphonia a to byl víc než dobrý důvod zase se potkat, poklábosit a něco zkusit. Skupina se znovu sešla téměř v původním složení a v roce 1992 nahrála svoje debutové album “… nei gorghi del tempo”. Deska obsahuje pět převážně dlouhých skladeb, přičemž tři z nich se objevily již na výše uvedené lajfce. Hudba je to velmi pěkná, rozmanitá, propracovaná a art rockově vznešená, s minimem zpěvu v italštině. A díky dvěma klávesistům s košatým zvukem navrch. Připomíná mi to nejen ony výše uvedené legendy, ale i první placku neméně dobrých Locanda delle Fate…
Co vám budu povídat. Cédéčko mi přišlo včera a ještě neopustilo můj přehrávač 🙂

Existují jen dvě oficiální vydání, obě z roku 1993 a originální nosič je takřka nesehnatelnej. Na discogs by byl jeden k mání, ale za 39 €uro, což je voda na mlýn různým pirátským značkám. To moje nese etiketu Tachika Records, Japan a vypadá docela pěkně. Kartónová obálka, v ní v igelitovém pouzdérku zasunutý potištěný nosič a lístek tvrdšího papíru představující booklet. Tož prohledal jsem google a zjistil, že Japonsko vidělo to tak akorát v televizi. Adresa v Tokiu je smyšlená a kořeny má to někde v USA. Ale co už, hraje to pěkně a jsem rád, že ho mám. Pokud se objeví reedice, nebude problém cedlo vyměnit.