AlbumInfinity (1971) řadím mezi nejzásadnější nahrávky italské (proto) progresivní scény a mám za to, že se vyrovná tomu nejlepšímu, co v té době vzniklo. Už od prvních nástřelů z internetu jsem věděl, že ho musím mít a po originálním cédéčku pátral řadu let, jenomže marně. Poslední ofiko reedice vyšla v roce 1995 a od té doby ani ťuk. VIAC Ležatá osmička→
Infinity
Planetarium
Prog rock
Victory Records
1971
LP
8
CD: Vinyl Magic – VM 019 /1990/
Britskou skupinu Warhorse jsem poprvé uslyšel v Divadle hudby v rámci pořadu Underground, do té doby jsem o skupině tohoto jména neměl ponětí. Proto si taky vybavuji, že už tehdy bylo zmiňováno jméno jejich zakladatele Nicka Simpera, bývalého člena Deep Purple, který s nimi zažil období hledání vlastní tváře a odešel před jejich raketovým nástupem. Jména ostatních hudebníků jsem neznal. VIAC Warhorse – Warhorse, 1970→
Psávalo se, že The Piper at the Gates of Dawn od Pink Floyd začíná tam, kde končí Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band od Beatles.
Po výborných koncertech Davida Gilmoura z let 2001-02 vyšlo v roce 2006 nové studiové a netrpělivě očekávané album této legendy On an Island a dá se s trochou nadsázky říct, že toto album začíná tam, kde končí poslední studiový floydovský výplod – The Division Bell… VIAC David Gilmour – On an Island, 2006→
On An Island
David Gilmour
Prog/Art Rock
EMI
2006
CD
10
I když nám některé hudební styly mohou znít prvoplánovitě, dost čitelně a řekněme jednoduše, nemusí to vždy znamenat, že jde o komerční záležitost, na kterou se jaksi automaticky nalepí nálepka podbízivosti. V osmdesátých letech vyvstala podobné muziky spousta. Té vysloveně špatné – i když, kdo z nás dokáže přesně definovat co už kýčem je, a co ještě není, i té řekněme přijatelně poslouchatelné. VIAC Cesta na vrchol s evoluční teorií→
Pink Floyd v letech 1966-1970 vystoupali po x schodech do poměrně spousty pater a otevřeli mnoho dveří, ale přeci jen, byly dveře, před kterými se zastavili a neodvážili se vstoupit dál. No a tady nastupují Tangerine Dream, legendární německá kapela, zejména v raném období propojující psychedelický space rock s žánrem škatulkovaným pod progresivní elektroniku. VIAC Tangerine Dream – Alpha Centauri, 1971→
Štěpení legendárních Deep Purple v roce 1973 jsem “přivítal” s velkou nechutí a nelibostí a dlouho jsem si nemohl zvyknout, že tahle superskupina třese se svými hudebními základy. Když ale přišla v roce 1975 zpráva, že Ritchie Blackmore opouští z hudebních důvodů Deep Purple, bylo to další zemětřesení a přemýšlel jsem, co to přinese oběma stranám. VIAC Rainbow – Rising, 1976→
Presto Ballet je druhá a méně známá kapela amerického kytaristy Kurdta Vanderhoofa. Ten v polovině osmdesátých let založil heavy/power metalovou squadru Metal Church, která zanedlouho získala status ikony tohoto žánru. Avšak už po druhé nahrávce se Kurdt stahuje do pozadí, jeho místo obsazuje bedňák Metallicy John Marshall a kapela servíruje fanouškům dodnes nejoblíbenější desku Bleesing in Disguise. VIAC Pod šťastnou hvězdou pompézního rocku→
The Days Between
Presto Ballet
Prog rock, AOR.
Rat Pak Records
2018
CD, LP
6
V německých undergroundovějších končinách vznikla spousta zajímavé, dechberoucí muziky; netřeba asi jmenovat skupinu Can… nebo Stevenem Wilsonem oblíbeného Klause Schulzeho a vůbec celou oblast progresivní elektroniky… a pak je tu také skupina Amon Düül II. VIAC Amon Düül II – Hijack, 1974→
Hijack
Amon Düül II
Krautrock, Prog Rock, Psychedelic Rock
Nova
1974
LP
9
Symfonickou suitu Šeherezáda, ruského skladatele vážné hudby Nikolaje Andrejeviče Rimskij-Korsakova, považují za jedno z nejlepších a instrumentálně nejbarevnějších hudebních děl, které mám už dlouhá léta ve velké oblibě. Klasicko rocková nahrávka významného britského hudebního tělesa sedmdesátých let Renaissance, se jí ve své sdělnosti jen těžko vyrovnává, ale posuzovat dvě tak rozdílné hudební složky není předmětem této recenze. VIAC Vypravěčka z tisíců a jedné noci→
Scheherazade And Other Stories
Renaissance
Art Rock, Prog Rock, Symphonic Rock
BTM Records
1975
LP, CD
4
Na úplném začátku rozmachu italské art rockové scény z kraje sedmé dekády minulého století stála – mimo jiné – i skupina Reale Accademia di Musica. Ta pochází z Říma a během první etapy své existence vydala dvě alba: eponymní debut (1972) a společný projekt s písničkářem Adrianem Montedurem (1974). VIAC Art rock (jako) z akademie→
Reale Accademia Di Musica
Reale Accademia Di Musica
Prog rock
Ricordi
1972
LP
6
CD: BMG Japan, BVCM - 37585 /2005/
V roce 1985 Peter Hammill pracoval na nové, dychtivě očekávané studiovce Skin (přeci jen předchozí rok 1984 jeho kompilační album znovunatočených love songs Love Songs nepřineslo nic nového, „jen“ starší milostné skladby v novém kabátě). Album Skin bylo natočené ve složení, které po přečtení vzbudí velké očekávání, ale nadšení je bohužel trochu zbytečné. VIAC Peter Hammill – Skin (1986)→
Skin
Peter Hammill
Prog rock
Foundry Records
1986
LP, CD
8
CD: Date Records - DACD 9.00145 O (1986)
Poslední dobou se mi stává, že se v CD přehrávači podezřele často objevuje koutouček s nápisem Huminoita. Hudba tohoto finského souboru čerpá z několika různých stylů a je vhodnou kulisou k letošnímu zimnímu období. Ve stručnosti vás s touto kapelou seznámím.
Flea on the Honey – Flea – Etna. Tři jména, jedna kapela s poněkud zamotanou historií…
Její původ se dá vystopovat až na Sicílii, ale celkem brzy přesídlila do Říma, kde se snažila zviditelnit intenzivním živým vystupováním. Díky příznivejm okolnostem podepsala smlouvu s labelem Delta a jako Flea on the Honey pro něj v roce 1971 natočila svoje první dlouhohrající album. VIAC Tři jména, jedna kapela→
Topi O Uomini
Flea
Hard rock
Fonit
1972
LP
4
CD: Warner Fonit – 8573 82053-2
Family jsou významnou hudební skupinou na britských ostrovech. Kapela prošla řadou personálních, ale i stylových proměn. Jejich předobraz byl ukotven v rhythm and blues, ale už koncem šedesátých let patřili vedle Pretty Things, Crazy World of Arthur Brown a Pink Floyd k významným představitelům britského undergroundu. VIAC Family – Bandstand, 1972→