Za týmto projektom stoja Ian McDonald (Giles, Giles and Fripp, King Crimson, Centipede, Foreigner) a herec Ted Zurkowski (napr. Miami Vice). Počúvam na Spotify a som milo prekvapený. Príjemná muzika – taká oddychovka, album pre radosť.
Pridávam nedávne prírastky do mojej zbierky – všetky vyšli v roku 2016:
Dr. John with Chris Barber – Live from London.
Výborný živák dvoch velikánov nahraný v roku 1983. Dr. John predstavuje sound New Orleans v tom najlepšom svetle a v spojení s “mužom, ktorý stál za britským bluesovým boomom” je celé predstavenie tutovka. VIAC Nové prírastky z roku 2016→
Za poslední tři neděle s převahou moje nejposlouchanější album, na vinylu bude k mání od 5. 1. 2018.
A co už k dostání je – Mistr otevřel dveře do svého on-line archivu!
Italská rocková scéna nabízí celou řadu časem zavátých jednoalbumových chuťovek a jednou z těch nejzapomenutějších – a zároveň i nejpozoruhodnějších – je jediné album prog rockových Buon Vecchio Charlie. VIAC Buon Vecchio Charlie – Buon Vecchio Charlie, 1990→
Buon Vecchio Charlie
Buon Vecchio Charlie
progressive rock, hard rock
Melos
1990
CD
3
CD - AMS, 2011
Poslouchám tohle album z intaktního vinylu pořízenýho za pár korun a je mi dobře stejně mohutně jako kdysi. Ani bych nevěřil, že se to ještě může přihodit.
Poděkování především hejkalovi, Apachovi a Piťovi za postrk, propagaci kapely, recenze, debaty a v neposlední řadě za první dva kousky do hatchetovské sbírky.
První album z “osmdesátejch” a ani bych to byl býval nepoznal. Rytmika je – možná – trochu strojovější jak dřív, ale to je asi tak všechno. Klávesy jsou tu pěkné, zpěv – tradičně – poněkud slabší. Ten chlap prostě zpívat neumí a je mi záhadou, proč k tomu někdy nepustil někoho jiného. Překvapila řízná kytara v Child Migration a pěkným vyvrcholením alba je závěrečná instrumentálka Sunset. Kotrmelce radostí z toho sice nemetám, ale baví mě to.
King Crimson vydáva live nahrávky na počkanie, a tak je tu ďalšia z nich. Vyšla nedávno, v októbri a bola zaznamenaná 28. júna 2017. Nabudený Borkovým reportom z pražského vystúpenia v roku 2016 to skúsim. Počúvam na Spotify – zvuk excelentný!
P. S.: Nenašiel som adekvátnu ukážku, iba 25-minútovú recenziu v anglickom jazyku, preto pripájam jednu skladbu z 15. júla 2017 v Mexico City.
Andromeda – málo spomínaná, ale zaujímavá britská hardrocková úderka okolo gitaristu a speváka Johna Du Canna, neskôr člena Atomic Rooster, Hard Stuff…
Poslední album s datem narození v sedmdesátých letech a je…
…výborné ! Po předcházejícím Ocean jsem měl trochu obavy, ale ty se (velmi rychle) ukázaly jako liché – tohle je výborná hudba přesně podle mého gusta. Atmosférická a setsakra melodická, se zvukomalebnými a hypnotickými čáry máry. S takovou trošku Gilmourovskou kytarou…
Tradiční slabinou je zpěv a zaplaťpánbu, že je ho tady tak málo. Eloy sice vsadili na angličtinu, ale myslím, že s mateřštinou byli by daleko originálnější. Mám rád druhé a třetí album německých Novalis, nebo debut skupiny Flaming Bess a tam ta němčina pasuje, jak nočník na zádel.
Pouhé čtyři skladby, ale pěkně rozmáchlé – ani jedna z nich nejde pod osm minut. Je to takovej space rock s dlouhými inštrumentálními kouzly – líbí se mi třeba ta v druhé polovině skladby Incarnation Of The Logos – ale jedním dechem musím přiznat, že jsem čekal trochu víc. Momentu, který by mě vystřelil ze židle jsem se tentokrát nedočkal a v porovnání s předchozími alby na mě Ocean působil poněkud rozvlekleji. Na závěrečnou Atlantis’ Agony At June 5th – 8498, 13 P.M. Gregorian Earthtime jsem se opravdu těšil, ale on je to takový trochu tyjátr s mluveným slovem a na ploše téměř šestnácti minut se toho odehrává pohříchu málo…
Do nějakého propadáku to má sice daleko, ale jeden zkušební poslech mě – tentokrát – nepřesvědčil.